Kde poslouchat náš podcast?
Máte občas pocit, že je život plný povinností? Žijeme snad jen proto, abychom plnili přání druhých lidí? A co naše vlastní přání a sny? Copak nejsou důležité?
Svět a hlavně doba, ve které žijeme, je velmi rychlá. Jediná informace má možnost obletět celý svět doslova za pár vteřin. Můžeme každý den spolupracovat s desítkami lidí po celém světě, aniž bychom měli potřebu se potkat osobně. Veškerou komunikaci můžeme provést doslova skrze pár kliků na mobilním telefonu. Z jedné strany mince tato doba přináší skvělé příležitosti a nabízí nám blahobyt, o kterém se našim prarodičům ani nesnilo. Jaká je ale ta druhá strana mince? Je snad náhoda, že v moderní společnosti roste spotřeba antidepresiv a klesá pocit vnitřního štěstí? Kam se vytrácí naše vnitřní síla?
Pokud jste již přečetli FC Kurz Cestou vnitřní síly, tak moc dobře víte, že odpovědnost za své vnitřní štěstí si nese každý sám. Naše subjektivní světy se ovšem kvůli digitalizaci a informační době dostávají pod stále větší tlak. Je pravda, že jsme zavaleni stále větším množstvím informací, možností a úkolů. Ale současně bychom si mohli uvědomit, že jsme to jen my sami, kdo si neustále dovoluje plýtvat svou vnitřní energií.
„Technika překonala všechny vzdálenosti, avšak nevytvořila žádnou blízkost.“
Martin Heidegger (německý filozof)
Věnovat se v současném turbulentním prostředí sám sobě a hledání vnitřního klidu nemusí být pro mnoho lidí snadné. Dovolím si říct, že se to pomalu stává čím dál tím větší vzácností, ale současně i potřebou moderní doby. I proto každý měsíc připravujeme tištěné kurzy. Aby ti, kdo chtějí i v moderní době zdravě prospívat a nechtějí se stát obětí rychlé doby, měli vždy dostatek podnětů a informací.
Z jedné strany může moderní člověk jásat. Moderní technika mu usnadňuje život. Z druhé strany si ale pojďme přiznat, že čím pohodlnější jsou naše životy, tím horší je mezilidská komunikace. Tohoto fenoménu si všímal už v 50. letech německý filozof Martin Heidegger, když zmínil, že technika sice zkracuje vzdálenosti, ale oddaluje lidi.
Doba zrychlená
Zamyslíte-li se společně se mnou, s jakou technikou pracovali lidé v 50. letech minulého století a s jakou pracujeme dnes, možná vám to také přijde úsměvné. Mezilidská komunikace je sice dnes neuvěřitelně rychlá, ale nevytrácí se z ní díky tomu její hloubka a kvalita? Příklad je jednoduchý. Pokud před padesáti lety manžel či manželka udělali něco, co se nelíbilo partnerovi, například se zdrželi s kamarády v hospodě o chvilku déle, nemohli si poslat žádnou SMS ani si zavolat. Většinou si to vyříkali až s odstupem času, což přispělo k vyprchání zbytečných emocí.
Z tištěného kurzu Emoce + Rozum = Osud už možná víte, že emoce je totiž vždy silnější než rozum. Proto když nás chování někoho jiného rozpálí do běla, tak snadno můžeme pod návalem emocí reagovat unáhleně. Možná zbytečně zvyšujeme hlas. Možná zbytečně prožíváme vztek nebo strach. Pod návalem emocí je snadné říct nebo udělat něco, čeho později litujeme. A pokud prožíváme lítost, opět se jen propadáme na naší energetické emoční spirále níž a níž, čímž přicházíme o svou energii (pozn.: pokud nevíte, o jaké spirále je řeč, přečtěte si, prosím, tento článek). Proto jsem přesvědčený, že klíčem k bohatému a naplněnému životu ve všech jeho aspektech je neustálé hledání vnitřní rovnováhy.
Aktivace dialogu
Každou myšlenku a emoci jsem se naučil vnímat jako reakci na podněty v mém okolí. Pokud si uvědomíme, na kolik podnětů v dnešní době musí subjektivní světy každého z nás neustále reagovat, nemůžeme se potom divit, že se v sobě začínáme tak trochu ztrácet.
Posloucháte-li podcast Myšlení na vrchol již nějaký čas nebo patříte mezi předplatitele tištěných kurzů, tak jistě znáte techniku vnitřního dialogu. Jedna věc ovšem je tuto techniku znát a vědět, jak funguje, a druhou věcí je tuto techniku pravidelně praktikovat. K praktikování techniky vnitřního hlasu vybízím čtenáře tištěných kurzů na konci každého článku, kde jim v rámci pracovních listů pokládám otázky, kterými je vedu k dalšímu zamyšlení. Dnes bych se ale rád podělil o praktický nástroj, který i mně pomáhá vstupovat do vnitřního dialogu, a tím pádem mi také pomáhá udržovat rovnováhu mého vnitřního světa.
Abych vám tento nástroj lépe vysvětlil, dovolím si položit otázku:
Co potřebujete, abyste byli schopni vést jakýkoliv rozhovor?
Jednoznačně potřebujete znát téma takového rozhovoru. Jen těžko můžete s kýmkoliv začít o něčem diskutovat, když nevíte o čem. A nezáleží na tom, zda chcete vést rozhovor se svým partnerem, kolegou v práci, se svými dětmi nebo sami se sebou. Abychom byli schopni o čemkoliv vést dialog, potřebujeme znát téma.
- Jenže jaké téma si zvolit, když jsou naše subjektivní světy zahlceny?
- Které téma si vybrat, když jich je tolik?
- Podle čeho zvolit to vhodné téma?
Co mě tíží na duši?
Možná znáte ten vnitřní pocit, kdy vás něco tíží na duši. Možná vás dlouhodobě štve partner nebo kolega v práci, a když už konečně získáte odvahu a navrhnete, že si o tom chcete promluvit, tak nevíte, kde začít. Jednoduše nemůžete najít vhodné téma.
Mně osobně k hledání takových témat pomáhají například knihy osobního rozvoje. Jenže kde brát pořád čas se jimi pročítat? Proto jsem si oblíbil práci se seberozvojovými kartami. Jednoduše vytáhnu z krabičky paklík karet, ten promíchám a vytáhnu jednu kartu určující téma, o kterém začínám vést dialog sám se sebou. Musím říct, že občas mám až husinu, když si vytáhnu téma, které zrovna odpovídá tomu, co reálně v životě řeším.
Tak zrovna včera večer jsem si takhle sáhnul do paklíku a vytáhl si kartu, na které bylo napsáno ČAS. A to byl přesně ten moment, kdy jsem dostal husí kůži. Zde se musím přiznat, že poslední dobou jsem toho měl opravdu hodně. Trošku jsem nestíhal a měl jsem znovu tendence sklouzávat do starých vzorců chování a říkat známou výmluvu NEMÁM ČAS. Karta mi připomněla, že čas přece nevlastním, není můj, ale mohu rozhodnout, kam investuji ten, který jsem získal k dispozici. Dovedla mě tak znovu k důležitým otázkám a aktivovala můj vnitřní dialog na toto téma.
Podobných karet je určitě mnoho. Já jsem si oblíbil inspirační karty Cesta k sobě od Lucie Ernestové. Líbí se mi už jen díky jejím krásným ilustracím. Mám jeden balíček sám pro sebe, ale máme také Partnerské karty, které nám se ženou pomáhají pečovat o náš partnerský vztah. Zde si dovolím říct, že práce s nimi už je pro trochu pokročilejší, protože karty slouží pro otevírání partnerského dialogu – při něm je potřeba už umět nebrat si názory druhých lidí osobně. Je potřeba být otevřený zpětné vazbě. Což nemusí zvládnout úplně každý, když slyší slova o sobě a vnímá je jako kritiku. Je potřeba umět přijímat názory druhých lidí. Z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že to určitě stojí za to. Více se o těchto kartách můžete dozvědět třeba zde.
A co vám pomáhá získávat podněty pro vnitřní dialog? Máte také nějakou podobnou zkušenost? Nebo používáte nějaký jiný nástroj, který vám pomáhá otevírat témata důležitá pro váš vnitřní svět? Budu moc rád, když se o ně podělíte do mého emailu [email protected].
- Potřebujete více porozumět svému vnitřnímu světu? Pomůže vám tištěný kurz Emoce + Rozum = Osud. K dispozici jen zde.
- Hledáte vhodná témata pro rozhovory sami se sebou? Aktivujte svůj vnitřní dialog a získejte nová témata v inspiračních kartách Cesta k sobě. K dispozici například zde.
- Jste rozhodnuti pečovat s partnerem o váš vztah? Partnerské karty ON a ONA vám s tím pomohou a budou vám vždy dávat potřebná témata pro komunikaci. Seženete je tu.
- Hledáte témata pro rozhovory s celou rodinou? Vyzkoušejte karty Cesta životem, které můžete najít zde.
© Lukáš Eder