
Další zajímavá sportovní disciplína nalezla svého mistra světa, v tomto případě mistryni, v naší české domovině. A kupodivu nejde o disciplínu lidských jednotlivců. Canicross je běh se psem, kdy je pes přivázán k člověku pomocí speciálního natahovacího vodítka, připnutého k postroji na běžci. Za ten poté pes závodníka táhne. Na mistrovství musíte absolvovat několik kilometrů, které byly letos v Řecku rozděleny do dvou dnů na 4 a 2 kilometry. Běžet se musí naplno. Na první pohled se může zdát, že na takové disciplíně není nic moc náročného, když pomineme nutnou fyzickou kondici běžců. Možná proto, že psí spoluzávodník po celou trať běžce táhne. Ale opak je pravdou. Běžci při takové rychlosti a ještě při tahu zvířetem vylétne tepová frekvence nad 185 tepů za minutu, což se téměř rovná sprintu. A zkuste sprintovat 4 kilometry.
Hostem dnešního podcastu Myšlením na vrchol byla čerstvá mistryně světa Stephanie Mach. Ta měla se svým psím šampionem průměr 3 minuty 20 vteřin na 1 kilometr. V kopcích. To je skutečně frkot.
První den nevíte, jak na tom jsou vaši soupeři z ostatních zemí s kondicí a přípravou, což uvádělo Stephanii do velké nervozity. To do jisté míry pociťoval i její čtyřnohý spoluzávodník Antaios (Antík). Oba vnímali, že jde do tuhého. Po zjištění jejich výherního času a po doběhnutí do cíle je ovšem oba pohltil nával euforie.
Canicross je disciplína známější spíše mezi „pejskaři“. V oblibě a širším povědomí je pak zhruba od roku 2010. A její oblíbenost začíná stoupat. V posledních třech letech jde nahoru skokově. Pejskaři ho využívají i jako doplňkový sport k agilitám nebo k obranám. Zároveň už v tomto mladém sportu narůstá konkurence. Jen v České republice se canicrossu věnuje spousta lidí. Na mistrovství světa v Řecku dorazilo mnoho účastníků nejrůznějších národností, například z Německa, Finska, Kanady a jedna dvojice dorazila až z USA. Elita této disciplíny.
Stephanie běhá s belgickým ovčákem (malinois). Toto plemeno je pravděpodobně nejznámější v obranách. Je to ovšem natolik všestranné plemeno, pracovité a houževnaté, že s ním můžete dělat prakticky všechno. A Stephanie se s Antíkem doopravdy v této závodní disciplíně našli. Takový výkon vypovídá především o vztahu člověka se psem. „Pokud vám pes stoprocentně nedůvěřuje, tak pro vás nikdy takto nepoběží. Samozřejmě tu jsou neodmyslitelné fáze tréninku, kdy pes musí být naběhaný, natrénovaný. To samé pochopitelně běžec. Skloubení tvrdé práce a souznění se čtyřnohým parťákem dělá z canicrossu úžasný sport,” vysvětluje Stephanie, která už odmalička toužila po práci se zvířaty.
Chtěla se stát veterinářkou, což se jí nakonec v maličko odlišné podobě splnilo, když v roce 2017 otevřela v Hradci Králové Canine Centrum. Na klinice se zabývají především fyzioterapií malých zvířat. Pečují o psy po operacích, zraněná zvířata, zvířecí seniory a sportovní šampiony. Uznejte sami: může existovat snad lepší reklama za dobře odvedenou práci než mistrovský titul? Možná se říká, že kovářova kobyla chodí bosa, ale tohle pořekadlo v případě Stephanie Mach jejího psího parťáka Antíka rozhodně neplatí.
- Jak se liší zvířecí fyzioterapie od té lidské?
- Co se může člověk od zvířat naučit?
- Je pravdou, že psi a kočky na sebe přebírají nemoci svých páníčků?
- Je vlastní zvířecí klinika splněným snem?
- Jakou dostal Antík odměnu, když se stal mistrem světa?
- Jaký je to pocit stát se světovou jedničkou?
Nejen na tyto otázky odpovídala Stephanie Mach v dnešním podcastu, který si můžete poslechnout v každé podcastové aplikaci nebo přímo zde v přehrávači nad článkem.
© Lukáš Eder