Kde poslouchat náš podcast?
Utápíte se někdy v černých myšlenkách? Honí se vám občas hlavou věty, které vám snižují sebedůvěru? Proč máme v hlavě myšlenky, která nám ubližují?
Vzpomínám si, když jsem před 11 lety seděl v lese na pařezu a vychutnával si svou poslední cigaretu. Můj život tehdy nestál za nic. Kouřil jsem tři krabičky cigaret denně, vážil 150 kilogramů, neměl po boku žádnou partnerku a trápily mě finanční potíže. A jak jsem tam tak seděl, sám uprostřed lesa, honily se mi hlavou myšlenky, které jen prohlubovaly mé deprese. Tehdy jsem byl vězněm své vlastní mysli. Pořád dokola jsem se jen trápil černými myšlenkami a nebyl jsem schopen podívat se na věci i z té druhé, lepší strany. Dnes už ale vím, že mohu takový pohled sám zvolit, a pokud jste již pracovali s tištěným kurzem Přepni mysl na lepší život, tak už také víte, jak si zvolit lepší pohled na svět.
Jak taková volba funguje v reálném životě, jsem zažil na vlastní kůži. Tehdy jsem v tom lese típnul poslední cigaretu a už si nikdy nezapálil. Za rok jsem zhubnul 50 kg a dnes mám po boku ženu, se kterou se cítím doopravdy šťastný. Nic z toho se mi ale nepodařilo lusknutím prstu. Neměl jsem ani žádný kouzelný prsten jako z pohádky o Arabele. Každá změna je proces a každý proces je cesta, která potřebuje svůj čas. Dnes už ale vím, že nejprve jsem potřeboval sám sebe vysvobodit z vězení mé mysli. Nejprve jsem se potřeboval zbavit konkrétních myšlenkových vzorců. Až potom jsem dokázal změnit svůj život. Proto bych se dnes v podcastu Myšlením na vrchol chtěl podělit o tři vzorce myšlení, kterých jsem se potřeboval zbavit, a o způsoby, jak se mi to podařilo.
- Neustálé sebezpochybňování
Dlouhá léta jsem žil v nastavení NEJSEM DOST. Myslel jsem si, že nejsem dost chytrý, dost hezký, dost šikovný a podobně. Myslel jsem si, že jen ten, kdo se obětuje pro druhé, si zaslouží životní štěstí. Věřil jsem, že až druhé lidi ve svém okolí udělám šťastnými, tak se i já sám mohu cítit šťastný. Byl jsem vždy ten typ člověka, co by se rozkrájel pro druhé. Obětoval jsem svůj čas, zdraví a v konečném důsledku i bohatství, jen abych získal uznání někoho jiného. Svou hodnotu jsem zakládal jen na základě dosažených výsledků. A protože tyto výsledky neodpovídaly očekávání ani mého okolí, ani mě samotného, nedokázal jsem uvěřit ve své schopnosti.
Jak jsem to překonal
Když Petr Casanova připravoval tištěný kurz Cestou vnitřní síly, zpětně jsem si uvědomoval mnoho drobných věcí, díky kterým jsem o sobě přestal pochybovat. Ty nejzásadnější z nich rozebírám v navazujícím FC Workshopu, který již brzy zasíláme přednostně mezi předplatitele. Pokud bych však vybral jedinou a zcela zásadní věc, která začala měnit způsob, jakým jsem přemýšlel sám o sobě, tak to bylo zaměření se na aktivity, které mě činily šťastným bez ohledu na to, jakých výsledků jsem v nich dosahoval. Jednoduše jsem přestal dělat věci pro výsledky a začal je dělat více pro své pocity. A protože jsem najednou prožíval radost už ze samotné činnosti, a ne až z dosaženého výsledku, přirozeně jsem se té aktivitě věnoval častěji a lepší výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jakmile jsem prožíval lepší emoce, časem se vytratily i myšlenky a emoce, jež srážely mou sebedůvěru.
- Trápení se druhými lidmi
Protože jsem dlouho věřil, že musím udělat nejprve druhé lidi šťastnými, hodně mi záleželo na tom, co si o mně druzí lidé myslí. Neustále jsem se zajímal o potřeby druhých lidí, chtěl jsem naplnit jejich očekávání a dělat jen to, co je správné. Tolik jsem se trápil, co si o mně myslí druzí lidé, a tolik jsem se snažil naplnit jejich očekávání, že jsem úplně zapomněl na to, co mě samotného dělá šťastným. Zásadní uvědomění pro mě bylo, že dokud budu žít naplňováním očekávání druhých lidí, tak nikdy nezačnu žít svůj vlastní život.
Jak jsem to překonal
Jistě si všímáte, jak tento bod souvisí s bodem prvním a jak bylo důležité začít se zaměřovat více na své vlastní pocity a méně na pocity druhých lidí. Neříkám, že by se člověk měl chovat sobecky a myslet jen na sebe. Pomáhat druhým lidem zůstalo i nadále pro mě samotného jednou z největších věcí, co dává mému životu smysl. Potřeboval jsem se jen naučit dávat sebe na první místo. Jak se mi to podařilo, když jsem tolik let žil potřebami jiných lidí? Položil jsem si jednoduchou otázku: Jak mohu tím, co mě baví a co mi přináší do života radost, být prospěšný dalším lidem?
Zásadní rozdíl byl v tom, že už jsem najednou nedělal věci jen pro blaho druhých lidí, abych se někomu zavděčil. Dělal jsem věci víc sám pro sebe, pro mou radost, a k tomu jsem se jen ptal sám sebe, zda by to mohlo někomu dalšímu být také prospěšné. I tímto způsobem jsem dostal ke spolupráci s Petrem Casanovou, ke tvorbě podcastu Myšlením na vrchol a nakonec i k samotné tvorbě tištěných kurzů.
- Zaměřování se na nedostatky
V jakém stavu kdysi býval způsob mého myšlení, nejlépe vystihuje jedna historka ze života. Bylo mi asi dvaadvacet let, když jsem dostal za úkol napsat seznam svých přání. Tehdy jsem dostal jednoduchou otázku: Jaký život chceš žít za deset let? Dostal jsem tužku, papír a dostal za úkol napsat alespoň deset bodů. Bylo to asi poprvé v životě, co se mě někdo na něco podobného zeptal, a možná jsem o tom do té doby ani nikdy dřív nepřemýšlel. Trvalo docela dlouho, než jsem dal dohromady těch deset bodů. Když jsem četl své odpovědi nahlas, v půlce jsem byl zastaven. „Stop, už dál nepokračuj. Vezmi ten papír, hned ho zahoď a odpověz na otázku, kterou jsem ti položil. Moje otázka zněla, jaký život CHCEŠ žít. Neptal jsem se, jaký život NECHCEŠ žít!”
Když jsem po tomto přerušení znovu přečetl svůj seznam přání, tehdy mi to došlo. Osm věcí z deseti začínalo slovem NECHCI. Nechci dluhy, nechci už kouřit, nechci mít nadváhu atd. Tehdy jsem si uvědomil, že se ve své mysli zaměřuji na vše, co v životě nemám, co mi schází. Díky tomu se trápím a prožívám emoce, jež mi ubírají energii.
Jak jsem to překonal
Nejprve jsem se pochopitelně začal zaměřovat na správnou formulaci svých přání. Napsal jsem seznam, co skutečně v životě chci. Napsal jsem, že chci být zdravý, že chci zhubnout 50 kg, chci vydělávat dost peněz a podobně. Jenže problém byl v tom, že jsem těm přání nebyl schopen uvěřit. Když jsem si později četl, co vše v životě chci, ve svém nitru jsem začal cítit pochyby. Nebyl jsem schopen uvěřit, že by se můj seznam přání mohl někdy stát skutečností. Opět jistě vidíte, jak tento vzorec souvisí s bodem číslo jedna. Opět jsem o sobě pochyboval. Až si ale přečtete nejnovější FC workshop Cestou vnitřní síly V PRAXI, tak pochopíte, jak snadno lze podobné pochyby vyřešit. Stačilo se jen zaměřovat na body, za které už dnes mohu být vděčný.
Svobodná mysl = svobodné sny
Moje cesta k lepšímu životu započala tehdy v lese na pařezu. Tehdy jsem poprvé jen tak pozoroval přírodu a uvědomil si, že vše okolo nás je dokonalé takové, jaké to je. Kdyby mi tehdy někdo řekl, jaký život budu za deset let žít, asi bych mi neuvěřil. Dnes už se nebojím uvěřit čemukoli, protože mé sny už nejsou vězněny mou vlastní mysli.
Pochopil jsem, že není potřeba se neustále srovnávat s druhými a řešit, kdo je více a kdo méně. Stačí se jen přijmout přesně takové, jací jsme, a pokud si v sobě neseme nějaká trápení z minulosti, tak to nejlepší, co můžeme sami pro sebe udělat, je odpustit těm, kteří tato trápení způsobili. Dnes už dokážu být vděčný za všechny situace, které jsem měl příležitost prožít, a moc bych si přál, aby se to podařilo i dalším lidem. I to je důvod, proč jsem se rozhodl pro tvorbu tohoto podcastu a proč každý měsíc vydáváme tištěné FC kurzy. Více informací o kurzech a zkušeností ze života můžete získat zde.
© Lukáš Eder