Kam se vytrácí touha po změně

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jistě jste už sami přečetli několik knih osobního rozvoje, navštívili spoustu konferencí a zhlédli hromady webinářů. Zdrojů, ze kterých můžeme čerpat informace a inspiraci pro lepší, je spousta. Díky moderním technologiím jsou takové zdroje dostupnější víc, než by si naši předci dokázali kdy představit. Jak je potom ale možné, že v současném svobodném světě, kde díky internetu můžeme studovat a prakticky neomezeně získávat informace, se stále tolika lidem nedaří zlepšit svůj život? Proč je pro nás tak těžké rozhodnout se a udělat životní změnu?

Na prvních setkáních se čtenáři Petra Casanovy v Ostravě a v Plzni jsem měl i já příležitost promluvit si s několika posluchači mého podcastu a čtenáři tištěných kurzů. Musím přiznat, že zpětná vazba na mou tvorbu, předaná z očí do očí, mě velmi potěšila. Čeho si ale vážím mnohem víc, je energie, která byla z našich čtenářů cítit. V mnoha z nich jsem viděl velké odhodlání. Cítil jsem z nich nadšení a věřil, že tentokrát se jim podaří změnit svůj život. Možná sami znáte ten pocit, kdy dočtete řádky nějaké knihy nebo odcházíte z konference plní motivace a odhodlání dělat věci lépe než doposud. Pojďme si ale nalít čistého vína. Jaký bývá většinou výsledek? Kolika lidem se nakonec opravdu podaří změnit svůj život? Nemusíme si nic nalhávat, je to jen zlomek lidí. Většina sice touží po změně, ale bohužel nejsou ve svých snech a tužbách dost houževnatí na to, aby se svým životem něco udělali.

Čtenáři kurzu Udržuj vnitřní plamen již vědí, co se skrývá za opravdovou houževnatostí a jaké jsou její dvě základní ingredience. Je to vášeň a vytrvalost. V rámci kurzu si čtenáři dokonce mohli změřit míru své vášně a vytrvalosti, tak jak to učí Angela Duckworthová v knize Houževnatost. V knize se mimo jiné můžete také dočíst, že nelze změnit svůj život bez vytrvalosti. S tím asi budete souhlasit. Většina lidí bude souhlasně přikyvovat. Jakmile jim ale řeknete, že není vytrvalosti bez opravdové vášně, tak většinou zpozorní, protože jim většinou nedochází, jak moc je emoce vášně důležitá pro vytrvalost. Jednoduše řečeno, dokud máme v sobě dost nadšení a vášně, nic nás na cestě za lepším životem nemůže zastavit. Na setkání s Petrovými čtenáři mi jedna čtenářka posmutněle řekla: „No jo, Lukáši, vám se to řekne, vy asi máte pevnou vůli a velkou vytrvalost. To já u ničeho nevydržím. Vždycky začnu, ale nikdy to nedotáhnu až do konce.” 

Když jsem slyšel tato slova, musel jsem se smát. Ne však proto, že by mi trápení čtenářky přišlo směšné. Spíš proto, že jsem měl pocit, jako bych viděl sám sebe před dvanácti lety. Hned jsem věděl, o čem je řeč, a tak jsem mohl předat svou zkušenost. Vysvětlil jsem čtenářce, že problém nemusí hledat v míře své vytrvalosti, ale pouze ve velikosti své touhy. Jak moc toužíte po změně? Ať se jedná o jakoukoliv životní změnu, ať chcete změnit práci, zlepšit zdraví, nebo se vymanit z nespokojeného stavu. Jak moc po změně toužíte? Položte si tu otázku a pak se zamyslete, co ve vás onu touhu vyvolává. Je to snad nějaká představa lepšího a kvalitnějšího života? Když si dokážete něco takového představit, jistě také začnete cítit touhu po změně. Kam a proč se ale potom z nás touha začne vytrácet? Proč přestáváme toužit a věřit v lepší život?

V tištěném kurzu Emoce + Rozum = Osud jsme si vysvětlili, že každou emoci lze vnímat pouze jako nositele energie. Emoce vede k akci. Proto dokud máme dostatečně silnou touhu, máme i dost energie pro naši vytrvalost. Proč ale o svou energii tak rychle a snadno přijdeme? Proč si ji necháme ukrást nebo ji odevzdáváme dobrovolně někomu, kdo si jí třeba ani neváží?

Odpověď bychom mohli hledat tam, kde začíná i končí všechen náš úspěch. Mám tím na mysli naši hlavu, respektive náš rozum. I když si někdy myslíme, že úspěch a mimořádné výsledky některých lidí jsou mnohdy o pouhé shodě okolností, pravdou zůstává, že jakékoliv vítězství nebo jen pouhé zlepšení našeho života začíná právě v naší mysli. Proto je důležité umět se svou myslí pracovat,  protože jakákoliv dlouhodobá změna v životě vždy vychází zevnitř ven. Nikdy tomu není naopak.

Spousta lidí hledá pomoc například u koučů nebo terapeutů. Čímž teď nechci v žádném případě práci těchto lidí znevažovat, právě naopak. Někdy máme v naší hlavě takový nepořádek a zmatek, že nutně potřebujeme někoho, kdo by nám tam pomohl uklidit. Nemůžeme se ale spoléhat na, že někdo vyřeší naše strasti za nás. Spíš bych to vnímal tak, že nám někdo může svou činností pomoct uklidit svůj vlastní nepořádek. Osobně jsem ale názoru, že nejprve bychom si měli zkusit pomoct mi sami. Trošku se zorientovat v tom našem nepořádku a až potom řešit, zda to zvládnu uklidit sám, nebo si najdu profíka, co mi s úklidem pomůže. Vlastně i to byl důvod, proč za každý článek v tištěném kurzu přidáváme pracovní list. Aby se čtenáři zamýšleli nad svým životem a průběžně dělali generální úklid v hlavě.

Zkuste si například představit, že nebudete doma dvacet let uklízet. Neutřený prach, hromady odpadu a harampádí, mezi kterými jsou vyšlapané mastné cestičky. Půjdete z práce domů a cestou si koupíte krásnou a voňavou květinu, kterou si přinesete do tohoto nepořádku. Chvilku vám možná bude květina dělat radost, ale za den nebo za dva na ni zapomenete a stane se jen součástí okolního nepořádku. Podobně si můžeme představit, že to funguje v naší hlavě, když tam přineseme novou touhu nebo myšlenku, aniž bychom tam měli uklizeno. Nepořádek v hlavě, o který dříve nebo později začneme zakopávat, nám začne ubírat energii, a kvůli tomu ztrácíme nadšení i víru v lepší zítřky. A přitom stačí tak málo. Stačí jen pravidelně uklízet, podobně jako doma. I proto vydáváme tištěné kurzy každý měsíc. Nejsou to jen obyčejné časopisy, vnímám je více jako nástroje, co pomáhají udržovat pořádek v hlavě. Více informací o tištěných kurzech zjistíte zde.

© Lukáš Eder