3 pravidla produktivního života

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Produktivní život. Řekněte si to ještě jednou a nahlas – produktivní život. Když se zamyslíte nad tímto slovním spojením, co pro vás znamená? Mohli bychom například říct, že svým životem vytváříte nějaké produkty? Nebo snad že člověk svou energii směňuje za něco, co je přínosem pro životy druhých lidí? A nelze náhodou vnímat život jako produkt sám o sobě? A kdy vlastně může člověk prohlásit, že žije produktivní život?

Je vhodné si uvědomit, jak pracuje dobrý hospodář. Uvědomuje si, že každý zdroj se může jednoho dne vyčerpat. A podobné je to také se zdrojem naší energie. V tištěném Improoviu Udržuj vnitřní plamen čtenáři hledají zdroje takové energie a učí se s nimi zdravě hospodařit. Podle mě je to totiž dovednost, které se dnes potřebujeme naučit a věnovat jí pozornost. Důkazem může být například WHO, která v roce 2019 uznala syndrom vyhoření jako civilizační nemoc. A já si říkám, že se není čemu divit, když si uvědomím, jak se mnozí lidé ženou celý život za něčím, co nazýváme produktivitou. Když pořád dávám svou energii za něco, co mi nepřináší dlouhodobé potěšení a příjemné emoce, mohu se potom divit, že jednoho krásného dne vyčerpám veškerý rezervoár své energie? Proto když mluvím a přemýšlím o produktivitě, nemám na mysli jen výkon a výsledky. Myslím tím spíš harmonii. Vnímám ji jako vyváženost mezi výsledky a pocity, které dlouhodobě v životě prožívám. Produktivní život by měl být jako dobrý produkt. Když je člověk spokojený s nějakým produktem, rád si jej koupí opakovaně, rád za něj znovu utratí své peníze, které můžeme vnímat jen jako energii hmotného světa. A nyní se sami zamyslete: koupili byste si znovu svůj život? Utratili byste znovu svou dočasnou energii za život, který právě teď žijete? Kdyby mi někdo položil tuto otázku před deseti lety, asi bych řekl, že ne. Dnes, už s dobrým pocitem, mohu říct pravý opak. A přesně tato otázka mi pomáhá měřit mou produktivitu a přivádí mě k prvnímu pravidlu produktivního života, které zní:

PRAVIDLO 1: Chtěj svůj život prožít znovu takový, jaký byl doposud 

Jedna z věcí, která nás neustále okrádá o produktivitu v tom slova smyslu, jako jsem již popsal, je tříštění naší energie. Současná doba a svět, ve kterém žijeme, je výjimečný v dostupnosti a množství možností, jež se nám neustále nabízejí. Každý jednotlivý den se můžeme rozhodnout být někým jiným. Můžeme se nadchnout pro něco nového a každý den investovat svou energie do různých projektů, aniž bychom některý z nich dotáhli do konce. A když se potom ohlédneme dozadu, vidíme jen hromadu rozpracovaných věcí, ale nic hotového, nic, co by nám přineslo ve vzpomínkách hezké emoce. Většinou spíš prožijeme zklamání z toho, co vše jsme nebyli schopni dokončit, protože to pro nás bylo až příliš náročné.

Většinou si to představuji jako balonek naplněný vodou. Když takový balonek hodíte proti zdi, zůstane po něm jen mokrá zeď a fleky. Jenže když to stejné množství vody budete proti zdi vrhat pod jedním proudem, do jednoho bodu, můžete zeď prorazit. Můžete do ní udělat i díru. A když budete mít dost energie, můžete stejným způsobem udělat díru také do skály. Záleží jen na tom, jakým způsobem a kam směřujete svou energii, respektive na co se soustředíte, kam směřujete svou pozornost.

Pokud již jste členem kurzu Improovio, tak si jistě uvědomujete, jak snadno přicházíme o vlastní pozornost. A je to opět fenomén doby. Je to jen důsledek možností, jež se nabízejí. V dnešní době je tak snadné dovolit si nechat se okrádat o vlastní pozornost a tak vzácné být jejím pánem. Proto jsem druhé pravidlo produktivního života nazval:

PRAVIDLO 2: Za každých okolností buď pánem své pozornosti

Když si někteří lidé začnou uvědomovat, jak moc často se nechávají okrádat o svou pozornost, mají potom například výčitky nebo špatný pocit z toho, že tráví svůj čas na sociálních sítích. Osobně ale na tom nevidím nic špatného, pokud jsem se k takové aktivitě sám rozhodl. Vnímám to jednak trochu jako odpočinek nebo možnost dozvědět se něco nového. S touto aktivitou je nejčastěji spojena již tolik a pořád dokola omílaná prokrastinace. Myslíme si, že prokrastinace, tedy chorobné odkládání úkolů je největším nepřítelem produktivity. Já si to ovšem nemyslím. Podle mého názoru je to přirozená vlastnost, proti které nemusíme bojovat, spíš se s ní můžeme naučit pracovat. Prokrastinovat je prostě normální. Pokud děláme něco, co nám nedává smysl nebo nás to stojí až příliš mnoho energie, tak od toho většinou utečeme a začneme prokrastinovat. Samozřejmě že pokud to neřešíme a celé dny jen prokrastinujeme, tak z toho je problém, protože nemáme ani výsledky, ani pocity, na které bychom s láskou vzpomínali. 

Já jsem se například naučil vnímat prokrastinaci jako impulz, který ve mně podněcuje otázku, proč mám potřebu prokrastinovat. Vyvolává to ve mně zvídavost, touhu dozvědět se něco nového anebo třeba jen zjistit, zda je možné vystoupat na další stupínek, i když třeba zrovna teď nevím jak. Ostatně právě nevědět, proč bychom měli nějaké věci dělat anebo jak je máme dělat, je jedním z nejčastějších důvodů prokrastinace. A je to právě zvídavost, co mi neustále pomáhá žít produktivní život. Je to ten pocit, že mohu zjistit něco nového, poznat někoho výjimečného nebo prožít něco, na co nikdy nezapomenu. Bylo by ale možné něco podobného, pokud bych si myslel, že všechno vím, všude jsem byl a všechny znám? Proto jsem třetí pravidlo produktivního života nazval:

PRAVIDLO 3: Neustále podporuj svou zvídavost

Věřím, že v těchto třech pravidlech je obsaženo to základní, co člověk potřebuje, aby prožíval naplněný a šťastný život. Tedy takový, který já pokládám za opravdu produktivní. Pokud vás budou tato pravidla inspirovat k takovému životu, dělá mi to radost, a tím pádem to také přispívá k mé produktivitě. Pokud vás napadne ještě nějaké další, jiné pravidlo nebo máte jakoukoliv myšlenku, o kterou se chcete podělit, můžete mi napsat na [email protected]. A v neposlední řadě: hledáte-li nástroj, který by vám pomáhal aplikovat zmíněná pravidla do života, tak přesně k tomuto účelu slouží tištěné Improovio. Více se dozvíte zde.

© Lukáš Eder