Vyžeňte šmejda z hlavy a získejte zpět svou sebedůvěru

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém díle Myšlením na vrchol jsem se s posluchači podělil o tři návyky, které mi pomáhají udržovat v sobě vnitřní klid. Prvním z návyků bylo naučit se přijímat bolestivé emoce, druhým bylo žurnálování a třetí, pro mě jeden z nejdůležitějších návyků životní změny, byl vnitřní dialog. Proč jsem zrovna vybral tyto tři návyky a v čem jsou tolik důležité, se dozvíte v minulém podcastu. Stačí si jen ve své podcastové aplikaci překliknout na předchozí díl. Pokud jste jej už slyšeli nebo alespoň četli jako článek na webu Improovio, tak se můžeme rovnou vrhnout na další téma, kterým bych rád navázal.  

Potkal jsem už mnoho lidí, kteří toužili nebo alespoň mluvili o životní změně. Když jsem těmto lidem pozorně naslouchal, uvědomil jsem si, že jsou to často oni sami, kdo jim brání změnit způsob jejich myšlení, a tím pádem i jejich život. Je to totiž právě vztah, který máme sami se sebou, co rozhoduje o tom, zda budeme schopni svůj život naplnit, či nikoliv. Účastníci kurzu Improovio jistě už vědí, jak nám může k životní změně přispět tzv. vnitřní dialog. I proto jsem právě tuto sebekoučovací techniku zmiňoval jako jeden ze tří návyků pro životní změnu. Podrobně jsme tuto techniku rozebírali v tomto Improoviu.

Co je však důležité a v čem jsem například já sám udělal kdysi velikou chybu, je uvědomit si, jaký vztah máme navázaný se svým vnitřním hlasem. Jak jsem již zmiňoval v předchozím podcastu, tak já jsem se naučil vnímat svůj vnitřní hlas jako hlas přítele, který mi chce pomáhat, a ne jako hlas protivníka, proti kterému musím bojovat. Musím ale přiznat, že jsem takto vřelý vztah sám se sebou neměl vždy. Je to docela nedávno, co jsem investoval mnohem více energie do boje sám se sebou, respektive se svým vnitřním hlasem, než co jsem investoval do spolupráce. A dnes už vím, že to byl právě vztah, který jsem měl sám k sobě, co mi bránilo v duševní pohodě a rozvoji vlastní osobnosti. Proto bych se dnes rád s vámi podělil o zkušenost, jak se mu podařilo tento vztah napravit.

Slyšeli jste předchozí podcast a přemýšleli už o tom, jaký máte vztah sami se sebou? O jakémsi vnitřním hlase již mluvili dávní filozofové, to samozřejmě není žádnou novinkou. Mluvil o něm také můj oblíbený autor Napoleon Hill, když napsal knihu Jak přelstít ďábla. Knize jsem se věnoval zrovna nedávno v tomto podcastu a její podrobný rozbor můžete najít v tištěném Improoviu Sebepoznání základ růstu. Byla to právě zmiňovaná kniha od Napoleona Hilla, co mě utvrdila v tom, jak je vztah se svým vnitřním hlasem důležitý. Napoleon Hill označuje ďábla jako vnitřní hlas v naší mysli, dokonce označuje ďábla jako protipól jakéhokoliv dobra ve vesmíru. Mluví o něm jako o tom největším kritikovi, jehož jediným cílem je udělat nám ze života peklo. Hill ve své knize velmi trefně popsal ďábla jako jakoukoliv negaci v našem životě. A proto pokud máme v naší mysli hlas, který jen sráží naši sebedůvěru, shazuje naše výkony a předkládá nám myšlenky, jež sabotují naše snažení, tak to v Hillově příměru znamená, že nadvládu nad naší myslí převzal právě ďábel. V takovém případě je samozřejmě náročné a složité stát se přítelem někomu podobnému. Pokud máme v hlavě někoho takového, tak je velmi náročné se s ním pouštět do diskuze a snažit se s ním spřátelit. Jak totiž říkal Hill ve své knize, tak ďábel pro ovládnutí naší mysli používá účinné techniky, které mají mnohem větší sílu než náš rozum. Využívá našich emocí a po přečtení Improovia Emoce + Rozum = Osud už jistě víte, že emoce mají mnohem větší sílu při ovládání našeho chování než naše myšlenky. A jednou z nejúčinnějších emocí a argumentů, které ďábel používá, je strach.

Mám chuť říct, jak vychytralé je používat při sabotování našich výsledků něco, co je nám tak přirozené a co nás má především chránit. Strach by nám měl z podstaty věci sloužit, ale stejně tak se může stát také naším zlým pánem, když si necháme v hlavě volně řádit naše nevychované vnitřní dvojče, které je dle díla Napoleona Hilla ovládáno ďáblem.

V dnešní společnosti už moc na bohy a ďábly nevěříme. Tak ale nějak stejně většina lidí tuší nebo cítí, že je okolo nás něco silnějšího a mocnějšího, než jsme my sami. Já už bych opustil příměr ďábla a Boha, aby si někdo z posluchačů nemyslel, že už jsem se totálně pomátl. Důležité je si uvědomit, že pokud je vztah s naším vnitřním hlasem natolik špatný, že je nás při každé nejistotě schopen zahnat do kouta, není s ním žádná řeč a pořád máme potřebu s ním nějak zápasit a bojovat, tak nejlepší, co můžeme udělat sami pro sebe a pro svůj lepší život, je přestat se snažit s ním skamarádit.

Chápu, teď si asi říkáte, že si zase protiřečím, protože jsem přece říkal, že bychom se měli snažit navázat sami se sebou co možná nejlepší přátelský vztah. Já si ale myslím, že i vy sami jste už potkali v životě někoho, s kým jste nedokázali přátelský vztah navázat. A v takovém případě jsme udělali co? Většinou jsme se přestali scházet a v některých případech jsme se možná i odstěhovali z města, odstěhovali z domu nebo změnili práci. A přesně to byste měli udělat v momentě, kdy zjistíte, že s tím vnitřním kritikem ve vaší mysli není žádná řeč. Zkuste si tu situaci vizualizovat. Představte si, že se vám do mysli nastěhoval nějaký šmejd, parazit, který se tam usadil a začal vám škodit. Když jste nevědomky nechávali takovému parazitovi ve své mysli několik let času, tak si dokázal vypěstovat tak silné vazby s jednotlivými částmi vaší osobnosti, že přesně ví kdy a kam udeřit, aby vás to bolelo. Abyste se začali bát a neměli sílu bojovat. 

Ten šmejd ve vaší hlavě přesně ví, co vás trápí, zná všechny vaše nezdary a chyby, které se nezdráhá použít. Proto je tak těžké s ním bojovat. Proto si zkuste představit, že s ním bojovat nebudete. Prostě a jednoduše odjeďte někam, kde nikdo není, kde jste jen vy sami s parazitem ve vlastní hlavě, se kterým už stejně není řeč. Otevřete dveře svojí mysli, chyťte milého parazita za flígr a vykopněte někam, kde už nebude mít možnost někomu uškodit. A hned jak tohle uděláte, tak se zkuste obejmout se svým pravým vnitřním dvojčetem, omluvte se mu, že jste jej tak dlouho přehlíželi, a zkuste mu třeba vysvětlit svou vizi. Přivítejte nejlepšího kamaráda a parťáka do života třeba tím, že mu vysvětlíte svou novou vizi a důvody, proč jste se rozhodli zrovna pro ni. Vždycky když zjistíte, že ten váš kamarád bude mít nějaké náznaky tuto vizi sabotovat, tak se na něj nezlobte. On asi dlouho pozoroval, co dělal ten šmejd ve vaší hlavě, a možná mu jen nedochází, že vám tím může ublížit. Jen mu přátelsky zkuste připomenout, že šmejda – pokud bych se vrátil k příměru od Napoleona Hilla, tak bych řekl ďábla – už jste společně vyhnali, a tak není potřeba mít z ničeho strach, a proto se teď už můžete jen soustředit na svou lepší budoucnost.

Zkuste využít nějakou podobnou vizualizaci, až se budete snažit navázat co možná nejlepší vztah se svým vnitřním dvojčetem. Věřím, že když si dokážete představit nějakou podobnou situaci ve své mysli, tak se vám snáz podaří se svým vnitřním hlasem navázat ten přátelský, upřímný a vřelý vztah. Myslím, že minimálně za zkoušku to stojí. A pokud budete mít kdykoliv chuť se podělit o to, jak se vám to podařilo, nebo o nějakou jinou techniku, určitě budu rád, když napíšete zprávu třeba do mého e-mailu [email protected]. Chodí mi čím dál více zpráv od posluchačů mého podcastu a já musím přiznat, že mi dělá radost slyšet, že někoho má tvorba nejen baví, ale ještě mu pomáhá směrovat život správným směrem. Často mi ve svých zprávách dáváte otázky, ptáte se jak řešit nějaké problémy a překážky. Já si ale nedovoluji nikomu radit, protože i ze své zkušenosti vím, že správné odpovědi máme stejně všichni v sobě, jen je možná nevidíme. I proto je v tištěném Improoviu za každým článkem pracovní prostor, kde vám pokládáme otázky, co vám pomohou takové odpovědi najít. Jestli vás tato témata zajímají a chcete se dozvědět o Improoviu více, stačí kliknout zde.

© Lukáš Eder