Kde poslouchat náš podcast?
Občas se potkám s lidmi, kteří komentují úspěch někoho druhého slovy: „Měl prostě štěstí.“ Je pravda, že občas podobná slova říkají i někteří podnikatelé, když se jich zeptáte, co jim pomohlo v životě k úspěchu. „Zkrátka jsem byl ve správný čas na správném místě. Měl jsem štěstí.” Když slyšíme podobná slova, snadno můžeme získat dojem, že štěstí je něco, co k nám přijde samo a zcela nečekaně. Ve víře v toto přesvědčení tak mnohdy i celý život čekáme, až se štěstí usměje také na nás. A když se takové štěstí ne a ne dostavit, začneme si stěžovat, jak je svět okolo nás nespravedlivý, když zrovna nám nedopřál kapku toho štěstíčka.
Jednoduše si někteří lidé myslí, že štěstí je pouze a jen o náhodě. Jste podobného názoru? Také si myslíte, že štěstí je náhodný stav? Že je to životní loterie, která se na někoho usměje a na jiného zase ne? A co když vám řeknu, že každý se může rozhodnout převzít odpovědnost za své štěstí a začít jej sám tvořit?
Účastníci kurzu Improovio už vědí, že nevěřím na náhody, nýbrž na osud. Jenže ani osud není něco, co by člověk neměl sílu ovlivnit, a myslím si, že přesně tohoto faktu jste si mohli všimnout v předchozí epizodě Myšlením na vrchol, kde byl hostem David Pavel, spoluzakladatel projektu Pepper Field. David a jeho přítelkyně Klára byli kdysi jen běžní zaměstnanci. Milovali však cestování, a to zejména po jihovýchodní Asii. Původně měli naplánovanou cestu do Vietnamu, ale ta nevyšla, a tak se rozhodli vypravit do Kambodže. A právě tato cesta jim změnila život. Právě tato cesta se jim stala osudovou. Země je okouzlila a David s Klárou cítili potřebu a chuť začít pomáhat tamním lidem v chudé oblasti. Jenže jak? Pokud Vás to zajímá a neslyšeli jste rozhovor s Davidem Pavlem, zkuste se k němu, prosím, vrátit. Stačí jen překliknout ve své podcastové aplikaci na předchozí epizodu.
David dnes dováží do Evropy desítky tun Kampotského pepře, který patří mezi špičku ve světě. Nebýt však cesty do Kambodže, pravděpodobně by s ním nikdy nezačal obchodovat. Někdo by mohl říct – jasná náhoda, protože do Kambodže přece neměli v plánu vůbec jet. Tak jakýpak osud, prostě byli ve správný čas na správném místě… Jenže právě zde si můžeme všimnout rozdílu mezi osudem a náhodou. Respektive mezi tím, kdy se člověk stává tvůrcem svého osudu a kdy je opravdu jeho život řízen jen náhodnými situacemi, které žádným způsobem není schopen ovlivnit. Říkám to rozdíl mezi AKTIVNÍM a REAKTIVNÍM životem.
Pokud jste si už prostudovali Improovio Emoce + Rozum = Osud, tak už možná chápete, jakou sílu mají naše emoce. Ernest Hemingway kdysi řekl: „Myšlenka musí otěhotnět, aby vedla k cíli.“ Jednoduše tento citát můžeme chápat tak, že abychom byli opravdovými tvůrci života, tedy abychom žili aktivní život, nestačí nad věcmi jen přemýšlet. Potřebujeme se naučit prožívat emoce a rozumět svým pocitům. Potřebujeme, aby naše myšlenky získaly správný emoční náboj. Jen tak nás přimějí k akci a dovedou k cíli. Aktivní lidé jsou schopni pracovat se svými emocemi, protože jim rozumí. Zatímco reaktivní lidé jen donekonečna reagují na situace, jež jim život do cesty postaví. Každá taková situace v nás vyvolává nějakou emoci. Někdy je to emoce typu obavy nebo agrese. Jindy zase vášně a nadšení. Problém je v tom, že v momentě, kdy jen donekonečna reagujeme na všechny podněty, aniž bychom se snažili ovládat vlastní emoce, tak se nám snadno může stát, že se člověk každý týden nadchne pro něco nového, nebo naopak že jsme neustále v útlumu, protože máme pořád z něčeho strach.
David Pavel v rozhovoru krásně ukázal cestu, která jej přivedla k myšlence začít dovážet do Evropy Kampotský pepř. Na začátku té cesty byla jednoduchá myšlenka. Začít pomáhat chudým lidem v tamní oblasti. Nebylo to tak, že někde u farmáře ochutnal pepř, a v tu chvíli mu bleskla myšlenka na super podnikatelský nápad. David popisoval, že měli několik variant, jak naplnit původní záměr, respektive jak vyhovět své vlastní vášni. Tou vášní bylo začít pomáhat druhým lidem. To bylo to jejich PROČ! Důvod, který dával jejich životu smysl a pro který byli David s Klárou ochotni změnit svůj život. Dovoz pepře byla jen jedna z variant, jak svůj záměr naplnit. Je to jen prostředek jak naplnit svou vlastní vizi.
Myslíte si, že by dospěli k takovému nápadu, pokud by nebyli schopni naslouchat svému srdci? Pokud by nerozuměli svým emocím a tomu, co opravdu cítí? Že se z dovozu pepře stal hezký byznys, je už druhá věc. Pořád je to ale jen prostředek, který jim pomáhá ukojit vlastní vášeň. V rozhovoru jste si mohli krásně všimnout procesu následování vlastní vášně. Stačí jen nechat svou vášeň probudit a pak už je snadné vytrvat ve své cestě, ať je jakkoliv náročná a krkolomná. Jaká je síla vytrvalosti, jak probudit svou vášeň, a objevit tak nekonečný zdroj energie, je tématem nejnovějšího vydání Improovia Udržuj vnitřní plamen. Samostatný výtisk je k dostání jen zde.
© Lukáš Eder