Jak překonat obavu z velkých výzev

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pravidelně své posluchače vyzývám, aby posílali zprávy na e-mail [email protected]. Zpětná vazba nejen od posluchačů podcastu, ale také čtenářů tištěného Improovia je pro mě velmi důležitá, a proto se snažím na každou zprávu co možná nejdříve reagovat. Ve zprávách mi občas položíte otázku, která i mě vede k zamyšlení. Jednu takovou otázku mi položila posluchačka Míša, které ještě jednou moc děkuji za důvěru. Ve své zprávě se Míša ptá:

Dobrý den, Lukáši, poslouchám Vaše podcasty již delší dobu, avšak zpětně. Vaše tvorba mě opravdu baví a nutí mě k přemýšlení o mém životě, o mých možnostech a schopnostech. Zrovna včera jsem poslouchala rozdíl mezi optimistou a pesimistou. Považuji se za optimistu, protože problémy a překážky v životě považuji za příležitost k růstu. Ale vyvstala mi otázka, se kterou si nevím rady. Zajímal by mě Váš pohled na věc. Tím, že se obklopuji motivací a prostředím, které je podpůrné k růstu, jako třeba Improovio a Myšlením na vrchol, tak opravdu někdy dosáhneme vrcholu? Víte, vždycky je co zlepšovat… jenže co když se přílišná práce na sobě přetočí k tomu, že si vlastně budeme připadat stále nedostateční? Co když máme pocit, že nám zkrátka stále náš vrchol uniká, protože ještě tady nebo tady v té oblasti bychom se mohli zlepšit? Jak se na to díváte Vy?”

Míše jsem slíbil, že jí na položený dotaz odpovím podcastem. Možná že není sama, koho napadá něco podobného. Míša mluví o cestě na vrchol, což chápu, protože už samotný název mého podcastu se jmenuje Myšlením na vrchol, a tak možná není sama, koho napadlo, kdy konečně svého vrcholu dosáhne. Dovolte mi, abych na zprávu reagoval jednoduchým příkladem. Zkusme si jako příklad vzít takového horolezce. Co by mohlo být pro takovou osobu vrcholem kariéry? Možná vystoupat na nejvyšší horu světa? Zvládnout něco podobného jistě není jen tak. Není to prostě tak, že se jednoho dne zvednete z postele a řeknete si, kdy vylézt na Mount Everest. Aby člověk zvládl tak náročný výstup, musí nejprve sbírat zkušenosti. Musí nejprve začít zdolávat menší a menší vrcholky, než se dokáže rozhodnout o zdolání vrcholu nejvyššího. Jak je důležité znát směr své cesty, bylo tématem historicky prvního vydání tištěného Improovio Od vize k výsledkům.

Zkuste si nyní sami odpovědět na otázku: bude horolezec schopen zdolávat menší vrcholy, dokud bude žít v nastavení, že není dost dobrý? Dokud budeme žít v nastavení, že nejsme dost dobří na to, abychom se stali horolezcem, tak se jim nikdy nestaneme a možná se ani nerozhodneme pro výšlap na Sněžku. Natož ke zdolání Mount Everestu. Chci tím říct, že náš pocit nedostatečnosti není dán tím, k jak velkým vrcholům směřujeme. Když nejsme schopni uvěřit, že můžeme zdolat nějaký vrchol, tak nedává ani smysl na takový vrchol začít stoupat. Nejprve potřebujeme začít věřit sami sobě a přesvědčit se, že jsme dost dobří. Až potom dává smysl začít stoupat vzhůru.

Když už takový pocit člověk opravdu získá a vypraví se na cestu – kde bude její cíl? Zkusme zůstat u příměru s horolezcem. Měl jsem čest poznat už několik lidí, kteří vylezli na nejvyšší vrcholky světa. Když člověk sleze Mount Everest, logicky bychom mohli říct, že už nejde vylézt výš – a to doslova. Jenže když člověk zdolá nějaký vrchol, tak většinou posléze zjistí, že vždycky je možné vylézt výš. Může si třeba říct, že zdolá všechny osmitisícovky. Nebo si řekne, že je zdolá bez kyslíku. Nebo si řekne, že je zdolá za rekordní čas. Prostě a jednoduše: když dosáhneme nějakého vrcholu, tak vždy máme příležitost jít ještě dál. Najít nějakou další metu. Otázky ale zní:

  • Proč bychom měli chtít takovou metu hledat?
  • Proč se držitelé světových rekordů nespokojí se svým výsledkem a chtějí překonat znovu sami sebe?
  • Copak potřebují pro svůj pocit dostatečnosti a štěstí nějaký další důkaz, že jsou lepší než oni sami?
  • Copak potřebují ještě nějaký další cíl?

Věřím, že i na tomto příkladě je krásně vidět, že ve chvíli, kdy člověk směřuje na vrchol jenom kvůli tomu, aby dosáhl svého cíle, tak vlastně nikdy nemůže být opravdu šťastný. Respektive může, ale jen na chvilku – než svého cíle dosáhne. Ovšem pocit štěstí, ten rychle pomine. A když naopak budeme sedět i na tom nejvyšším vrcholu světa, tak najednou můžeme velmi rychle prožívat smutek, protože si třeba řekneme, že jsme vystoupali, jak nejvýše jsme mohli. Proto věřím, že je důležité prožívat štěstí už během samotné cesty k vrcholu. Nefixovat se jen na dosažení cíle, ale být šťastný, že už dnes mohu za svým vrcholem stoupat. 

Chci tím říct, že vrchol by neměl být jenom cíl. Především by to měl být směr naší cesty. Nezáleží na tom, kdy a zda vůbec na Mount Everest vylezeme, mnohem důležitější je, jak se cítíme na cestě k vrcholu. Proto pokud už dnes, milá Míšo, máte pocit, že nejste dostatečně dobrá na to, abyste dosáhla nějakého cíle na cestě k vašemu vrcholu, tak si možná nejprve zkuste dát nějaký menší cíl. Nechtějte hned zdolat nejvyšší vrchol světa, zkuste si nejprve vyšlápnout na Sněžku. I mistr světa může být lepší, než je on sám. Jednoduše řečeno, když člověk chce, vždy může hledat prostor pro zlepšení. Ovšem zda jej bude ochoten hledat a zda bude schopen uvěřit ve své zlepšení, záleží jen na tom, jak moc miluje cestu, po které jde, ne jak moc miluje cíl, za kterým se rozhodl vykročit. Jednoduše, pokud ve vás pomyšlení na nějaký cíl vyvolává pocit nejistoty nebo emoce strachu a podobně, přestaňte na takové cíle myslet. Vnímejte spíš takové myšlenky jen jako směr, ne jako cíl. Cíl, nad kterým člověk přemýšlí, by v něm měl vyvolávat emoce, jako je vášeň, láska a nadšení. Jen tak bude mít vždy dost energie, aby takového cíle dosáhl. 

Bohužel mám ale zkušenost, že lidé svým emocím nerozumí. Věříme, že strach je něco špatného, a tak přemýšlíme jak před ním utéct. Jenže v takové chvíli nás strach začíná ovládat, my se pořád snažíme vymyslet nový útěk, a přitom si neuvědomujeme, že už náš život není řízen touhou po růstu, nýbrž strachem. I proto jsme se v tištěném Improoviu Emoce + Rozum = Osud učili rozumět svým emocím a v nejnovějším čísle Udržuj vnitřní plamen se zabýváme tím, jak v sobě vědomě probouzet takové emoce, která nám vždy dodají energii pro cestu za naším vrcholem. Přehled všech výtisků a témat Improovia najdete zde. Doufám, že jsem dnes dokázal odpovědět Míše na její dotaz nebo někomu dalšímu udělal úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder