Tomáš Braný: Investiční zlato – PRO a PROTI

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Bez ohledu na to, co jsme v životě prožili, bez ohledu na naše vzdělání, bez ohledu na jakoukoliv naši minulost, se každý může rozhodnout stát se někým jiným. Příkladem může být i Tomáš Braný. Ten se vyučil jako automechanik a jednoho dne se zamiloval do světa investic, a to konkrétně investic do zlata, stříbra, platiny a dalších komodit. Intenzivně se tomu věnoval a dnes o sobě hrdě hlásí, že je erudovaný ekonom a vypracoval se na obchodního ředitele ve společnosti Step Finance. V rámci podcatu Myšlením na vrchol, ale také skrze tištěné Improovio ukazujeme čtenářům cestu k lepšímu životu a k takové cestě jistě patří také téma financí a investic. V současné inflační době možná více než kdy dříve. Právě proto je tu další podcast s Tomášem Braným, zaměřený tentokrát na informace o investičním zlatu.

Minulý týden jsme si povídali o inflaci a investicích do „neinflačních peněz“. Dnes bychom se z těchto neinflačních peněz rádi podívali podrobněji na zlato. Jak si vlastně v současné době zlato stojí?

Diplomatická odpověď by se nabízela, že si stojí přesně tak, jak si stát má. Nicméně Tomáš Braný sděluje svůj osobní názor, že momentálně je zlato hodně levné, oproti tomu, kde by mělo stát. Pokud se bavíme o unci (31 g), tak se pohybujeme přes 48 000 Kč za fyzickou cihličku. Cena v dolarové ceně je poblíž historických maxim. Dalo by se každopádně říci, že situace dnes se uklidnila, tudíž vzniká vhodná doba pro naučení se, jak se zlatem. Získat nějakou zkušenost. V dalších letech nás to může zase příjemně odměnit, jak jsme si ostatně řekli v této epizodě podcastu Myšlením na vrchol.

Ve zmíněném podcastu zazněl rozdíl, když si koupíme zlato v papírové podobě, popřípadě když koupíme fyzickou cihlu. Určitě vás jako investory napadne, zda je při nákupu i nějaký rozdíl v ceně. Rozhodně je. Burzovní cena (papírová cena) se dá představit jen jako cena nějaké fiktivní věci. Cena fyzické cihly od dané slévárny, tam už se pojí nějaké peníze za to, že to někdo musí vyrazit, vylít, zabalit, certifikovat, poté se to musí z nějakého místa (od Austrálie po Ameriku) dopravit třeba k nám do ČR. Tudíž fyzická cihla může obsahovat až třeba 10 % nad cenu papírového zlata. Je to cena za hmotný proces. A hlavně je to naše, fyzicky v ruce, ne pouze někde napsané na kusu papíru.

Evropská klasika jsou švýcarské slévárny. Rozhodně bychom měli vybírat slévárny s označením „good delivery“. Dejme tomu, že je to punc kvalitní světové slévárny. Těží za zdravých podmínek (netrpí lidé ani planeta). Samozřejmě můžeme dát na sympatie – máme rádi Ameriku, dáme přednost americkým slévárnám a podobně. Vždycky bychom se měli podívat, o kolik vyšší je hodnota kovu oproti burzovní ceně, aby to nebylo o desítky procent u nějaké menší slévárny jen kvůli vysokým nákladům na vyražení cihly. Takže pro nákup vybírejme velkou společnost. Slévárnu, která dodává ve velkém množství. Zajistíme si tím známost po celém světě, což se odrazí i v likviditě, jsme schopni cihličku prodat znovu od Ameriky po Austrálii v řádu několika minut či hodin.

U zlata sledujme hlavně čistotu. 24 karátů. Na cihličce je to vyraženo jako čtyři devítky a oznamuje to, že se jedná o nejčistší zlato. Uplatnění zlato nalezne při výrobě šperků nebo třeba v elektronice. Daleko větší využití v průmyslu má stříbro. O něm si ale budeme povídat příště, dnes zůstaneme u zlata, které jako peníze fungují především v roli pojistky, takže z největší části leží v trezorech centrálních bank.

Jaké jsou pro a proti u investic do zlata? Začneme tím proti. A největším proti je právě nutnost skladování. Není to o tom, že toho nakoupíme za půl milionu nebo za deset tisíc a že si to dáme doma na parapet (aby to viděl každý druhý soused). Je to o tom vymyslet, kam to budeme skladovat, jak s tím budeme zacházet, což je dobré si rozmyslet dopředu, než nakoupíme velké množství ve strachu, že chceme uchránit peníze před inflací. Pamatujte, že jakákoliv životní rozhodnutí bychom neměli dělat pod tlakem strachu nebo jiných emocí. To se nám může zle vymstít. Čtenáři Improovia Emoce + rozum = Osud už vědí, že emoce je vždy silnější než rozum. Právě proto bychom měli dávat emocím čas, než budeme jednat, a to platí pro každou oblast v životě. Investice nevyjímaje.

Další nevýhodou nákupu fyzické ho zlata je rozdíl v nákupu a výkupu. Což je standardně mezi 5 až 10 %. S tím musíme jako investoři počítat. Krátkodobé nákupy investičních zlatých cihel se většinou nevyplatí. Vhodný model může být udělat si z této investice návyk. Začít pomalu a odkládat si postupně po malých částkách. Až postupně do toho odkládat majetek, který můžeme používat za dva roky, za pět let, za deset let nebo to nechat do další generace. Ani za další generaci zlato nikdo nenatiskne a víme, že se jím bude s velkou pravděpodobností platit i za tisíc let, popřípadě se bude dát vždy vyměnit do formy peněz, která bude tou dobou přijímána. Na rozdíl od korun nebo eur, kde si za deset let za stejnou sumu rozhodně nekoupíme to, co dnes. To je ten uchovatel hodnoty. Lidé uchování hodnoty často mylně chápou, že do něj vloží 50 000 a za sto let tam mají 50 000. To není uchovatel hodnoty. Uchovatel hodnoty dlouhodobě udržuje minimálně růst ceny nad inflaci.

Naopak velkým pro a obrovskou výhodou je osvobození od DPH. Je to z důvodu, že je zlato vnímáno jako peníze. Ať už měníme koruny za eura, eura za dolary, dolary za zlato… stále máme různou variantu peněz, akorát v jiné formě. Dalo by se říci, že zlato je „mezinárodní forma peněz“.

Na co si dát při nákupu zlata pozor? Když už si děláme průzkum trhu nebo když se půjdeme někoho zeptat (což je napoprvé lepší varianta), rovnou odstraňme nejlevnější možnou variantu, kterou najdeme. To je základní pravidlo. Nakupovat zlato poprvé a jít nejlevnější možnou cestou je vražedná kombinace. Tomáš Braný doporučuje nevnímat zlato tak, že si najdeme pět firem a vyhodnotíme to způsobem, že první dvě nejlevnější jsou nejlepší varianta. Na trhu je SPOUSTA firem a Tomáš Braný nabádá nováčky mezi investory jít zlatou střední cestou, popřípadě cestou kvality informací o dané firmě. U těch nejlevnějších máme vždy rizika (třeba falzifikátu). U investice do zlata není tedy nikdy na škodu si trochu připlatit a něco si dopředu zjistit.

Co když doma fyzicky máme zlato, a najednou budeme potřebovat hotovost nebo ho nutně prodat? Jak nejlépe na to? Jít na Aukro? To ani v žertu. V každém státě existují firmy, které se zabývají nákupem a prodejem zlata či stříbra. Nejjednodušší varianta je najít si tu největší z nich. Jinak první základní pravidlo je ideální – prodat to tam, kde jsme zlato koupili. Tam s námi mají zkušenost. Slitky mají svá evidenční čísla, která ta daná firma vidí, že jsou od nich. Tím se zlata dokážeme ihned zbavit, protože ta firma to okamžitě vykupuje. Standardně to rovněž můžeme přinést do jakékoliv firmy s drahými kovy. Za prověření pravosti se často platí 1–2 % z ceny. Zlato je velmi likvidní – za běžných situací na trhu firmy vyplácí peníze do druhého dne. Ty kvalitní firmy ovšem. Samozřejmě můžeme zlato odnést do zlatnictví, ale tam se dostáváme o 30–40 % níže z výkupu oproti běžným cenám. Tomáš Braný už několikrát za svoji investorskou dráhu zažil setkání s klientem, který se rozhodl jít nejlevnější cestou a obdržel falzifikát – pozlacené měděné plíšky, kde zlata nebylo za 50 000 Kč, ale třeba jen za 2 000 Kč. Zbytek byla měď. Proto i všem investorům radí neškudlit ze začátku každou tisícovku, ale snažit se mít kvalitu. Vždy je dobré přemýšlet především o výstupu z té investice, ne o vstupu. Protože právě výstup realizuje zisky. Jak třeba poznáme, že máme doma generační zlato, nebo pozlacený měděný plíšek? Dá se například zajít na puncovní úřad, kde si můžeme zlato za pár set korun nechat projet spektometrem, kdy se nám buď uleví, nebo přitíží. Poznat bychom to podle rozměrů mohli i na váze cihly.

Lidé se zlata možná až příliš zbytečně bojí. V různých částech světa je to běžná záležitost. U nás se tváříme, že jsme napřed, ale co se zlata týče tak jsme velice pozadu. Když se lidé podívají na obyčejný graf a vidí, že akcie rostou víc než zlato, tak si řeknou, že investují do akcií. Pak už jim zlato vnitřně nedává smysl. Tomáš Braný je názoru, že každý by si měl minimálně jít zažít svoji zkušenost se zlatem.

Existuji zlaté investiční mince. Ty jsou návykové. I Tomáš s nimi začínal a na investičních mincích si vytvořil návyk ukládat pravidelně. Těchto mincí je na světě spousta. Je to možnost nakupovat si zlaté mince s tím, že je to kombinace. Cihličku máme v nějaké hezké formě (forma mince), ale dlouhodobě je to série, která i může být daleko zajímavěji ohodnocená než běžná cihla. Je v tom umění, je v tom omezený množství. Je dobré se na to zaměřit, když skládáme portfolio (když vymýšlíme, kolik toho mít ve zlatě), tak rozhodně dát mincím šanci. Je to něco, co nás může mile překvapit, nebo nám to zůstane jako investiční zlato. Mince jsou raženy z čisté formy zlata (na rozdíl od medailí). Tomáš radí zaměřit se spíše na investiční mince, ne medaile. Mince, dalo by se říci, je legální platidlo. Vždy je tam nějaký panovník, nějaká nominální hodnota. Nominální hodnota zlata nebo stříbra je vždycky daleko nižší, než je cena toho kovu – na stříbrné minci, která stojí 1 000 Kč (například), je nominální hodnota 25–50 Kč. Je to proto, abychom ji nevzali a nešli s ní nakupovat. Je to legální platidlo, takže bychom mohli, ale když ji koupíme za 1 000 Kč, tak s ní nepůjdeme nakoupit za 50 Kč. Nominální hodnota je tam nízká, ale nám jde o sběratelskou cenu. Je tam cena zlata nebo stříbra a zároveň cena série. Medaile jsou často pozlacené či postříbřené, jsou to plíšky, nějaký jiný kov (ačkoliv s krásným motivem). I u investičních mincí jsme osvobozeni od DPH. A určitě se ohledně mincí jděte poradit. Sérií je skutečně hodně a málokteré jsou kvalitní. Tomáš Braný je obchodním ředitelem ve společnosti Step Finance, kde mají za roky působení na trhu vytypovaných pár opravdu světových sérií. Jsou nádherné a dlouhodobě krásně zhodnocují. Zase je to investování o trpělivosti a o vyzkoušení. Pokud byste chtěli poradit s investicemi do zlata a zlatých mincí, můžete se na Tomáše obrátit třeba skrze jeho profil na LinkedInu zde.

© Lukáš Eder & Tomáš Braný