Udržitelný mindset podle Jiřího Halouska z IRESOFTu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když se pozorněji podíváte na lidi okolo sebe, poznáte, kolik energie v sobě mají. Na jedněch možná spatříte, jak úplně sálají, vyzařují energii, usmívají se, chodí vzpřímeně, div u toho netančí. Jejich entuziasmus je až nakažlivý. Po setkání s takovým člověkem sami pookřejete, protože na vás kousek té energie přeskočil. U jiných zase můžete pozorovat strhaný a unavený výraz ve tváři, jako by nesli na svých bedrech tíhu světa. Sice se navenek snaží tvářit, že to zvládají, ale nejspíš se drží jen pevnou vůlí. Moc energie v nich nezůstává a vy si říkáte, jak dlouho to asi vydrží. Pokud jste dostatečně empatičtí, tak po setkání s takovým člověkem můžete mít pocit, že i vám trochu energie ubylo.

Rozdíl je v tom, jak každý z nás dokáže pracovat se svojí vnitřní energií. A v jakém módu udržitelnosti fungujeme. Vyhoření je pak stav, kdy nám dojde životní šťáva, kdy všechno palivo vyhoří a už není co pálit. Můžeme si to jednoduše představit tak, že jsme jako nabitá baterka, nebo ještě lépe akumulátor. Na jednu stranu neustále odčerpáváme energii tím, že pracujeme, snažíme se naplnit očekávání lidí okolo sebe, ale i přísná očekávání od nás samotných, snažíme se někým stát, vše v životě stihnout a taky trochu běžet ten krysí závod. Na druhou stranu se potřebujeme neustále dobíjet, abychom měli odkud brát. Dobíjet se můžeme buď nárazově, nebo opakovaně. Je spousta aktivit, které nás krátkodobě dobíjí, jako třeba jít na skvělý večírek, dát si tabulku čokolády nebo třeba vyrazit na letní dovolenou k moři. Existují také aktivity dlouhodobější, které nás budou dobíjet průběžně: například když pracujeme na něčem smysluplném, když se dostáváme do flow, když zažíváme zdravé vztahy s ostatními nebo když prožíváme vděčnost.

Každý máme jiné osvědčené způsoby, které nám fungují. Klíčová otázka je, jestli je naše práce s energií udržitelná a jestli minimálně tolik energie, kolik vydáváme, umíme bez problémů průběžně dobíjet. Lidé, kteří dobíjí energie víc, než kolik vydávají, pak ze sebe vyzařují radost a entuziasmus. Pro ostatní jsou sice trochu podezřelí, protože vypadají, jako by ‚na něčem jeli‘. Nicméně právě u nich můžeme najít recept na jejich životní optimismus.”

Těmito slovy začíná článek Jiřího Halouska v novém Improoviu Udržuj vnitřní plamen. Pokud patříte mezi pravidelné posluchače tohoto podcastu nebo účastníky tištěného kurzu Improovio, tak vám myšlenky ani osobu podnikatele Jiřího Halouska nemusím dlouze představovat. Slyšíte-li však toto jméno poprvé, bude nejlepší, když vás odkážu na náš společný rozhovor, který najdete zde.  

Souhlasím s Jiřím, že nejlepší prevencí proti vyhoření je naučit se hospodařit se svou energií. Jistě také znáte někoho ve svém okolí, kdo je neustále pozitivně naladěný. Setkání s takovou osobou jistě i vás vždy nabije dobrou energií a sami se najednou cítíte lépe a lehčeji. A upřímně něco podobného cítím i já ze setkání s majitelem společnosti IRESOFT a také z jeho článků, kterými pravidelně přispívá do Improovia. Jiří je pro mě inspirací i proto, že dokáže vést firmu o 70 zaměstnancích a že dokázal prakticky překopat celý svůj pohled na život. Věřím, že budou jeho zkušenosti přínosné pro každého, kdo chce být také tvůrcem svého života. 

Ve svém článku mluví o tom, jak si vytvořit tzv. udržitelný mindset, a předává několik praktických tipů, které v takovém nastavení mysli pomáhají i jemu. Jeden z takových tipů Jiří pojmenoval teror příležitostí a popisuje jej takto: „Je to nenápadné, plíživé. A najednou zjistíte, že toho máte až nad hlavu a už to nezvládáte. Jak se to mohlo stát? Děláte na něčem, a najednou se objeví skvělá příležitost, která na první pohled vypadá v souladu. Řeknete si: Jasně, když už to dělám, tak udělám i tohle, protože to dává smysl a nechci to dodělávat a pak se k tomu vracet, navíc už jsem to stejně dlouho chtěl. Jedna drobná odbočka, druhá odbočka, třetí odbočka… Neustále odbíháte z cesty jak pes, který se nadchne pro každý podnět. Začne se to pomalu, ale jistě nabalovat a postupně se vám rozšiřuje záběr toho, co řešíte. Najednou z toho je moloch, do kterého byste se od začátku nepouštěli. Pak jste buď paralyzováni a začnete prokrastinovat, nebo zatnete zuby a vydáte se kompletně z veškeré energie.”

Znáte něco podobného, co popisuje Jiří ve svém článku? Možná že jste něco podobného zažili, například když jste si řekli, že doma vymalujete chodbu. Najednou z toho byl i obývák, a když už jste v činnosti, tak i kuchyň… a když už se vrhnete do kuchyně, tak si uvědomíte, že ta linka by chtěla možná vyměnit atd. Z původního plánu vymalovat chodbu se stala rekonstrukce celého domu, která z vás vysála nejen mentální a fyzickou energii, ale také tu finanční. A víte, co to značí, pokud se necháte strhnout terorem příležitostí? Značí to, že pravděpodobně máte špatně nastavené své priority. 

Zůstanu u příměru s malováním chodby; pokud byste se rozhodli vymalovat chodbu, protože se v ní stala nějaká havárie, co ušpinila zdi, a držíte se tohoto důvodu, respektive priority proč je nutné vymalovat chodbu, nenecháte se snadno strhnout příležitostí udělat i něco dalšího a pak třeba nebudete muset používat nejčastější výmluvu – NEMÁM ČAS. Aneb jak píše Jiří Halousek ve svém článku: „Až znovu budete někomu říkat, že nemáte čas, zkuste si místo toho říct větu, že máte jinak nastavené priority. Zní to divně, ale touto větou se posunete z role oběti, která je vláčena okolnostmi, do role tvůrce, který s tím může něco udělat.

Celé je to o nastavení priorit. Říká se, že kdo má více než 5 priorit, nemá žádnou. A co je vlastně to nejdůležitější? To si musíte umět odpovědět sami nebo se na tom umět shodnout v rámci týmu. Když si seřadíte úkoly a projekty podle priorit, pak nevyhnutelně dojdete k bodu, že někde budete muset udělat tlustou čáru a říct si: Toto nad čarou zvládnu a zaměřuji na to pozornost a toto pod čarou vědomě odkládám a vím proč. Je fajn si udržovat tzv. backlog, tedy seznam dobrých nápadů, ze kterých budete vybírat ve chvíli, kdy něco nad čarou dokončíte. A pokud přijde nečekaná věc, ať už z repertoáru teroru příležitostí, nebo s tím přichází nadšený kolega, tak ještě než řeknete větu ‚To dáme‘ a bezhlavě to přijmete, zamyslete se, jestli to spadá nad čáru vašich (a týmových) priorit, nebo pod ní. Protože pokud to je nad čárou, pak je legitimní otázka, za co to můžete vyměnit.”

Do dnešní epizody Myšlením na vrchol jsem vybral jen zlomek myšlenek a tipů z článku Jiřího Halouska v nejnovějším vydání Improovia. Pokud i vás jeho myšlenky zaujaly a zajímal by vás celý jeho článek s dalšími tipy, můžete si jej celý přečíst pod tímto odkazem. Věřím, že vám také Jiřího myšlenky a zkušenosti udělají úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder