Jak nás ztráta pozornosti okrádá o splněné sny

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pozornost. Jediná ingredience, o kterou potřebujeme pečovat, jakmile se rozhodneme splnit si nějaký sen nebo dosáhnout jakéhokoliv cíle. Zamyslíme-li se však nad současnou dobou, tak je to právě naše pozornost, o co každý den přicházíme. Během dne vstupujeme do stále většího počtu rolí a ve většině případů v nich máme velké ambice a očekávání. Zkrátka a dobře si myslíme to, co nám vštěpovali už ve škole. Tedy že pokud chceme být v životě opravdu šťastní a úspěšní, tak potřebujeme být vždy, všude a za všech okolností nejlepší.

Znáte ale snad někoho mimořádně úspěšného, kdo je nejlepší úplně ve všem? Například si vezměte vrcholové sportovce. Aby si takový sportovec alespoň jednou za život mohl na svůj krk pověsit olympijskou medaili, stojí ho to léta dřiny a odříkání. Musí být vytrvalý ve svém snažení, než sklidí zasloužené ovoce, a celou tu dobu potřebuje udržet napnutou pozornost ke svému cíli. Znáte snad nějakého sportovce, který by získal medaili ve všech sportovních disciplínách? Už jen to, že se Ester Ledecké podařilo získat zlato jak ve sjezdu na lyžích, tak na snowboardu, vyvolalo veliké překvapení a ovace. Proč se tedy snažíme být v našem životě mistry úplně ve všem? Proč nesměřujeme svou pozornost jen na to opravdu důležité?

Když přicházíme o pozornost, přicházíme také o vytrvalost, a když nejme v našem snažení dostatečně vytrvalí, většinou nepřicházejí očekávané výsledky, a my zažíváme emoce, jako je smutek a zklamání. Kdo si již pozorně přečetl Improovio Emoce + Rozum = Osud, tak chápe, že jsou to právě naše emoce, co nás vede k akci, a je si vědom toho, jak je důležité vlastním emocím rozumět. Problém je ale v tom, že pokud člověk pořád dokola jen prožívá zklamání a smutek, tak snadno uvěří, že je k ničemu. Někteří lidé si myslí, že nemají na nic talent, ovšem pravdou je, že si pouze nebyli schopni dovolit svůj talent objevit a nezískali pro něj dostatečně silný emoční náboj. 

Ano, slyšíte správně. Řekl jsem, že si nejsme schopni DOVOLIT objevit svůj talent. O tuto schopnost přicházíme právě ve chvíli, kdy se neustále rozptylujeme a tříštíme svou pozornost všemi směry. Je dobré si uvědomit, že celý svět okolo nás neustále soutěží o naši pozornost. Sociální sítě nás potřebují co nejdéle přilepené na obrazovce, na mobilu nám neustále pípají různé notifikace, a do toho všeho ještě vidíme, co vše bychom mohli mít nebo kým bychom mohli být. A všechny tyto možnosti jsou pro naši mysl neuvěřitelně lákavé, a tak není problém nadchnout se každý týden pro něco nového. 

Samozřejmě netvrdím, že je něco špatného na zkoušení nových věcí. To je naopak velmi dobré. Na co však občas zapomínáme, je dávat věcem čas. Ve světě sociálních médií a internetu vypadá vše velmi snadno. Ale ve skutečnosti, pokud chceme být v něčem opravdu dobří, už to tak snadné nebývá. A protože většinou máme velká očekávání, kterých se nám možná nedaří dosáhnout, tak jak jsme si původně naplánovali, tak snadno prožijeme zklamání. A protože nemáme svou pozornost pod kontrolou a prožili jsme s nějakou aktivitou emoci, jež nám nebyla příjemná, tak se velmi rychle a snadno nadchneme pro něco nového, čímž se velmi často celý kolotoč opakuje.

Někteří lidé se divili, proč WHO uznala v roce 2019 syndrom vyhoření jako civilizační nemoc. I já jsem kdysi možná trochu patřil mezi lidi, kteří si mysleli, že vyhoření je jen rozmar dnešní doby. Rychle jsem ale pochopil, že to není žádný rozmar, ale jen součást doby a prostředí, ve kterém žijeme. Lidé dnes přemýšlejí, jak tzv. hacknout svůj život. Jak dosáhnout cíle co možná nejsnadnější cestou. Výsledek chceme co možná nejrychleji a nechceme na něj čekat. A protože se výsledek nedostavuje a my pořád dokola prožíváme emoce, jež z nás vysávají energii, tak se potom nemůžeme divit, že v nás jednoho krásného dne vyhoří všechno palivo. A problém není v tom, že bychom neměli paliva dost, problém tkví v našem hospodaření s palivem.

Upřímně neznám žádného sportovce, podnikatele ani nikoho jiného, kdo by dosáhl svého cíle bez vytrvalosti. Když vám řeknu, že jen ten, kdo vytrvá na své cestě, jednoho dne dosáhne svého snu, tak jistě budete souhlasně přikyvovat. Když vám ale řeknu, že jsem nepoznal nikoho, kdo by dokázal vytrvat ve svém snažení bez vášně, tak už možná trochu zpozorníte. Vášeň a vytrvalost spolu kráčí ruku v ruce. Bez vášně nejsme dost vytrvalí, a pokud nejsme dost vytrvalí, neprobudí se vášeň. Lidé si často myslí, že vášeň je něco, co nám spadne z nebe. Prostě něco zkusím, a bum, máme v sobě vášeň. Jenže takhle to bohužel nefunguje. Opravdová a neutuchající vášeň, ostatně jako jakákoliv jiná emoce, potřebuje svůj čas. 

Zkrátka a dobře je potřeba zkoušet věci opakovaně. Nemít přehnaná očekávání, počítat s překážkami a udržovat neustále svou pozornost jedním směrem. Jen tak můžeme objevit vášeň a získat opravdovou vytrvalost. V nejnovějším kurzu tištěného Improovia Udržuj vnitřní plamen budete hledat způsoby, jak objevit svůj přirozený talent a jak pro něj získat tak velkou vášeň, že vám nikdy nedovolí přestat ve svém snažení. Pakliže vás tedy toto téma zajímá, pokud také máte pocit, že u ničeho dlouho nevydržíte a snadno ztrácíte energii, začtěte se, prosím, do nového Improovia. Věřím, že s praktickými cvičeními a pracovními listy bude pro vás snadné najít zdroj své vnitřní energie a začít o něj pečovat. Samostatné výtisky jsou k dispozici jen zde.

© Lukáš Eder