Tomáš Braný: „Lidé mají strach o úspory, proto je větší zájem o ‚neinflační‘ peníze.“

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Inflace. Toto slovo určitě neslyší nikdo z nás rád. Přesto ho v poslední době slýcháme stále častěji a více. Dokonce inflaci i výrazněji pociťujeme. Proto jsem se rozhodl připravit podcastový seriál, kde se budu potkávat v několika krátkých epizodách s Tomášem Braným (kterého už můžete znáte jako hosta z tohoto podcastu Myšlením na vrchol). Tomáš o sobě říká, že je erudovaný ekonom, ačkoliv na to nemá vzdělání. Živí se jako obchodník se zlatem a stříbrem ve společnosti Step Finance. Na rozhovor s Tomášem jste i vy, posluchači mého podcastu a účastníci tištěného kurzu Improovio, měli velmi pozitivního ohlasy, protože Tomáš dokáže vysvětlit finanční svět lehce a jednoduše. A protože nám buší do dveří inflace a na každém rohu slyšíme strašení, tak jsem si pro pravidelný seriál podcastů k tomuto tématu přizval právě Tomáše. Pokud máte raději psaný text, přinášíme vám naše povídání také ve formě článku.

V našem rozhovoru jsme se bavili, jak vlastně fungují a jak chápat peníze. Tomáš se ovšem specializuje na neinflační peníze. Dosti originální pojem. Asi by se slušelo říci vzácnější peníze – typy peněz, které se netisknou jak na běžícím pásu (zjednodušeně). Tak je Tomášem vnímáno zlato, stříbro, bitcoin… Něco, co má vzácnost, omezené množství. A tyto komodity reagují na inflaci různorodě. Vždycky reagují se zpožděním. Vzácný kov se často zhodnocuje až po krizi nebo nějaké její části. Takže se na začátku může zdát, že neplní tu funkci, kterou bychom od toho očekávali. Zlato se momentálně dotýká svých historických maxim, i tak to není to, co by lidé očekávali. A tyto věci chtějí zpravidla opravdu čas. Ceny se vyrovnávají až po horších částech krizí. Chová se to přesně tak, jak se to chovat má. Je nutné vývoj sledovat s větší pokorou, více vyčkat. A dnešní lidé jsou naopak zaměřeni přesně opačně – aby vše bylo hned. Teď je inflace – teď potřebují řešení (výnos). U zlata (i bitcoinu, který je teprve v začátcích) to chce skutečně čas. Mnoho let. Cílem je, že je to forma peněz, která se zkrátka neznehodnotí. Zatímco můžeme sedět na penězích na účtu nebo je mít v šuplíku, tak máme jistotu, že za pět deset let budou mít nižší hodnotu. Tyto peníze mají tu šanci a téměř jistotu, že si svoji hodnotu uchovají.

U lidí je nyní cítit i vidět zvýšený zájem, respektive obava ze ztráty hodnoty jejich peněz. Podobné je to dnes i u akcií nebo nemovitostí. Lidé se zkrátka bojí mít peníze někde uložené. Strach je buď silnější, tudíž nedělají vůbec nic, nebo se rozhodují, že s penězi něco (teďka) začnou dělat a snaží se je různými způsoby investovat. Zájem je několikanásobně vyšší než například před třemi lety. Tomáš má za to, že i přesto je to teprve začátek, protože v Čechách drahé kovy nemá stále skoro nikdo. V drahých kovech se v ČR pohybujeme „jen v pár miliardách“ (v uvozovkách proto, že to není sice malá suma, ale je malá oproti množství bilionů, které leží na spořicích účtech).

Unce zlata kdysi stála 28 000 Kč. Pak stála 32 000 Kč. Už to vypadalo, že je to celkem drahé. Pak se ale vždy prorazí určitá hranice maxima. Následovala unce za 40 000 Kč. I to vypadalo draze. Dnes se unce zlata pohybuje u 50 000 Kč. Pokud by vás zajímal graf vývoje zlata, můžete se na něj podívat zde. Pro běžného investora by mělo být důležité naučit se do zlata investovat, aby si nemyslel, že koruny, eura, dolary… že to je všechno. Aby měl návyk umět si nakoupit cihlu, umět si prodat cihlu (to samé třeba i s bitcoinem). Aby to bylo o tom, že se chtějí s novými penězi naučit zacházet, a ne o tom, jestli je ještě brzo, nebo už pozdě. Pro žádný návyk není nikdy pozdě, ani pro tento. Výhledově budeme řešit, že unce zlata stojí 100 000 Kč, je to prakticky jenom cenovka. To hodnota je na zlatě to důležité. Existují ale ještě jiné prostředky, jak se ochránit před inflací?

Možností je spousta. Pouze čas ukáže, které z nich jsou kvalitní. Bránit se proti inflaci dá různými způsoby. Člověk by si měl vybrat základní jednoduchou věc, kterou by měl začít. Pak může v řádu měsíců i let nabalovat. Ale měl by se v první řadě rozhodnout pro něco jednoduchého, s čím začne. Jak zmiňoval Tomáš během našeho povídání, měli bychom si chtít vybudovat zdravý návyk. A tejně jako jakýkoliv jiný návyk i tento bychom měli budovat postupně skrze drobné kroky. Přesně podle principů, které jsme rozebírali podrobně v Improoviu – Přes drobné kroky k velkým změnám.

Pokud někde máme uschovaný kov fyzicky, je pak i starost ho někde prodat. Když si dnes koupíme cihličku zlata nebo stříbra a druhý den ji budeme chtít prodat, tak ta výkupní cena je řádově nižší. I proto se lidé nejspíš vyhýbají investicím a zacházením s hmotnými aktivy. Oproti pouhému certifikátu je to nákladnější. Právě proto, že je s tím větší starost. Ale jsou to ty peníze, které my máme u sebe bez rizika protistrany. Když si je spravujeme sami (dáme do kapsy, někam odneseme), to je vlastně to nejsilnější, to poskytuje svobodu. U jiných instrumentů jsou nejrůznější rizika protistrany. Tedy by člověk měl chtít alespoň toto rozdělit, a nechtít jít pouze tou nejjednodušší cestou, že si koupí zlato na dvě kliknutí a spokojí se s výpisem. Měl by se chtít naučit zacházet s hotovostí, s fyzickým zlatem de facto.

Tomáš Braný věří, že odkládat si do stříbra nebo zlata by se mělo stát jakýmsi běžným návykem. Pokud máme to štěstí, že máme práci a vyděláme více, než zvládneme utratit, tak bychom se s tím zbytkem měli naučit nějakým způsobem zacházet. Lidé často volí variantu, že to nechají pouze ležet – na běžných či spořicích účtech. Maximálně volí formu nějakých dluhopisů – stavební spoření, penzijní apod. Ale možnosti jsou různé. Měli bychom si umět rozšířit obzory a poskládat si portfolio, aby nebylo pouze na jednu stranu. Ne pouze v papíru.

Člověk investující v sektoru zlata a stříbra nemusí být nervózní. Nejvíce nervozity pociťuje, když do něj vstupuje poprvé. Pak má člověk tendence sledovat grafy a dělat si hlavu s každým poklesem. Investorovi ovšem stačí se jednou či dvakrát do roka mrknout, co se děje ve světě, a mít návyk, že si 5–10 % svého portfolia do zlata uzamyká. „Věřím, že v dlouhodobém horizontu je to ta nejlepší pojistka, jakou může udělat (bez rizika protistrany),“ zmiňuje Tomáš v našem povídání.

Dále posluchačům radi: „Mějme portfolio postaveno na černých labutích. Na nepředvídatelných situacích. Když si běžný investor ukládá peníze do ‚bezpečných přístavů‘ (dnes vnímáno jako například stavebko), tak neexistuje šance, že by se probudil a měl tam zničehonic dvojnásobek. Že by se na trzích něco stalo, co by zhodnotilo investici. U kovů můžeme sledovat, že trh je hodně podhodnocený, u stříbra výrazně více než u zlata. Tudíž nás může překvapit výnos. Ztráta kvůli DPH vás nepřekvapí, s tím do toho vstupujete. Nahlížejme na tuto část portfolia jako na takovou, že čím hůře může být, tím více vás může odměnit. Každopádně vás odmění za trpělivost.”

A co lidé, kteří s investicemi do kovů mají nulovou zkušenost? Rozhodně si dobře rozmyslete, jakého si najdete partnera. Hlavní je ovšem jít a vyzkoušet si ten návyk. S určitou sumou nějakou cihličku zakoupit. Mít zkušenost s příchodem na e-shop a projít si celým procesem. Vyzkoušet si nákup, případně se přijít raději poradit, pokud jsou ochotni investovat větší sumy. Popovídat si o vizích investice. Na jak dlouho, proč do zlata nebo stříbra, proč by je tam vlastně měl chtít dávat. Lidé vědí, že tady zlato a stříbro je, znají poučky, že by ho měli mít, ale v hloubce a důsledku jen málokdo ví vlastně proč.

V dalších epizodách této inflačně-investiční série bychom se důkladněji podívali na zoubek zlatu. Pokud máte na Tomáše Braného nějaké otázky nebo vás jen čistě zaujalo naše povídání a chcete se o těchto tématech dozvědět více, určitě pište na [email protected] Rádi se o vašich otázkách ze světa investic s Tomášem pobavíme. Možná že hned příště.

© Lukáš Eder & Tomáš Braný