Kde hledat důvěru v druhé lidi

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Někteří lidé o Češích říkají, že jsme nepřejícný národ plný závistivců. Já si to ovšem nemyslím. Podle mého jsme národ, který se dokáže semknout, a když je potřeba, tak táhneme za jeden provaz. Jen mi přijde škoda, že většinou k takovému chování potřebujeme mimořádné události. Ať už jsme doma šili roušky, jezdili pomáhat na tornádem zasaženou Moravu, nebo nabídli pomocnou ruku lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. Stejně tak můžeme vidět euforii, která se prožene národem, když se nám daří v hokeji nebo v jiném sportu. Zkrátka a dobře si myslím, že jako národ naopak dokážeme být velmi vstřícní a pracovití, jen mám občas pocit, že nám to moc nejde, když se okolo nás neděje nic mimořádného. Je to ale samozřejmě jen můj pocit. Řekněme moje subjektivní vnímání okolního světa.

  • A jak vnímáte svět okolo sebe vy?
  • Jak reagujete, když potkáte někoho mimořádně úspěšného?
  • Nebo naopak když vidíte na lavičce v parku ležet bezdomovce?
  • Jaká myšlenka se vám prožene hlavou, když potkáte kamaráda z dětství a zjistíte, že se mu skvěle daří?
  • Co se děje ve vaší mysli, když je povýšen kolega v práci?

Osobně vnímám dvě nejčastější reakce a podobné situace. Někteří lidé mohou opravdu projevovat závist či opovržení. Ti druzí naopak reagují nadšeně a naprosto přirozeně vyjadřují vůči druhým lidem podporu. Víte ale, proč je právě to, jak reagujeme na úspěchy i neúspěchy druhých lidí, důležité pro každého z nás? Tyto reakce totiž nejvíce ukazují právě to, co se odehrává v našem vnitřním světě. Jedna skupina lidí vůči úspěchům druhých lidí projevuje závist, například ve stylu: „Bůh ví, kde na to vzal… Beztak někoho podvedl… Frajírek jeden, to mu určitě koupil bohatej tatínek…“ Přesně podobné reakce nám mohou být známkou, že tito lidé mají problém se svou sebedůvěrou. A právě nízká sebedůvěra a vědomí si svých silných a slabých stránek těmto lidem brání k jejich lepšímu životu, a tím pádem odsuzují sami sebe do života v závisti nebo sebelítosti. 

Jako opačný příklad bych mohl uvést pravidelného posluchače tohoto podcastu a čtenáře tištěného Improovia, podnikatele Josefa Michálka, kterého jste mohli slyšet také v tomto rozhovoru. Josef na své facebookové stránce docela pravidelně informuje své přátele a okolí o úspěchu, kterého se mu v podnikání daří dosahovat, a já musím přiznat, že vždy, když si čtu jeden z takových příspěvků, mě to potěší a projede mnou příjemný pocit. Josef v našem rozhovoru zmínil myšlenku, kterou můžete občas slyšet v úvodu mých podcastů: „Důvěra je pro mě nejdůležitější aspekt podnikání.“

Znám spoustu lidí, kteří nedokážou důvěřovat druhým lidem, a mnohdy jsou to i velmi bohatí lidé nebo lidé s velkou kariérou. Mají za to, že musí vše udělat nejlépe, že nemohou před druhými přiznat svou chybu nebo nějaký nedostatek a vlastně sami žijí život ve strachu, že si jednoho dne jejich okolí povšimne jejich nedokonalosti. A zcela jednoduše, pokud si tito lidé nejsou schopni být vědomi sebe sama a nevěří ve své schopnosti, znamená to, že nebyli schopni sami sebe přijmout, a tím pádem nejsou schopni mít sami sebe rádi. Jak je zdravá sebedůvěra a sebeláska klíčová pro úspěch jak v osobním, tak v pracovním životě jste si mohli všimnout v předchozí epizodě tohoto podcastu, kde jsem si povídal s šéfkou českého Watedropu Kateřinou Navrátilovou. 

Kateřině se podařilo za čtyři roky raketově vyrůst. Doslova z nuly na stomilionové tržby. Kateřina však během našeho povídání přiznala, že to rozhodně není jen její práce. Byla to především práce celého týmu. Ona sama měla také docela potíže dokázat druhým lidem opravdu věřit a vyhýbat se mikromanagementu – pocitu, že jako lídr musí všechno a všechny kontrolovat a že sám práci udělá stejně nejlépe. Když jsem se Kateřiny zeptal, zda se musela naučit důvěřovat lidem ve svém týmu, tak přiznala, že se především musela naučit důvěřovat sama sobě. Čímž se opět dostáváme k tomu, co zmiňoval Josef Michálek, tedy že důvěra je nejdůležitější aspekt v našem životě.

A když se nad tím zamyslíte, tak je to zcela logické. V momentě, kdy nejsme schopni věřit sami v sebe, a tím pádem i sami sebe přijmout takové, jací jsme, tak často žijeme ve strachu. Máme obavu, že někdo odhalí naši slabou stránku a možná kvůli tomu klesne naše hodnota. A když v takovém nastavení žijeme opravu dlouho, snadno se pak stává, že strach přebírá kontrolu nad chováním a potom reagujeme jinak, než bychom opravdu chtěli. Podobné vzorce chování z nás je vysávají energii. Život ve strachu, závisti a zlobě je extrémně vyčerpávající. Na druhou stranu život v nadšení a lásce je obohacující. Čtenáři tištěného Improovia už vědí, že lásku lze vnímat jako nejsilnější a nejzdravější zdroj naší energie. Jenže jak a kde takový zdroj hledat, když jsme mnohdy i celý život prožili v nejistotě a ve strachu? 

Můžeme teď každý hledat tisíce důvodů, proč tomu tak bylo. Někdo by mohl říct, že vyrůstal v nevhodném prostředí, že ho rodiče a učitelé nenaučili rozumět sám sobě. Jenže ono není důležité, co se událo v naší minulosti, a nedává smysl se na to vymlouvat. Je jen naše odpovědnost rozhodnout se a dovolit si to změnit. Posluchači mého podcastu mi píšou, že neznají své silné stránky a že si myslí, že na nic nemají talent. To je ale nesmysl. Každý totiž máme nějaký talent, stačí se jen rozhodnout jej hledat. Navíc talent rozhodně není klíčový aspekt úspěchu a štěstí. Jsou tu mnohem silnější ingredience. A přesně těm se věnujeme v nejnovějším Improoviu Udržuj vnitřní plamen.

Čtenáři tohoto vydání, kteří se pustí také do vyplňování pracovních listů za každým článkem, se současně stávají účastníkem kurzu, který jim pomáhá hledat cestu k lepšímu životu. Zamýšlí se nad vzorci svého chování a hledají zdroje své vnitřní energie. Věřím, že až si projdete nové vydání Improovia, tak pochopíte, jak je důležité nejen najít zdroje své vnitřní energie, ale především jak o takové zdroje začít pečovat. Pokud nepatříte mezi předplatitele a zajímá vás toto téma, doprodej samostatných výtisků je k dispozici jen zde.

© Lukáš Eder