Tajemství time managementu aneb Jak vytrvat ve svých snech

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Dnes bych se s vámi chtěl podělit o zprávu, která mi nedávno přistála do e-mailové schránky [email protected]. Pavidelná posluchačka toho podcastu se jmenuje Klára a ve své zprávě sdílí svou zkušenost; reaguje na tento nedávný rozhovor. Věřím, že Klářina zkušenost může být inspirací jak pro další posluchače, tak čtenáře tištěného Improovia. Proto mi dovolte citovat Klářinu zprávu:

„Poslechla jsem si Váš díl podcastu Myšlením na vrchol, kde byl Vaším hostem Ondřej Suchopár. Zarezonovalo se mnou několik jeho poznámek a jedna z nich mě obzvláště zasáhla. Byla to zmínka o klientce, která přestala poslouchat svou intuici a o věcech neustále přemýšlí. Dělám to stejně. Vzpomínám si na léta, kdy jsem jako malá holčička intuici poslouchala. Kdykoliv jsem ji poslechla, cítila jsem se skvěle. Byl to vnitřní pocit spokojenosti, i když okolí mě díky tomu považovalo za podivínku. Jak jsem dospívala, začala jsem více poslouchat ostatní a snažila jsem se zapadnout, abych nebyla taková podivínka. I když sama nevím, kde se vzala ta myšlenka, že podivínství je špatné. Objevila jsem knihy s osobním rozvojem a začala se řídit jejich radami. Nebo jsem se o to alespoň pokoušela. Vždy mi bylo chvilku dobře, když se mi dařilo tak, jak bylo napsáno v knize. Ale takový ten vnitřní pocit štěstí a radosti se začal pomalu vytrácet. To trvá prakticky dodnes, kdy mám pocit, že život moc radosti neskýtá, i když kolem sebe vidím spoustu věcí, za které jsem vděčná a ze kterých se mohu radovat.

Co jsem ale chtěla napsat především, je, že jsem před nedávnem našla svůj kompas Jacka Sparrowa. Docela mě ten příměr z rozhovoru pobavil. Je to chvilka a ne vždy se daří se jím řídit. Kdykoliv se mi ale podaří přestat nad věcmi přemýšlet a dělat to, co mi ukazuje kompas, je to až neskutečné, jaký vliv to má na můj vnitřní pocit štěstí a radosti. Myslím, že je stejně důležité to, co budu a nebudu dělat, jako to, kdy to budu dělat. Abych to vyjasnila: řekněme, že chci během dne udělat několik věcí. Moje hlava si je promyslí a seřadí je podle důležitosti. A pak se samu sebe začnu snažit přimět (někdy i hodiny) tyto věci udělat. A když se je konečně donutím udělat, výsledek je většinou polovičatý a radost z toho moc nemám. Spíš je to jen úleva od vlastní mysli, která mi konečně dovolí na to nemyslet. Na druhou stranu, pokud se řídím kompasem Jacka Sparrowa, tak když si procházím věci, co bych chtěla udělat, tak u většiny z nich necítím žádné nadšení, nemám chuť je dělat. Ale vždy se tam jedna věc ukáže jako jasný bod, který mě i při pouhém pomyšlení, že ji půjdu dělat, doslova nabíjí energií a radostí. A tak většinou ihned začnu něco dělat bez přemlouvání. Z práce mám radost a výsledek je vždy skvělý, i když třeba vůbec není takový, jako jsem si ho předtím představovala. 🙂 Pak následuje další kolečko s procházením věcí k udělání a opět se objeví nabíjející činnost. A zpravidla se jedná o činnost, která se mi před tím dělat nechtěla. Tento postup opakuji, pokud to jde a nenutí mě okolnosti k něčemu jinému. A tak se mi i stane, že stihnu udělat vše, co jsem chtěla. Ba i víc, mám z toho radost a nabíjí mě to.

Je to vlastně docela paradoxní. Ty samé činnosti dělané s rozmyslem, podle důležitosti a z donucení hlavy mi berou energii a výsledky za moc nestojí. Když naopak ty samé věci dělám tak, jak chci, jak CÍTÍM, že je chci dělat, a kdy, tak mě doslova nabíjí energií. Život pak opravdu vypadá jinak, jak se zmínil i Ondřej Suchopár.

Musím přiznat, že když jsem si četl e-mail od posluchačky Kláry, tak jsem měl až husí kůži z toho, jak moc toto téma a Klářina zkušenost rezonuje s tématem nejnovějšího vydání tištěného Improovia Udržuj vnitřní plamen. Věřím, že to něco podobného, o čem píše právě posluchačka Klára, znáte jistě také. V mnoha knihách osobního rozvoje si můžete přečíst desítky rad, tipů a triků na lepší život. Každý druhý autor předává zaručený návod na úspěch a štěstí. Můžeme si přečíst, jak efektivně hospodařit se svým časem, v kolik hodin vstávat, kdy dělat důležité úkoly a jak tyto úkoly prioritizovat. A netvrdím, že nic z toho, co se v těchto chytrých knihách dozvíme, nefunguje. Otázka však je, zda to bude fungovat zrovna nám. Že si někdo dovolí vstávat v pět hodin ráno, dělá hned ty nejdůležitější činnosti dne a že mu to funguje a nabíjí správnou energií, ještě totiž neznamená, zda něco podobného bude fungovat někomu jinému. 

Jeden z nejčastějších dotazů, který mi posluchači tohoto podcastu pokládají, se týká time managementu. Lukáši, kde získat více času na to, co mě baví, a současně plnit všechny povinnosti? I takhle lehce bych mohl všechny ty dotazy shrnout, a pokud bych měl i jednoduše odpovědět, tak bych řekl, že základní uvědomění dobrého time managementu zní: Přestaňte přemýšlet o čase jako o veličině, kterou máte právo vlastnit. A vlastně něco podobného vyplývá také z Klářiny zkušenosti. Klíčem k time managementu je hospodaření se svou energií, ne hospodaření se svým časem. Záleží na tom, s jakou energií do aktivit vstupujeme. Jistě sami uvidíte rozdíl, když člověk dělá něco s nadšením a když dělá něco z donucení. Zkrátka protože to udělat musí. Najednou při dané činnosti zažíváme jiné emoce. Kdo si již pilně studoval Improovio Emoce + Rozum = Osud, tak už ví, že emoce lze chápat jako zdroj energie pro všechny naše činnosti. 

Jenže emoce jsou zpracovány v jiné části mozku než naše myšlenky a většina z nás se ve škole naučila více nad věcmi přemýšlet a méně je prožívat, respektive je méně procítit. Neustále před emocemi někam utíkáme a mnohdy jenom proto, poněvadž nerozumíme jejich významu. Jakmile je ale dokážeme pochopit a dovolíme si je také opravdově a zdravě prožít, tak až potom se stáváme opravdovým a svobodným tvůrcem svého života. Kdo je totiž schopen rozhodovat o svých emocích, je schopen rozhodovat o své energii. Jenže dokázat něco podobného ve chvíli, kdy je naše mysl zahlcena nejrůznějšími myšlenkami a povinnostmi, je strašně těžké. Prostě se snažíme všechno umyslet a tak trochu se bojíme věci více prožívat.

A teď to, prosím, nevnímejte tak, že je špatné nad věcmi přemýšlet a že bychom měli ideálně jen žít v přítomném okamžiku a přestat si lámat nad věcmi hlavu. Za mě si myslím, že je potřeba najít balanc mezi emocemi a myšlenkami. Dosáhnout spolupráce mezi tím, jak nad věcmi přemýšlíme, kdy nad nimi přemýšlíme a jaké emoce při tom prožíváme. Neříkám, že je snadné něco podobného dokázat. V dnešní době je to výzva pro spoustu lidí a dle zpráv od mých posluchačů jsem zjistil, že jakmile si dovolíme přestat nad věcmi tolik přemýšlet a mít strach z budoucnosti a začneme hledat činnosti, ke kterým bychom cítili vášeň lásku a nadšení, tak se nám to moc nedaří.

Pravdou je, že ve většině případů všichni víme, co a jak máme dělat. Možná i chápeme proč, bychom to měli dělat. Jediné, co nám většinou chybí, je vytrvalost. Jenže tu nejsme schopni získat, dokud nenajdeme správný emoční náboj. Jednoduše řečeno nám chybí touha, která by nám nedovolovala přestat, a protože svůj subjektivní svět dost často zahlcujeme myšlenkami a obavami z budoucnosti, tak se nám nedaří touhu probudit.

  • Jak hledat harmonii mezi světem myšlení a světem emocí bylo tématem Improovia Emoce + Rozum = Osud
  • Následně jsme se ve vydání Přepni mysl na lepší život učili chápat sílu pozitivního myšlení.
  • Nyní, v nejnovějším čísle tištěného Improovia, se čtenáři učí hospodařit se svou energií tak, aby jí měli vždy dostatek.

Takové hospodaření můžeme vnímat jako neustálý proces, kde lze mnoho činností zautomatizovat, a proto se nové Improovio, jež právě dnes odesíláme mezi předplatitele, jmenuje Udržuj vnitřní plamen. O každý zdroj naší vnitřní energie potřebujeme pečovat a každý takový zdroj lze vnímat jako palivo pro plamen, který rozpaluje touhu uvnitř nás. A já doufám, že i vám nové Improovio pomůže takový zdroj objevit, naučíte se o něj pečovat a budete díky němu mít úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder