5 pilířů duševní pohody aneb Jak chápat work life balance

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Někteří lidé jsou jako buldozer. Ženou se životem za svými cíli, a dokud jich nedosáhnou, nic je nemůže zastavit. Tito lidé většinou měří úspěch podle cílů, jakých v životě dosahují. Za každou cenu potřebují vidět dobré a měřitelné výsledky. Pokud se nedostavují, tak nemohou být se svým životem spokojeni. Jsou to lidé, kteří se zaměřují především na výkon. Někteří z těchto lidí potom mají potřebu prezentovat své výsledky skrze drahé hodinky, rychlá auta a luxusní bydlení. 

Byl bych opravdu nerad, aby si teď někdo myslel, že je něco špatného na luxusním životním stylu. Nevidím nic špatného na tom, když se někdo kupuje drahé hodinky nebo jezdí v krásném autě. Problém spíš vidím v tom, pokud činnosti, kterým věnujeme svou energii, děláme jenom proto, abychom si něco hezkého koupili nebo abychom pokořili metu nějakého cíle.

Většina hostů v mém podcastu potvrzuje to, čeho si můžeme všímat také na příbězích lidí v tištěném Imrpooviu. Mnozí z těchto lidí se několik let v životě hnali za pozlátkem úspěchu, než pochopili, co je v životě opravdu důležité. Mysleli si to, co většinu z nás učili ve škole. Tedy že úspěch a štěstí jsou závislé pouze na dosahování skvělých výsledků. Často tak v duchu této filozofie žijeme své životy a obětujeme veškerou svou energii jen pro úspěch. A pokud nám například někdo během dospívání nahrál do mysli vzorec, že nejsme dost dobří, chytří nebo šikovní, tak se o úspěch raději přestaneme pokoušet. Od dětství nám přece všichni říkají, že štěstí a bohatství jsou závislé jen na úspěchu v podobě skvělých výsledků, a pokud jsme jako děti byli vychováni v tom, že nejsme takových výsledků schopni, tak jsme ochotni na jakékoliv pokusy o štěstí rezignovat.

Jsou to vlastně dva extrémy. V prvním případě se celý život ženeme za těmi super výsledky a očekáváme pocity štěstí. Ve druhém případě zase na štěstí rezignujeme. Naučili jsme se žít s tím,k co máme, a raději si jdeme každý druhý den postěžovat za kamarády do hospody, jak je ten svět krutý a nespravedlivý. Ani jeden z takových extrémů samozřejmě není pro naši prosperitu a duševní pohodu zdravý. Abychom to sami dokázali změnit a opustit takový extrém, tak většinou potřebujeme prožít nějakou náročnou situaci. Jako bychom potřebovali od života dostat pár facek, abychom se probudili, převzali odpovědnost za své chování a dovolili sami době žít šťastný a naplněný život ve všech jeho oblastech. V tomto podcastu jsem se potkal už s mnoha lidmi, co pár facek od života dostali. Někteří se vyčerpáním propracovali do kómatu, jiní museli přijít o veškerý svůj majetek nebo o své blízké a někoho zase muselo srazit auto na ulici. Třeba jako Olivera Fecka, který byl hostem předchozí epizody.

Také Oliver přiznal, že se několik let měřil své štěstí a úspěch pouze podle výsledků, a protože měl vysoká očekávání a ambice, tak byl ochoten svým výsledkům obětovat prakticky všechnu svou energii. Když potom ležel na nemocničním lůžku a uvědomil si, jak málo chybělo, aby tady už nebyl, došlo mu, co to znamená šťastný život. Oliver od té doby v životě zpomalil. Samozřejmě to ale neznamená, že by pro něj nebyly výsledky důležité, jen si spíš uvědomil, že stejně tak jsou důležité pocity a emoce, jež na cestě za takovými výsledky prožíváme. Uznejte sami. Může člověk prožívat opravdový pocit štěstí z dosaženého cíle, pokud je na cestě za ním jen v nervech a stresu? Jsem přesvědčený, že všechny naše cíle by nám měly dělat radost a dodávat energii nejen po jejich dosažení, ale především už během jejich dosahování. Jak si takové cíle stanovit a proč je například důležité rozumět vlastním emocím, se učíme v rámci kurzu Improovio, kterým si prochází každý, kdo vyplňuje pracovní listy v tištěných magazínech.

Oliver během našeho rozhovoru několikrát zmínit slovíčka work life balance. Nejčastěji je tento termín prezentován jako rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Někteří lidé si myslí, že to znamená osm hodin pracovat, osm hodin se věnovat osobnímu životu a osm hodin spát. Nevím jak vám, ale mně už jen samotná představa něčeho podobného přijde jako naprostá hloupost.  Životní rovnováha by měla být především o tom, že se jednotlivé životní oblasti navzájem doplňují. Osobně když slyším work life balance, tak si nepředstavuji dvě misky vah, které bych měl udržovat na stejné úrovni. Pro mě je to spíš harmonie všech částí mého života a mnohem víc si tento termín spojuji s představou duševní pohody a životní prosperity. 

Věřím, že jako lidé bychom měli chtít v životech především zdravě prospívat, a ne se jen pořád za něčím hnát. Téma duševní pohody jsme tak trochu nakousli také v aktuálním Improoviu Přepni mysl na lepší život. V nedávném podcastu s názvem Rituál, se kterým vymažete černé myšlenky jsem čtenáře webu Improovio odkazoval na článek z magazínu, kde představuji Seligmanův modelu PERMA. Martin Seligman je považován za zakladatele oboru pozitivní psychologie a ve svých studiích dospěl k závěru, že duševní pohoda a zdravé prospívání každého z nás jsou závislé na pěti hlavních pilířích. 

Jsou to pozitivní emoce, vztahy, zapojení se do toho, co děláme, vidění smyslu v tom, co děláme, a samozřejmě jsou to i výsledky. Jakmile se nám daří udržovat těchto pět pilířů v harmonii, tak až potom můžeme říct, že jsme našli náš work life balance. A když se nad tím zamyslíte, opravdu to dává smysl. Přece k čemu nám jsou skvělé výsledky, když nevidíme smysl v tom, co děláme, nebo když nám aktivita nepřináší zdravé emoce? Dává smysl dávat přednost vztahům a obětovat jim naše výsledky, nebo naopak?

Jsem přesvědčený, že radost a štěstí bychom měli prožívat každý den při všem, co děláme, a ne jen ve chvíli, kdy se nám podaří něčeho dosáhnout. Samozřejmě že se nejde pouze radovat a že k životu patří také emoce, jako je strach, zlost nebo smutek. Také tyto emoce mají nějaký smysl, a když tento smysl známe, snadněji se nám daří s takovými emocemi dále pracovat a přidávat k nim veselejší emoce. Bohužel čím dál častěji zjišťuji, že mnohem více lidé se bojí vlastních emocí. Nerozumí jim a raději před nimi někam utíkají, než aby se jim snažili porozumět. Můžeme se potom divit, že náš život vypadá jako jeden velký útěk a že ho nejsme schopni opravdově prožívat?

Je dobré si přiznat, že harmonii pěti životních pilířů nezískáme lusknutím prstu. Není to žádná instantní polévka, kterou stačí zalít, a je hotovo. Je to vlastně celoživotní proces, který si vyžaduje péči. V současném světě ale býváme dosti často zavaleni nejrůznějšími povinnostmi nebo hromadou informací a udělat si čas sám pro sebe nemusí být snadné. Vlastně i to byl jeden z důvodů, proč jsme přesně před rokem vydali první vydání tištěného Improovia. Chtěl jsem posluchačům mého podcastu dát do rukou nástroj, který by jim pomáhal aplikovat nejrůznější myšlenky ze světa osobního rozvoje do jejich života, a upřímně musím přiznat, že mám opravdu radost, že si k jednotlivým výtiskům našly cestu už tisíce čtenářů a že se většina z nich stala i pravidelnými předplatiteli. Výtisky i předplatné jsou k dispozici jen zde. Současně je to ale také pro mě velký závazek, a tak jen doufám, že i vám budou dávat další vydání Improovia smysl a že díky nim budete úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder