Rozhoduje míra inteligence o kvalitě života?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Způsob našeho myšlení je odrazem kvality našeho života.

Tuto větu můžete slyšet na začátku každé epizody mého podcastu, a když se dnes nad ní zamyslím, přivádí mě tato věta k otázkám:

  • Co je mírou kvality mého myšlení?
  • Je to snad inteligence?
  • Rozhoduje míra mé inteligence o kvalitě mého života?
  • Znamená to snad, že jen nadprůměrně inteligentní lidé mají příležitost dosáhnout kvalitního života?

Možná že ano. Je však důležité si uvědomit, o jaké inteligenci zrovna mluvíme. 

Jak píšu v nejnovějším Improoviu, tak dlouhá léta si lidé mysleli, že největší vliv na úspěch a kvalitu života má míra naší kognitivní inteligence. Tu jistě všichni známe pod označením IQ. Až výzkum na konci 20. století ukázal, že tomu tak nemusí být. Přeci i vysoce inteligentní lidé jsou ve svém chování schopni ztrácet veškeré mravní zásady nebo mohou mít potíže navazovat naplněné vztahy. Známe již mnoho vysoce inteligentních lidí, kteří nakonec zůstali v sociálním odloučení. Můžeme v takovém případě mluvit o úspěchu, štěstí a naplněném životě? I proto se vědci začali více zajímat o výzkum lidského chování a došli k závěru, že nejen míra našeho IQ rozhoduje o kvalitě života, ale že je kvalita života ovlivňována schopností ovládat vlastní emoce. Vysoké IQ není zárukou prosperity, štěstí ani společenského postavení. Na začátku 90. let se poprvé objevuje pojem emoční inteligence, kterou můžeme označovat zkratkami EQ nebo EI.

Kdo se již nějakou dobu zajímá o osobní rozvoj, tak pojem emoční inteligence pro něj jistě nebude žádnou novinkou. Největším popularizátorem teorie spojené s emoční inteligencí byl behaviorální psycholog Daniel Goleman, který v roce 1995 vydal knihu s názvem Emoční inteligence, kde o dvou světech v naší mysli napsal: 

V jistém smyslu tedy máme dva mozky, dva druhy myšlení – a dva odlišně druhy inteligence: emoční a racionální. Jak jsme v životě úspěšní, to závisí na obou – nejen na IQ, ale také na naší citové inteligenci. Bez emoční inteligence není intelekt schopen využít veškerého svého potenciálu. Svou vzájemnou komplementaritou se stávají limbický systém a neokortex, amygdala a prefrontální laloky rovnoprávnými partnery v psychickém životě. Pokud spolupracují dobře, emoční inteligence vzrůstá – stejně jako intelektuální schopnosti. To úplně převrací naše dřívější názory na neslučitelnost rozumu a citu: Cílem není emoce potlačit a na jejich místo dosadit rozum, jak si to představoval Erasmus, ale spíše nalézt rovnováhu těchto dvou protikladů. Staré vzory spatřovaly ideál rozumu v jeho dokonalém oproštění od vlivu emocí. Nové paradigma nás pobízí k vytvoření harmonického vztahu mezi city a rozumem. Abychom si vedli v našich životech úspěšně, musíme nejprve hlouběji pochopit, co to vlastně znamená používat emoce inteligentně.

Goleman ve své knize čtenářům v zásadě ukazuje cestu k harmonii mezi světem emocí a světem rozumu, a nebudu zastírat, že jeho práce a několik myšlenek byly i pro mě velikou inspirací při tvorbě nejnovějšího vydání Improovia. Emoční inteligence sama o sobě vyjadřuje naši schopnost rozpoznat a ovládat, ale také vyjádřit své emoce. Na EQ a IQ bychom určitě neměli pohlížet jako na dva znepřátelené tábory. Jsou to jen odlišné schopnosti, které se vzájemně ovlivňují a doplňují. I proto jsem na titulní stranu magazínu vložil upravený znak Jinu a Jangu. Originální znak jste již jistě ve svém životě někde zaznamenali. Koncept Jin Jang vychází z čínské filozofie. Popisuje dvě opačné síly, které se navzájem neustále doplňují. Stejně jako v čínské filozofii síla Jin ovlivňuje sílu Jang, které po oddělení nemohou tvořit jeden funkční celek, můžeme v našem případě pohlížet na lidskou inteligenci. 

Každý z nás jsme jedinečným mixem intelektu a emocí. Lidé s vysokým IQ, ale velmi nízkým EQ, se vyskytují velmi vzácně, ale i takové jedince můžete objevit. Emoce jsou pro kvalitu života podstatné. Kolik z nás ale rozumí jejich opravdovému významu? Pamatujete si snad, že by nás někdy někdo ve škole učil pracovat se svými emocemi? Nejnovější studie naznačují, že kvocient emoční inteligence má na úspěch v životě výraznější vliv, než se dříve předpokládalo. Proto dává smysl zaměřit se na zlepšování schopnosti práce s vlastními emocemi. V rámci posilování své emoční inteligence bychom se měli zaměřit na čtyři základní pilíře. Těmi pilíři jsou sebeuvědomění, sebeovládání, empatie a sociální cítění. Co konkrétně tyto pilíře představují a jak s nimi pracovat, je tématem nejen pracovních listů u mého článku v Improoviu. Magazín je samostatně k zakoupení jen zde. Takže pokud máte chuť začít pracovat na své emoční inteligenci, věřím, že s tím pomůže nové Improovio, a pokud máte už s tímto tématem nějaké zkušenosti a stejně tak i máte chuť se o ně podělit, budu moc rád, kdy připojíte svou zkušenost třeba do komentářů na sociálních sítích nebo klidně i do mého e-mailu [email protected].

Už teď se moc těším na všechny vaše příspěvky a zprávy a přeji vám úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder