Přijímat, nebo soudit? Do čeho se vyplatí investovat svou energii?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Láska. Co cítíte, když slyšíte toto slovo? Co pro vás znamená slovo láska a jak jej vnímáte? Jak se říká – tisíc lidí a tisíc názorů. Já jsem poslední podcast ukončil tímto slovem a označil v něm lásku jako základní růstovou esenci. Může nám ale láska i škodit?

Pravdou je, že každý máme svůj subjektivní pohled na svět, který vychází z námi nasbíraných zkušeností, zážitků a převzatých vzorců chování. Proto i každý z nás vnímá lásku trochu jinak a každému na mysli vyvstanou jiné myšlenky, když slyší toto slovo. Tento fakt dokládá i malý experiment, který nedávno udělala Petra Boušková, prezentační koučka, spoluautorka tištěného magazínu Improovio, která i mimo jiné pravidelně publikuje podcast s názvem Prezentační hurikán. Petra si v jednom ze svých podcastů položila jednoduchou otázku. Co je to láska? Tuto otázku však nepoložila jen sama sobě, ale také svým přátelům, a vybrala jedenáct zajímavých odpovědí, které nám ukazují, že každý máme úplně jiný pohled na svět. A to si myslím, že je strašně moc dobře.

Možná se teď ptáte proč. Proč je tak dobré, že každý máme svůj názor a svůj pohled na stejnou věc? Nebylo by snad jednodušší, pokud bychom na všem našli shodu? No, jednodušší by to možná bylo, ale nebyl by potom život tak trochu nuda? 

Když se pozorně rozhlédnete okolo sebe, tak si můžete všimnout, že nic na světě není stejné. Zastavíte-li se na procházce v lese, uvidíte tisíce unikátních a jedinečných tvarů. Každý strom, každá rostlina a každý kámen, který vidíte, je jedinečný a unikátní sám o sobě. Soudíme snad v takovém lese, který strom a který kámen je dobrý a špatný? Některým se nám možná líbí více a některým zase méně. Tak je to samozřejmě v pořádku a v takovém případě jsme schopni brát věci takové, jaké jsou. Vždyť krása každého místa je právě v jeho pestrosti, v tom, že si na něm každý dokáže najít to své.

  • Nebo snad ne? A něco podobného se můžeme naučit vnímat i navzájem mezi sebou.
  • Nebo je snad nutné neustále druhé odsuzovat za jejich pohled na svět?
  • A proč?
  • Jenom kvůli tomu, že se neshoduje s tím naším?

I já zde ve svém podcastu předávám své pohledy na nejrůznější témata osobního rozvoje a pravděpodobně ne každému mohou mé pohledy dávat smysl. Věřím ovšem, že pokud se naučíme přijímat názory a zkušenosti druhých lidí, aniž bychom je hodnotili, můžeme vždy jen získat. Ptáte se co? Minimálně trošku té inspirace, která může náš život něčím obohatit. 

Například já když se potkám s někým, kdo má jiný názor, snažím se vždy vstupovat do vnitřního dialogu a ptám se sám sebe:

  • Proč má jiný názor?
  • Z jaké zkušenosti ten druhý názor vyplývá?
  • Nebo jaké výsledky za tou osobou stojí?

Snažím se názory a zkušenosti druhých lidí více přijímat než soudit. Neříkám, že je to vždy jednoduché, a samozřejmě i já zažívám situace, kdy nad mým chováním přebírá kontrolu mé vnitřní dvojče, a já podlehnu nějaké emoci, kterou ve mně daná osoba svým názorem vyvolala. Když se něco podobného stane, můžeme být na toho druhého nahněvaní. Říkáme si, že je to blbec, že tomu vůbec nerozumí, a v nejhorších případech to může mít i fatální následky na naše vzájemné vztahy. V takovém případě mě ale znovu napadá otázka: Pokud ve mně názor nebo chování někoho druhého vyvolává nechtěné emoce, jako je vztek, smutek nebo strach, co mi tyto emoce říkají o mém vlastní subjektivním světě? Proč mě tak rozčiluje názor nebo chování někoho druhého a nejsem schopen jej přijmout jen jako další unikátní tvar v krajině, aniž bych měl potřebu jej soudit?

Představte si, že byste byli schopni všechny hádky s kolegy a partnery řešit bez zbytečných nechtěných emocí. Nevím, jak to máte vy, ale já když se s někým pohádám nebo se začnu chovat jiným způsobem, než bych si sám přál, tak většinou to nejhorší přichází až po samotné hádce, a to přesně v ten moment, kdy rozum začne vyhodnocovat a snaží se najít nějaké racionální vysvětlení pro naše chování, ze kterého necítíme dobrou energii. Já tyhle stavy mé duše opravdu nemám rád, a proto se stále učím nastavovat harmonii mezi svými emocemi a rozumem. Tuto harmonii vnímám jako klíč ke šťastnému osudu, a proto jsme tomuto tématu věnovali i nejnovější vydání tištěného Improovia. 

V magazínu se například můžete také dočíst, že naše mysl od přírody vnímá nejprve negativní informace. Proč si myslíte, že jsou noviny, bulvár a zpravodajství plné negativních a fantastických titulků? Protože je to nejsnazší cesta, jak zaujmout naši pozornost. Negativní informace v nás také vyvolávají obavy a strachy a v takovém případě se snadněji stáváme ovladatelnými.  Možná i proto je pro nás jednodušší soudit než přijímat a možná i proto si myslíme, že jen strach a hněv jsou emoce, které nám škodí a sabotují kvalitu našeho života. Já se ale ptám: Může i emoce, jako je láska, škodit vašemu růstu?

Asi každý poznal ten pocit absolutní zamilovanosti. Když máme nasazeny růžové brýle a nic pro nás v tu chvíli není nemožné. Tento stav můžeme prožívat nejen vůči novému partnerovi, ale také vůči novému cíli nebo nové činnosti. Je to povznášející pocit, který nám dává energii a sílu překonat každou překážku. Ale i zde, když nad chováním převezme vládu vnitřní dvojče na základě emoce lásky, můžeme dojít k závěru, že naše chování sabotuje výsledky, které bychom si opravu přáli a pro které jsme se rozhodli. A samozřejmě neříkám, že je špatné prožívat lásku, stejně jako není špatně prožívat strach, smutek nebo hněv. Jen si myslím, že je dobré si uvědomit, proč tyto emoce máme, a jak se naučit s nimi pracovat tak, aby splnily svůj účel, a ne jen zbytečně přebíraly vládu nad naším chováním. Možná si sami vzpomenete na situaci ze života, kdy jste si říkali například: Jak jsem mohl být tak slepý, že jsem tohle neviděl? Nebo: Proč jsem se tolik bála, když to bylo tak zbytečné? 

I proto si myslím, že to, co píšeme v novém Improoviu, je důležité – rozumět svým emocím, a ne je jen soudit a rozdělovat na dobré a špatné. Ve chvíli kdy se snažíme věcem porozumět, může nás to vždy obohatit. Ovšem ve chvíli kdy jen věci hodnotíme, soudíme a rozdělujeme, tak v nás spíš jen vyvolávají další emoce, které v sobě nesou jen další energii, jež nás vede k nějakému chování. A to je jeden z hlavních důvodů, proč si myslím, že se vždy vyplatí investovat svou energii do přijetí druhých lidí, jejich názorů a pohledů na svět, stejně tak jako ji investovat do přijetí a pochopení svého subjektivního světa. Nemyslíte? Zkuste se zamyslet, kolik energie investujete do různých soudů a kolik do přijetí… 

Netvrdím, že je vždy jednoduché věci přijímat a snažit se jim porozumět. Jednoznačně si ale myslím, že se to vždy vyplatí. Jenže jak se máme vůbec snažit něco pochopit a pracovat s tím, když ani nevíme, proč tady ta věc je? I z toho důvodu jsme společně s dalšími autory Improovia vysvětlili tyto jednoduché a základní principy světa emocí a rozumu v aktuálním vydání magazínu, které je k zakoupení na našem e-shopu. Proto pokud hledáte nějaký nástroj, který by vám pomohl pochopit svůj subjektivní svět, abyste následně byli schopni lépe přijímat i názory na svět druhých lidí, tak věřím, že Improovio bude dobrým pomocníkem a že díky němu budete mít úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder