Vánoční Improovio pohádka – 3. díl: Černé myšlenky

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Celý rok publikuji podcast Myšlením na vrchol, abych svým posluchačům přinesl trochu té inspirace pro lepší život. Díky tvorbě podcastu jsem poznal desítky inspirativních lidí, četl stovky příběhů od posluchačů a díky podcastu vznikl také nový, unikátní koncept seberozvojového magazínu Improovio. Adventní čas se chýlí ke konci a mnoho z nás se těší na čas strávený s rodinou. Vánoce jsou pro mnohé časem pohádek. Proto jsem pro své posluchače, ale i čtenáře webu připravil sérii šesti podcastů která je provede vánočním příběhem. Věřím, že i tato seberozvojová pohádka vás bude svým příběhem inspirovat k lepšímu životu. Třetí díl našeho příběhu navazuje na předchozí kapitoly. Proto pokud se seznamujete s naší pohádkou až teď, vraťte se, prosím, nejprve k prvním dvěma kapitolám. Ty si můžete poslechnout jak ve své podcastové aplikaci, tak i přečíst ve formě článku u nás na webu. Předchozí díly naleznete na hlavní stránce zde. A nyní se už pojďme vrhnout na pokračování příběhu. Dodrží Radim slib, který dal své partnerce Ivaně?


Černé myšlenky

Řidič udělal přesně to, o co jej Radim požádal. Ivana ale nebyla žádná naivní a hloupá holka. Bylo jí od začátku jízdy jasné, proč pouštějí každého chodce a pečlivě dodržují dopravní předpisy. Takhle trpělivý průjezd městem už dlouho nepamatovala. Ale tak no co, hlavně že to ten Radim nezrušil. Musím být trpělivá i já, říkala si. Přesto, že řidič přijel k restauraci s patnáctiminutovým zpožděním, tak Ivana na svého Radima ještě deset minut čekala sama u stolu. 

Netrpělivě vyčkávala, až se konečně dočkala. Radim přichází ke stolu, jako by právě neskončilo nejhorší jednání, které musel za poslední rok absolvovat. Jako by na sebe před dveřmi nasadil nový kabát. Ještě před minutou byl naštvaný, rozčílený a utrápený. Vzteky by nejraději něco rozbil. Ale nemohl. Před dveřmi restaurace se zastavil, zhluboka se nadechl, nahodil úsměv a kráčel za svou milovanou, jako by se nic nestalo: „Já toho řidiče snad přetrhnu, jasně jsem mu řekl, aby tady s tebou byl včas, a když jste už deset minut nejeli, tak jsem znervózněl, zda se něco cestou nestalo. Běžel jsem rychle na pokoj pro telefon, který jsem si nechtěl brát s sebou, abych se ti mohl plně věnovat, a než se člověk vrátí, ty už sedíš tady. Nezlob se miláčku, rád tě vidím. Jaký jsi měla den?” Ivana se postavila, políbila svého partnera, který ji nenechal nijak reagovat. Rovnou jí předal dárek k výročí se slovy: „Tady máš malou pozornost k tomu našemu výročí. Snad se ti to bude líbit.”
Bylo jí jasné, že se Radim na schůzce zdržel, a jeho trapnou výmluvu přešla s úsměvem a rovnou reagovala na dárek. „To je milé, ale já pro tebe tady nic nemám. Dárek jsem připravila až na večer.” Trochu laškovně a dodala. „A copak to je?”
Radim znejistil. „No… přece dárek pro tebe k našemu výročí.“
„To vidím, že je to dárek, ale co je uvnitř?” tázala se zvědavě Ivana.
„No tak to rozbal, jinak by to nebylo překvapení,” odpověděl vyhýbavě Radim. Ovšem z jeho reakce bylo Ivaně jasné, že by se na odpověď musela zeptat asistentky Kláry. A tak se usmála, ale v mysli jí proběhlo: Ještě že tu Kláru máš. Nic, nebudu si kazit večer. Hlavně že je tady. V tu chvíli přišel číšník, aby dal Radimovi očichat korek a ochutnat z lahve ročníkového francouzského vína. 

Přestože se Radim snažil sebevíc, nemohl během večera přestat myslet na schůzku s panem Vodičkou. Nejdůležitější odběratel továrny mu oznámil, že jeden z developerů zcela nesmyslně reklamoval nábytek dodaný do velké kancelářské budovy a odmítl jej zaplatit. Z toho důvodu nejen že se firma pana Vodičky dostala do dočasné platební neschopnosti, ale vedle toho je pravděpodobně čeká soudní spor za několik desítek milionů korun. Nejhorší na tom však je, že developer se z nepochopitelných důvodů rozhodl ještě mstít a většina dalších klientů začala ve velkém vypovídat obchodní kontrakty se slovy: „Tak si nás žalujte, když na to máte.” Zdá se, že se někdo rozhodl zničit nejen firmu pana Vodičky, ale také firmu pana Krále. I když si Radim nechtěl nic podobného připustit, tato myšlenka a naléhavé varování pana Vodičky jej nemohly nechat chladným. Jak mám, sakra, s tímhle odjet na dovolenou? Jak jen vysvětlit Ivaně, co se právě teď děje? Pochopí to ještě? Neopustí mě? Že já vůl kýval na tu schůzku, že já blbec zapínal ten telefon. Přes veškerý úsměv, kterým reagoval na svou milovanou, se Radimovi v hlavě neustále honily podobné myšlenky.  Zprávy, které řešil cestou z práce, do sebe začínaly zapadat. Možná že měl ten Vodička pravdu. Co když se někdo rozhodl opravdu zničit naši firmu? Ach jo, tati. Když tě tady nemám, jsem na všechno sám. Kdo mi s tímhle pomůže, přemýšlel Radim, když najednou slyší: „Miláčku, haló. Tak půjdeme do toho divadla? Seš tady se mnou dneska, nebo si duchem zase ve fabrice?” Hlas milované partnerky jej probudil ze starostlivých myšlenek.
„Ano. samozřejmě, promiň, jen jsem se zamyslel, zda jsem zajistil vše důležité na dovolenou. Už jsem zase tady,” opověděl Radim, ale Ivaně bylo jasné, že byl duchem zase úplně mimo. Od smrti táty si na to už ale pomalu zvyká. Příjemné jí to však není; tak nějak v duchu doufala, že tento večer bude opravdu jen jejich. Stále ale věří Radimovu slibu, že se bude během dovolené věnovat jen rodině. 

Divadlo bylo pro Radima takovým malým vysvobozením. Během představení jen zíral na jeviště, ale na konci neměl absolutně ponětí, o čem celá hra byla. Celých sto dvacet minut se mu v hlavě přehrávalo jednání s Vodičkou. Co když měl ten starý blázen pravdu? Nebo na mě zkouší hrát nějakou hru? Táta to s ním vždycky uměl a říkal mi, že s ním musí umět člověk jednat. Na druhou stranu s námi obchoduje přes dvacet let a nikdy nebyl problém. Co by mohl mít za lubem? Sled podobných myšlenek jen přidával Radimovu trápení. Když se vrátil s Ivanou večer na pokoj, odešla se připravit do koupelny se slovy, že mu jde jen zabalit dárek k výročí. Když se však vrátila zpět, Radim už spal. Padl vyčerpáním a zařezával jako dřevorubec. Starosti ho totálně vyčerpaly. Ivana se i přesto snažila mít pochopení.
Zklamaná ulehla vedle svého partnera, ale dlouho do noci nemohla usnout. Hlavou se jí proháněla hromada myšlenek a pochyb. Jsem pořád jeho jediná? Je opravdu unavený jen z práce? Celý večer byl zase mimo. Proč se nesvěří, když ho něco trápí? Má nás ještě vůbec rád? Co když má jinou? Proč mi nevěří? Snad dodrží, co slíbil, alespoň kvůli dětem, když ne kvůli mně. Plná pochyb usnula a doufala, že si po dlouhé době jejich děti užijí čas strávený s tátou na horách. 


Třetí kapitola naší vánoční pohádky je z šesti dílů tou nejkratší. V tomto díle jsme si možná mohli uvědomit, jakou moc mají černé myšlenky nad naší myslí, že lež má krátké nohy nebo že opravdovou pozornost a lásku nelze uplatit žádným dárkem. Proč se prostě Radim jako chlap nepostaví před svou partnerku a nesvěří se jí se svým trápením? To jí tak málo důvěřuje? Nebo má snad strach, že by v jejích očích vypadal jako nějaký slaboch? Proč s ním vůbec jeho partnerka Ivana je? Nechala se jen zavřít do zlaté klece, nebo Radima opravdu miluje? Zítra vám v pokračování našeho vánočního příběhu představím podnikatele Radima v trochu jiném světle a možná tak i získáte odpovědi na mé otázky. A napadají vás nějaké otázky na konci dnešního příběhu? Jak se vám prozatím líbí naše vánoční pohádka a co si myslíte, že se bude dít v dalším díle? To vše mi můžete psát do mého e-mailu [email protected]. Když se teď tak zamyslím nad myšlenkami, které Radima okrádají o pozornost a čas, který strávil se svou partnerkou, říkám si, jak hravě by je zvládl, pokud by znal sebekoučovací techniky z magazínu Improovio. Pokud i vás tyto techniky zajímají, můžete se podívat na ukázku magazínu zde.

© Lukáš Eder