Vánoční Improovio pohádka – 2. díl: Nepříjemná schůzka

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Celý rok publikuji podcast Myšlením na vrchol, abych svým posluchačům přinesl trochu té inspirace pro lepší život. Díky tvorbě podcastu jsem poznal desítky inspirativních lidí, četl stovky příběhů od posluchačů a díky podcastu vznikl také nový, unikátní koncept seberozvojového magazínu Improovio. Adventní čas se chýlí ke konci a mnoho z nás se těší na čas strávený s rodinou. Vánoce jsou pro mnohé časem pohádek. Proto jsem pro své posluchače, ale i čtenáře webu, připravil sérii šesti podcastů, která je provede vánočním příběhem. Věřím, že i tato seberozvojová pohádka vás bude svým příběhem inspirovat k lepšímu životu. Druhý díl navazuje na včerejší podcast, ve kterém jsme si představili hlavního hrdinu našeho příběhu – podnikatele Radima. Pokud jste první díl nečetli nebo neslyšeli, zkuste se k němu, prosím, vrátit. Bez prvního dílu vám pravděpodobně tento příběh nebude dávat smysl. První díl vánočního příběhu Improovio si můžete přečíst i poslechnout zde.


Nepříjemná schůzka

Jak už tomu bylo u Radima zvykem, tak jakmile si uvědomil, že bude na deset dní mimo firmu, měl potřebu všechny manažery náležitě zaúkolovat. Cítil, že se firma těch pár dní bez něho neobejde, a současně chtěl mít jistotu, že během dovolené nebude muset nic řešit. Co si budeme povídat, ten první rok podnikání bez táty nebyl pro Radima zrovna nejpříjemnějším rokem v životě. S odchodem táty přišel o životního parťáka, mentora i kouče. Na svoje bedra vzal veškerou zodpovědnost a cítil potřebu všem ve svém okolí dokázat, že i bez táty firmu dokáže vést. Ne vždy to však dával najevo zrovna vhodným způsobem. Některá rozhodnutí manažerům nedávala smysl, a když měli odvahu se zeptat, jaký má zrovna toto rozhodnutí smysl, Radim často reagoval povýšeně. „Vaším úkolem je zařídit, co jsem řekl, a ne zpochybňovat má rozhodnutí. Je vám to jasné?” Že už pár takových nesmyslných rozhodnutí stálo firmu dost peněz a nikam nevedla, bylo později všem jasné. Včetně Rada. Ten však nikdy nedal svému týmu najevo své pochybení a dělal, jako by se nic nestalo. Kriticky cokoliv komentovat nebo mladému panu Králi připomenout, kolik jeho firmu stálo špatné rozhodnutí, se už nikdo neodvážil. A tak z ranní porady odcházejí manažeři zavaleni prací a plni smíšených pocitů. Jak mají převzít zodpovědnost za úkoly, kterým nerozumí a kterým nemohou sami důvěřovat? Dovolí si někdy někdo z nich oponovat svému šéfovi, nebo vždy sklopí ocas a provedou úkoly, jako nějaký robot? Několik z nich už zvažovalo myšlenku, že z firmy odejdou, ale pořád cítili úctu ke starému pánovi, a tak věří, že se i mladý pan Král jednoho dne probudí a také bude někdy více naslouchat a méně velet. Jak se ale říká, každý pohár trpělivosti jednoho dne přeteče a některé poháry se již blíží ke svému okraji. 

Den se chýlil k večeru a Radim už pomalu dokončoval všechny důležité úkoly, než se vypraví s rodinou za odpočinkem. Celý rok prakticky v práci nevypnul. Přítelkyně Ivana už si několikrát posteskla, že s nimi vůbec není doma. A když náhodou doma je, tak je duchem stejně v továrně nebo na nějaké obchodní schůzce. Chápala, že po smrti otce je toho na Radima hodně, a snažila se mít pochopení. Nechtěla Radimovi nikdy nic vyčítat, ale potřebovala také trochu té pozornosti. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy byli v nějaké společnosti. Navíc to ani nebylo možné, divadla a kina byla každou chvíli zavřená. Společenský život díky pandemii vzal za své. O to víc se Ivana na dnešní večer bez dětí moc těšila. Radim jí slíbil, že dovolená v Tatrách bude tentokrát opravdu bez práce a že bude jenom s rodinou. „Vypínám si mobil, takže i kdyby na fabriku spadla atomovka, tak se to dozvím až po dovolené. Budu jen s tebou a dětmi. To ti slibuji,” zapřísahal se při nedávném rozhovoru své milované partnerce a ještě toho dne odpoledne byl rozhodnutý svůj slib splnit. 

Zaklapl svůj počítač, podíval se na hodinky, vzal do ruky mobilní telefon, s hrdostí jej vypnul a uložil do šuplíku svého dubového pracovního stolu. Zvedl se ze židle, oblékl na sebe svůj dlouhý vlněný kabát, ale než stačil vykročit ke dveřím, vešla do nich asistentka Klára s naléhavým výrazem ve tvářích. „Radime, právě mi volal trochu rozčílený Vodička, že se vám zkouší dovolat, ale jste nedostupný.”
Překvapená, zaražená a trochu naštvaná reakce na sebe nenechala čekat: „To myslí vážně? Je to sotva tři minuty, co jsem si vypnul telefon, a odmítám jej deset dní zapínat. Co mi ten vůl zase chce? Na to mám snad obchodního ředitele, aby tyhle věci řešil, nebo ne? Pošlete ho do háje a řekněte mu, že jsem na dovolené. Chápu, že je to náš největší odběratel, ale alespoň jednou během roku může respektovat taky můj osobní život. Nebo snad ne?”
Klára na Radimovo rozčílení reagovala s pochopením. „Samozřejmě, máte pravdu a něco podobného jsem řekla. Nicméně mi řekl, že ho to nezajímá a že je teď na cestě sem a musí se s vámi okamžitě potkat. Zněl dost neodkladně a naznačil, že na tom závisí doposud dobré obchodní vztahy.”
Klářina slova Radimovo rozčilení jen podpořila. Tentokrát opravdu chce dodržet slib, který dal Ivaně. „Dobře, tak víte co? Zavolejte mu, ať nejezdí sem, a že jestli se se mnou chce potkat, tak se sejdeme v hotelu, kde je restaurace, kam jdu na večeři s Ivanou. Zavolejte do hotelu a zařiďte mi tam tu jejich malou zasedačku. Já jdu volat Ivaně a vysvětlím jí to. Nic rušit nebudu, jen to prostě posuneme. Na Vodičku mám 30 minut, to mu musí prostě stačit.” Klára přikývla a šla obratem volat klientovi, který Radimův budoucí život ještě pořádně zamotá. Radim se vrátil zpět ke stolu, vzal do ruky mobilní telefon, zapnul jej a po necelých pěti minutách na něj vyskočilo deset nepřijatých hovorů. Jen zakroutil hlavou. To snad není možné, pomyslel si. Celý den nic a jen co vypnu telefon, tak tohle? No nic, vyřešíme to v autě.
Hodil telefon do tašky a čapím krokem opustil továrnu. Tentokrát šel přímo k autu a výrobu minul. Už to řidiče samotného překvapilo. Věděl, že toto chování nevěstí nic dobrého. Málokdy se mladý pan Král nešel rozloučit s lidmi v továrně. O to víc, když měl odjíždět na dovolenou. Z tónu hlasu, jakým byl řidič vyzván k odjezdu, pochopil, že šéf neměl asi nejlepší den.

V autě Radim obratem řešil zmeškané hovory. Jedna zpráva byla horší než druhá. To snad není pravda. S tímhle mám  být deset dní mimo firmu? Sakra, že jsem ten telefon zase zapínal, spílal si pro sebe. A teď přišlo to nejhorší – zavolat Ivaně. Telefon zvonil dlouho: „Sakra, tak to zvedni,” bědoval Radim. „Ahoj miláčku, tak jak se těšíš na večer?”
„Radime? Hlavně mi neříkej, že se dnešek ruší, poznám na tobě, že se něco děje. Nevoláš mi teď, abys mi řekl zase nějaký neodkladný důvod, pro který nemůžeš přijet, že ne?“ reagovala Ivana s přísným rodičovským přízvukem.
„Neee, to vůbec ne, nic rušit nebudeme. Jen jsem ti chtěl dát víc času na přípravu, abys nemusela spěchat, a tak jsem ti jen chtěl říct, že mě řidič vyhodí v hotelu dřív, a až potom pojedeme pro tebe domů. Já mám v hotelu opravdu poslední schůzku s naším nejdůležitějším klientem. Ale neboj. Bude opravdu jen na 30 minut, takže vlastně ani nic nepoznáš a potkáme se až v restauraci, ano?”
Ve sluchátku ale znělo dlouhé ticho a pak povzdech: „No tak dobře no, co mám s tebou dělat. Hlavně že to nerušíš, těch 30 minut už přežiju. Ale ne že mě necháš čekat samotnou u stolu, víš dobře, jak to nesnáším.” Ivana položila telefon a na odpověď už nečekala, aby dala Radimovi najevo, že to myslí smrtelně vážně.
Radim si oddechl. „Uff, tak to bylo. Ale do háje, vždyť já jsem nevzal ten dárek k výročí. Okamžitě to otočte, nechal jsem něco v kanceláři!” naléhal na řidiče.
Ten však s ledovým klidem reagoval: „Buďte v klidu, pane Králi, dárek pro Ivanu mám v kufru. Klára ho nechala přinést chvilku před tím, než jste přišel do auta. V hotelu budete mít připravenou také čistou košili a nový oblek. Koukal jsem na dopravu a před schůzkou s panem Vodičkou budete mít dost času na sprchu a převléknutí se.” Radim se jen a usmál a pomyslel si: Ta Klára je fakt neuvěřitelná, díky, tati, za tuhle nadpozemskou ženskou. Už chápu, proč jsi jí tak důvěřoval.

Příjezd do hotelu proběhl hladce, přesně jak řidič slíbil. Radim se zvládl přichystat, umýt a obléci a ještě než řidič odjel vyzvednout jeho partnerku, tak jej poprosil, ať raději pro jistotu cestou zpět zvolí tu nejpomalejší trasu. „Deset minut k dobru se mi bude možná hodit,“ mrknul Radim na řidiče, ten s pochopením přikývl a vyrazil. Před schůzkou s klíčovým klientem firmy si zvládl dát i malého panáka na uklidnění a přesně na minutu vešel do rezervované zasedačky, kde už čekal prošedivělý pán v letech a s nadváhou. Nervózní pan Vodička takřka ve vteřině sundal Radimovi úsměv z tváře.
„Díky, že jste přijel. Mrzí mě, že vás takhle naháním, ale kdyby to šlo odložit, tak bych to udělal. Jestli jste měl doteď dobrou náladu, tak vás o ni pravděpodobně připravím. Možná že po dnešním dnu už mě nikdy nebudete chtít vidět.” Tohle jistě nebyla slova, která si přál Radim před dovolenou slyšet. Tahle schůzka měla obrátit celý jeho život naruby…


Zde končí druhý díl naší vánoční pohádky. Na pokračování se můžete těšit už zítra, pokud patříte mezi každodenní posluchače podcastu a pravidelné čtenáře webu Improovio. Ale jestli jste se dostali k příběhu později a zajímá vás, jak se bude dále vyvíjet, můžete v podcastové aplikaci překliknout na další epizodu nebo si přečíst další článek zde. Na konci prvního dílu jsem vás vyzval, abyste pokračovali v našem vánočním příběhu podle své verze. Přijali jste tuto výzvu? A jak se odvíjí váš příběh podnikatele Radima? Bude z toho pohádka se šťastným koncem? Pokud jste se měli chuť zapojit svou představivost a chcete se podělit i vy se mnou o svou verzi příběhu, budu moc rád, když mi napíšete na [email protected]. A jaký je váš názor na Radima po druhém díle? Jaké hodnoty jsou pro něj v životě důležitější? Jak velké je jeho ego? A jak mu schůzka s panem Vodičkou obrátí život naruby? Na pokračování příběhu se můžete těšit už v dalším díle. V něm poznáme, jakou moc mají černé myšlenky nad naší myslí. Snad i pro vás bude další díl inspirací nejen pro práci s černými myšlenkami, jejichž zpracování se mimo jiné budeme věnovat i v dalším vydání magazínu Improovio, které je přednostně rozesíláno mezi předplatitele od konce prosince. Předplatné můžete získat zde.

© Lukáš Eder