Jak získat harmonii srdce i rozumu a proč ji potřebujeme?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Emoce, nebo rozum? Pokud chce člověk dosáhnout lepšího života, čím se má řídit? Který hlas má poslouchat? Hlas svého srdce, nebo hlas své mysli? Asi většina lidí řekne něco ve smyslu: „Vždy poslouchej hlas svého srdce, protože jen tento hlas tě vede správným směrem.“ Tohle je ale spíš jen motivační klišé. Pod hlasem srdce většinou vnímáme naše pocity a emoce. Ale ve skutečnosti ten, kdo se v životě řídí jenom emocemi, bez špetky rozumu, přestává být tvůrcem svého života. Hlas srdce nám totiž nedává jen hezké a příjemné pocity. Jsou tu také obavy, hněv nebo strach, ale samozřejmě i láska a štěstí. V tomto smyslu si dovolím použít citát T. G. Masaryka, se kterým otevíráme i prosincové vydání seberozvojového magazínu Improovio. První Československý prezident kdysi řekl: 

„Láska ukazuje člověku cíl jeho života. Rozum ukazuje prostředky, jak jej uskutečnit.“ 

Myslím si, že tato myšlenka krásně vystihuje, jak je pro spokojený a naplněný život důležité řídit se jak svými pocity, tak současně i svým rozumem. Pokud lidé podlehnou vlastním pocitům a přestanou přemýšlet, kam a proč je vedou jejich vlastní emoce, přestávají být tvůrci svého života, protože jen reaguji na potřeby svého okolí. Vše, co dělají, se stává pouhou reakcí na informace, které proudí do jejich mysli. Téma rozumu a emocí jsem otevřel v předchozí epizodě tohoto podcastu a slíbil jsem svým posluchačům, že se v té dnešní na toto téma podíváme trochu více do hloubky. Proto pokud nevíte, o čem nyní mluvím, poslechněte si, prosím, nejprve předešlou epizodu, případně si jako čtenář přečtěte včerejší článek. 

V minulém podcastu jsem mluvil o tom, jak mohou emoce řídit naše chování a jak se každému z nás může velmi snadno stát, že se chová jinak, že by si opravdu přál. Důvodem je, že lidské chování není řízeno rozumem, ale emocemi. Samotná myšlenka, například ve stylu, že bychom měli jíst zdravější stravu nebo že bychom měli pravidelně cvičit, nás sama o sobě k žádné velké akci nepovede. Jakmile ale začneme vůči nějakému cíli cítit nadšení, vášeň nebo lásku, získáváme už emoci, která nás vede k akci. Stejně jako když máme strach, nebo vztek. I tato emoce nás vede k nějaké akci. Proto lze vnímat emoci jako energii pro naše chování. Proto potřebujeme, aby rozumové a emoční části naší mysli spolu více spolupracovali. Jak tyto jednotlivé částí fungují, rozebíráme už víc v tištěném magazínu Improovio. 

I behaviorální psycholog Daniel Kahneman, který získal Nobelovku za ekonomii, říká ve své knize Myšlení rychlé a pomalé, že lidské chování je řízeno skrze dva systémy. Jeden systém, který bychom mohli vnímat jako rozum, jedná umírněně a s rozvahou. Druhý systém, emoční část mozku, je zase impulzivní, kreativní a vede k akci. A teď si představte, že bude váš život řízen jenom rozumem. Představte si, že vypnete ten druhý systém, své emoce, a budete se řídit jenom tím, co vám říká rozum. Jak by asi vypadal takový život? Pravděpodobně budete stát nebo sedět na jednom místě a celou věčnost rozmýšlet, co vše můžete dělat. Dlouho budete vyhodnocovat pro a proti, až nakonec zestárnete a neuděláte nic. Když situaci otočíme a vypneme první systém, tak věřte, že váš život bude asi pěkně akční a budete pořád v pohybu. Jen bych si nebyl úplně jistý tím, že se dožijete spokojeného a dlouhé věku, protože na cestě životem vás mohou potkat situace, jejichž emoce nás bez špetky rozumu mohou stát i život. 

Proto by naší celoživotní prací mělo být pečování o harmonii mezi těmito dvěma systémy, světy či hlasy. Říkejme tomu, jak chceme. Co je však důležité si uvědomit, že ten druhý systém, naše emoční část, je vždy rychlejší. Emoce mají prostě větší sílu než rozum. Je to způsobeno evolucí a tím, jak se vyvíjela naše mysl. Každá emoce, kterou v životě zažíváme, měla historicky svůj účel. Strach nás chrání před neznámem. Hněv připravuje k boji, láska dává energii, štěstí je odměnou a uklidněním. Proto bychom neměli emoce soudit a rozdělovat na dobré nebo špatné, ale měli bychom se snažit pochopit jeji význam.

  • Proč teď pociťuji hněv vůči svému kolegovi?
  • Proč mám potřebu se bránit nebo útočit?
  • Proč mám strach?
  • Před čím mě chce moje vnitřní dvojče chránit?

Ano, slyšíte správně, řekl jsem vnitřní dvojče. Použil jsem označení, které využívá při práci s vrcholovými sportovci a manažery Marian Jelínek, který je také jedním z autorů magazínu Improovio. I Marian se v novém čísle bude věnovat sebekoučovacím technikám, se kterými se nám daří udržovat náš subjektivní, chcete-li vnitřní svět, v rovnováze. Jedná se o techniku vnitřního dialogu, který nám pomáhá udržovat rovnováhu mezi rozumem a emocemi. Díky této technice trénujeme svou vlastní mysl a výsledkem je rozvoj emoční inteligence. Věřím, že tento termín neslyšíte poprvé, podrobněji jej rozebíráme v tištěném Improoviu. Přestože mají emoce větší sílu než rozum, tak jsme díky pravidelnému vnitřnímu dialogu natolik emočně inteligentní, že jsme schopni nepodléhat emocím a přidávat k nim i tu potřebnou špetku zdravého rozumu. V zásadě je to o tom vztahu, který máme sami se sebou.

Když stojíte před rozhodnutím, jaké myšlenky vám jdou na mysl? Jsou to myšlenky typu: „Tohle nikdy nezvládneš, na to jsi příliš slabý“, nebo spíš myšlenky typu: „Tohle je teprve výzva a bude to určitě zábava“? V zásadě je jedno, která z myšlenek napadne náš subjektivní svět, důležité je, jak na tyto myšlenky reagujeme. Jistě sami cítíte, že jeden typ myšlenek v nás vyvolá obavy, ale ten druhý zase nadšení. A právě to jsou ty emoce, které dávají energii našemu chování. A díky rozvoji naší emoční inteligence jsme schopni volit takové emoce, které zrovna potřebujeme pro splnění našeho záměru. 

Více o emoční inteligence, významu emocí, ale i způsobu, podle kterého se řídí lidské chování, a jak pracovat se subjektivní světem, rozebíráme společně s Marianem Jelínkem a dalšími autory v seberozvojovém magazínu Improovio. Jak jsem již zmiňoval včera, toto číslo posíláme od 30. prosince mezi předplatitele, takže pokud si jej nechcete nechat ujít a současně jej chcete získat za nejlepších podmínek bez poštovného, ještě k tomu navíc i v elektronické verzi, je tou nejlepší volbou využít možnost předplatného, které je k dispozici jen zde.

© Lukáš Eder