Kde poslouchat náš podcast?
Kolik druhů partnerské lásky znáš, tolikrát si svého partnera vážíš a tolikrát jsi šťastným člověkem. To neřekl nikdo slavný, to jsem vymyslela já, ale je to dobrý, že jo…? Kolik druhů partnerské lásky znáš, tolikrát si svého partnera vážíš a tolikrát jsi šťastným člověkem. Všechno vysvětlím.
V minulém podcastu jsem Vám vyprávěla, že jsem poprosila svých 11 přátel, ať mi heslovitě řeknou, co pro ně znamená láska. Někteří odepsali hned, jiní se mě začali ptát: „A to jako myslíš lásku k partnerovi, lásku k práci, lásku k rodině nebo sebelásku?“
A to mě postavilo před otázku: „Kolik takových druhů lásek vůbec máme? A blbli lidi z lásky stejně v historii, jako blbnou teď?“
Osobně jsem dějepis vždycky nesnášela, ale jako všechno to bylo způsobeno primárně špatným přednesem a špatnými prezentačními dovednostmi. Takže jestli mě poslouchají nějací učitelé, učitelky, profesoři či profesorky, ráda Vás naučím prezentovat tak, aby Vás děti milovaly.
Až postupem času jsem přišla na to, že dějepis může být vlastně docela prča a dost zajímavá prča. A ráda bych Vám tady teď odkryla pár zajímavých historických faktů o lásce.
ŘECKO
Takové starověké Řecko rozlišovalo lásku do 5 kategorií:
Erós (žádostivost) – láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví. Mimochodem, římský ekvivalent je Amor, což je takový ten andílek se šípem.
Storgé (starostlivost) – něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno hlavně pro mateřskou lásku.
Mániá (mánie, posedlost) – láska šílená, žárlivá, vlastnická, se závislostí na partnerovi.
Agapé (laskavost, oddanost) – pečující vztah, sladění vzájemných potřeb, je to láska duševní.
Fíliá (filie, náklonnost) – láska přátelská.
Zajímavým faktem je, že z řeckého pojetí lásky se vychází dodnes, jen jedna lásečka nám v novodobých spisech jaksi chybí. A je to Mániá (mánie, posedlost), ta se totiž z kategorie lásky přesunula do kategorie duševních chorob s expanzivním charakterem. Tedy není šílená láska jako šílená láska. 😅
ŘÍM
Řecko tedy mělo 5 druhů lásky, kdežto třeba takový Řím, ten se s tím vůbec nepáral a ten vyznával lásky jenom 2.
Latina si zde prostě vystačila se slovem amor (láska milenecká, toužící, sexuální) a caritas (láska mateřská a pečující). A celkově Řím se s tím moc nepiplal, amor totiž vychází ze slova amāre, a to v podstatě můžete uplatnit jak na mezilidskou, tak na neosobní lásku. A zároveň, když vezmete základ toho slova a jednou tam přifaříte takovou příponu a potom jinou příponu, tak ze slova amāre máte milence, milenku, prostitutku, prostituta, větší množství sexuálních styků, přítele, kamaráda i slovo přátelství. To vše vychází z jednoho slova amāre.
TROJÚHELNÍKOVÁ TEORIE LÁSKY
Posuneme se do roku 1986, kdy americký psycholog Josef Jeffrey Sternberg přichází s tzv. trojúhelníkovou teorií lásky. Představte si trojúhelník, kde vlevo dole máte bod s názvem vášeň (tzn. vášnivá láska) – jde o vášeň, sex, touhu, lásku na první pohled, spalující potřebu sexuálního uspokojení. Jsem se nechala nějak unést. 🙂 Vpravo dole máme oddanost (tzv. prázdnou lásku) – mě tento název celkem zarazil, prázdná láska, tak jsem pátrala víc a jedná se o rozhodnutí, jde o setrvačnost – s někým ve vztahu setrvat. Zajímavé je, že v západních kulturách je tato fáze často popisována na konci vztahu, babička s dědečkem to už spolu nějak doklepou, ale naopak ve východních kulturách takto vztahy začínají. Jedná se o domluvená manželství, kde se následující fáze mohou vyvinout až potom. A nahoře na vrcholu máte intimitu (tzv. lásku sebeodhalování) – tady máte porozumění, sdílení, důvěru, celkově blízkost. Tedy pro zopakování – vlevo dole vášeň, dole vpravo oddanost a nahoře intimita.
A pan Sternberg zachází dál a pomyslně spojuje jednotlivé vrcholy trojúhelníku. Když spojíte levý roh „vášeň“ s vrcholem „intimita“, tak máte romantickou, bláznivou, zamilovanou lásku, která je jen o sexu, mazlení se a povídání si, bez momentální ambice být s partnerem 30 let. Prostě žijete okamžikem.
Tak a teď z vrcholu půjdeme dolů, tedy půjdeme z vrcholu „intimita“ dolů doprava do bodu „oddanost“. Spojením těchto dvou ingrediencí máte přátelství – zkrátka dlouhodobé oddané sdílení a důvěra (chybí tam ta vášeň). Může se jednat třeba o dlouholeté manželství, kde ti dva už ze sebe nervou oblečení v kuchyni a vlastně jejich vztah přeroste do přátelství.
A nakonec, když spojíte dolní dva body, tedy oddanost a vášeň, máte tzv. fatální lásku – a to je tzv. hollywoodská láska, když se dva setkají, zamilují se, pomilují se, prochází se v dešti po střeše, zasnoubí se a do měsíce mají svatbu. To je vztah ale celkem přízemní, taky spojujeme dva dolní body, protože nemá intimitu, má jen sex a pocit, že s tímhle člověkem chci prostě být do konce života. Často fatální láska končí fatálně, tím nemyslím smrtí, ale rozchodem nebo rozvodem.
Tzv. úplná láska je ukryta ve středu tohoto trojúhelníku, takže pravá láska by měla mít od každého trochu, tedy asi třetinu vášně, třetinu intimity, třetinu oddanosti.
Z novějších výzkumů vyplývá, že Sternberg zapomněl ještě na jednu ingredienci, která se tak nenápadně vznáší nad všemi jmenovanými, a tou je spirituální složka. Zde se skrývají hodnoty, např. shodnou se partneři na tom, jak budou vychovávat dítě, když matka je katolička a otec muslim?
Což mi připomíná mou odpověď na otázku, co vnímám pod láskou já. To jsem Vám v minulém podcastu záměrně neprozradila. 🙂 Protože moje představa, jak jsem zjistila, hodně koreluje právě s trojúhelníkovou teorií lásky. Ale ráda bych tu zdůraznila, že to je zase jenom můj subjektivní názor, který je založen na mém životě, zkušenostech, radostech, a zároveň tam budou i určité bloky, strachy; jako u každého.
Pro mě láska, partnerská láska, jsou tři nádoby, které si pro sebe nazývám milenec, parťák a otec. Milenec: První nádoba vztahu je sexuální touha, je to přitažlivost, je to sexualita, nemusí být spalující, ale musí tam být. Prostě s tím člověkem mám chuť se vyspat. Chci se ho dotýkat, plácnout ho přes zadek a tak dále. Potom je parťák: Druhá nádoba je pro mě přátelství, partner pro mě musí být i nejlepší kamarád, kterému se dokážu svěřit úplně se vším a můžu mu plně důvěřovat. Zároveň jsou tu společné zájmy, taková ta přirozená flow konverzace a také je tu vzájemná podpora. A poslední vědro nese jméno otec a podle mě je zcela přirozené, že si svého partnera představuju i jako otce svých dětí. Sem řadím asi stabilitu, vztah k dětem, hodnotový systém, možná řešení krizí, podporu a vše, co se týká výchovy dětí.
Ale osobně jsem nikdy nezažila vztah, kde by všechny tyto 3 nádoby byly 100% plné. Tím nechci říct, že to není možné, najít někoho takového, ale já to prostě nezažila. Zažila jsem ale vztahy, kdy jedna nádoba přetékala a druhá byla skoro prázdná, v mém případě nádoba milenec by napojila celou žíznivou Afriku, ale nádoba otec… Nic suššího jste neviděli a taky to samozřejmě nevydrželo. Všem bych ale přála, aby našli někoho, s kým budou mít naplněné nádoby tak akorát, abyste byli spokojeni jak Vy, tak Váš partner/ka.
To by pro dnešek ohledně lásky stačilo. Já tu zase nechci až tak moc fušovat do řemesla panu Casanovovi, který o lásce píše nádherně dnes a denně. Osobně Vám můžu doporučit magazíny First Classu, protože mi hodně pomohly v jisté etapě mého života – asi před 6 lety, kdy jsem si procházela peklem. Mimochodem, Emily Dickinsonová jednou napsala, že: „Rozchod je vše, co potřebujeme vědět o pekle.“ A právě články pana Casanovy mě postavily zpátky na nohy.
A o čem to bude příště? Můžete se těšit na podle mě úplně nejlepší podcast z této svaté trojice, protože se budeme bavit o hormonech, chemických reakcích a drogách lásky v různých etapách zamilování se a vztahu. Tak se na Vás těším!
Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak určitě si mě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Zároveň každé úterý dopoledne posílám svým odběratelům newsletterů nálož tipů a triků do e-mailu. Mrkněte na web www.petrabouskova.cz.
Těším se na Vás příště, hvězdy!