Jak vytrvat na cestě za lepším životem?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Věřím, že to znáte také. Začtete se do nějaké seberozvojové knihy a dozvíte se informaci, která naplno rezonuje s vaší touhou po životní zlepšení. Říkáte si například: „No jasně, tohle mi v životě pomůže, tím se bude řídit.“ Nebo dojdete k tzv. aha-momentu. Uvědomíte si, co už léta děláte v životě špatně a čeho se můžete zbavit. Já sám jsem takových chvil při čtení seberozvojových knih zažil několik. A vždy, když jsem se dozvěděl nějakou podobnou informaci nebo si přečetl inspirativní příběh, jsem měl většinou strašnou chuť začít se hned všemi těmi radami, tipy a zkušenostmi druhých řídit. Mnoho takových příběhů, myšlenek a zkušeností lidí najdete také v seberozvojovém magazínu Improovio. Vlastně i vznik tohoto magazínu vycházel z mé zkušenosti, když jsem bojoval sám se sebou. Když jsem získal nějakou zajímavou informaci, o které jsem byl přesvědčený, že by mohla zlepšit můj život, tak jsem ji chtěl vždy co nejrychleji aplikovat do svého života. A nebudu vám nic nalhávat, většinou jsem po nějaké době zjišťoval, že se mi to vůbec nedaří. 

A vždy, když jsem si uvědomil, že zase dělám něco, co nechci, že jsem znovu spadl do starých vyjetých kolejí, tak jsem byl sám na sebe naštvaný. Trápil jsem se tím. Nadával sám sobě a cítil se nemožně. Čímž jsem jen snižoval vlastní sebevědomí a sebedůvěru. A jistě už také víte, že pokud nejsme schopni věřit sami v sebe, tak jen těžko můžeme uvěřit ve vlastní schopnosti a lepší budoucnost. 

Většinou, když se stane něco podobného (myslím tím, když zjistíme, že jsme opět v těch vyjetých kolejích), tak většina lidí, kteří už touží po lepším životě, začne přemýšlet, jak ty staré koleje vymazat ze života. Začneme přemýšlet, jak se jim vyhnout nebo jak na ně zapomenout. Víme, že nás ty staré koleje vždy dovedou do života, který nechceme, a tak se jim snažíme za každou cenu vyhnout. A když se nám to nepodaří, tak jsme na sebe naštvaní a říkáme si: „Sakra, co zase dělám špatně?!“ Odpověď se snažíme často hledat ve špatném time managementu, v naší motivaci a vytrvalosti. Samozřejmě že všechny tyto oblasti s úspěšnou životní změnou souvisejí. Je však dobré si uvědomit, že nelze naplánovat všechny situace, jež zažíváme během dne. Že každá motivace jednoho dne vyprchá nebo že vytrvat v něčem, co nám dosud nebylo přirozené a co je možná přesným opakem toho, co jsme dělali celý svůj život, je strašně vyčerpávající.

  • Jenže jak tedy na to?
  • Jak se máme vyhnout těm starým kolejím a změnit svůj život?

Mně například pomohlo si uvědomit, jak takové staré a vyjeté koleje ve skutečnosti fungují a proč není tak jednoduché se jim vyhnout. Když mluvím o vyjetých kolejích, mám na mysli naše návyky. To, co děláme každý den a nad čím už nemusí člověk přemýšlet, určuje kvalitu našeho života. Život nezměníme tím, že uděláme jednou za čas něco jinak než doposud. Když budeme například jednou týdně jíst jen zeleninu a zbylých šest dní se budeme stravovat jako doposud, myslíte si, že se to nějak projeví na postavě? Jistě že ne. To víme, ale udržet pozornost nad tím, co jíme každý den, je strašně vysilující. A důvodem je, že jakmile se člověk začne snažit o neustálou vědomou kontrolu nad vším, co chce jíst, pít a dělat, tak se začíná pouštět do boje sám se sebou. Respektive se svými návyky. Je dobré si uvědomit, že každý takový návyk má v našem mozku vytvořené pevné synaptické spojení. A čím častěji jsme daný návyk udělali, tím silnější to synaptické spojení je. A přesně tyto pevné synaptické spoje vytvářejí v našem životě ony staré vyjeté koleje.

Pokud jezdíte autem jako řidič, jistě víte, jak je nepříjemné, když jsou někde na dálnici vyjeté koleje od nákladních vozidel. Takové koleje však nevznikají jen po jednom průjezdu nákladního auta. Musí tam projet tisíce, možná statisíce aut, aby se takové koleje vytvořily. A nebo musí být podklad, po kterém auto jede, měkký, aby mohla kolej vzniknout. 

A podobně, jako vznikají koleje na silnici, vznikají i naše denní návyky, jež určují kvalitu našeho života. Když jsme byli malé děti, tak nová synaptická spojení v mozku, a tím pádem i nové návyky, vznikala mnohem rychleji než v dospělosti. Jako by ty návyky jezdily v dětství po písku, a tak bylo pro ně snadné si vytvořit novou dráhu. Ale v dospělosti, když si chci osvojit něco nového, tak už nejedu autem po písku. Už je tady beton a cestou mnoho křižovatek, kteréžto nás nevědomky svedou do vyjeté koleje. Dává ale smysl vyhnout se takovým křižovatkám nebo je snad ignorovat? A je to vůbec možné?

Všechny naše návyky se staly naší přirozeností. Je dobré si uvědomit, že jsou součástí naší dnešní osobnosti. Teď už je jedno, jak a proč vznikly, případně co nebo snad kdo zapříčinil, že už máme návyky, se kterými nejsme schopni zlepšit svůj život. Prostě už je máme a nemá smysl proti nim bojovat, už s nimi musíme jen počítat, prostě tady jsou. Ovšem to, že tady jsou, ještě nutně neznamená, že je musíme využívat. Krásný příměr k tomu, jak fungují návyky, použil James Clear ve své knize Atomové návyky. James v knize píše, cituji: „Návyky jsou jako nájezdy na dálnici. Navedou vás na určitou dráhu a než se nadějete, uháníte plnou rychlostí ke svému příštímu chování.“ 

James Clear ve své knize čtenářům ukazuje, že pokud známe směr své cesty a víme, že dálnice vede úplně jiným směrem, tak první, co potřebujeme, je vůbec na dálnici nenajet. Musíme se vyhnout nájezdu a jet vlastní cestou. Jakmile už jednou vjedeme na nájezd, musíme už pokračovat dál stejným směrem. Proto by naším cílem při životní změně a vyhýbání se starým vyjetým kolejím neměl být boj s cestami, jež vedou špatným směrem, ale jen zajistit, abychom na takové cesty vůbec nemuseli vjet. Kdo z vás již četl knihu Jamese Cleara, jistě víte, o čem mluvím. A pokud ji ještě nemáte, vřele doporučuji. O Atomových návycích a dalších procesech, jež nám pomáhají se životní změnou, je také aktuální vydání Improovia. Nese název Přes drobné kroky k velkým změnám a společně s několika autory v něm čtenářům ukazujeme, jak takové drobné kroky dělat. Prakticky jakákoliv změna v životě je doprovázena nejistotou a obavami. Pro někoho může být změna trápení. Z vlastní zkušenosti však mohu říct, že si z ní člověk může udělat i zábavu, když ví, jak na to. A k tomu, doufám, pomůže třeba i vám aktuální číslo Improovia, které je k dostání jen zde.

© Lukáš Eder