Poloplná, nebo poloprázdná aneb Proč nám rozdělování vždy víc škodí, než prospívá

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Znáte takové ty obrázky ze sociálních sítí, kde je vyobrazena nějaká typická situace z našeho dětství? Často je pak u nich napsaná věta: Jestli si tohle pamatuješ, tak jsi měl krásné dětství. Když si potom člověk přečte komentáře u takového příspěvku, nejčastěji se tam dozví, jak si dnešní děti už neumí hrát a jak tak minulá doba byla lepší než současnost. Naprosto upřímně tyhle příspěvky nemám vůbec rád. Nevím vlastně, ani proč to děláme, ale jako lidi máme takovou zajímavou potřebu dávat svému okolí najevo, že dřív jsme se měli lépe. A určitě to není jen výdobytkem dnešní doby. I já si pamatuji, když jsem byl ještě malý kluk, jak naši rodiče vzpomínali na své dětství a mluvili přesně v tom stylu, jak je dnes prezentováno na sociálních sítích.

  • Skutečně si ale myslíme, že dříve bylo lépe?
  • Anebo je to spíš způsobeno tím, že jsme se v určité době našeho života přestali zlepšovat?
  • Nemůže být tohle ten důvod, proč si myslíme, že dříve bylo lépe?

Pravidelní posluchači Myšlením na vrchol a čtenáři seberozvojového magazínu Improovio už vědí, že v každé době a v každém věku je možné najít příležitost pro zlepšení. 

Buďme v tomhle ohledu k sobě upřímní. Žijeme pravděpodobně v té nejlepší době lidstva. A to si dovolím tvrdit i v těchto nelehkých časech. Každý, kdo má příležitost poslouchat tento podcast nebo číst tyto řádky, má tolik možností kdykoliv zlepšit kvalitu svého života. O tom se našim předkům snad ani nezdálo. A  přesto si mnoho z nás najde důvod, proč si stěžovat, jak dříve bylo lépe, a naříkat na důvody, pro které nemá možnost zlepšit svůj život. Já samozřejmě netvrdím, že v minulosti nebyly nějaké věci lepší. Jasně, lidé možná tolik nespěchali, možná uměli být mnohem víc spolu bez sociálních sítí než s nimi. Pořád ale přece nelze říct, že dříve bylo lépe. Prostě byla úplně jiná doba. Doba se mění a lidé se mění s ní. Ten, kdo se změnit nechce, může zůstat na místě a naříkat, jak dříve bylo lépe. 

Chci tím říct, že nemám rád, když se věci hodnotí černobíle. Každá věc má přece svou pozitivní i negativní stránku a záleží na každém z nás, na jakou z nich se rozhodneme zaměřit. Čímž samozřejmě neříkám, že bychom se měli soustředit jen na pozitivní stránky každé věcí a ignorovat ty negativní, nebo snad naopak. Bohužel to ale jako lidé máme rádi. Rádi rozdělujeme věci na dvě hromádky. Černá a bílá, plus a minus, negativní a pozitivní. Stačí se jen podívat na celou společnost, jak je dnes rozdělena. A přestože je takto rozdělena a zažíváme období plné změn a hořkých osudů, tak si stále dovolím tvrdit, že žijeme v nejlepší době lidstva. 

Jak moc jako lidstvo máme rádi rozdělovat věci na dvě hromádky, krásně dokazuje příklad, na kterém si vysvětlujeme rozdíl mezi optimistou a pesimistou. Říká se, že optimista vidí sklenici z půlky plnou, zatímco pesimista ji vidí z půlky prázdnou. To je ale přece naprostá hloupost. Optimistou se nestanu tím, že se budu učit vnímat jen pozitiva dané skutečnosti a ignorovat její negativa. Negativum je přece nedílnou součástí každého pozitiva. Pokud by sklenice nebyla z půlky plná, tak by nemohla být ani z půlky prázdná a zase naopak. Jsou to pouze dvě rozdílné vlastnosti jedné a té samé věci, a tím, že je budeme rozdělovat na dvě hromádky, nijak nezměníme, jakou službu nám mohou udělat, pokud s danou věcí budeme dobře zacházet.

Dovolím si to ukázat na jednoduchém příkladě s poloplnou, či poloprázdnou sklenicí. Podívám-li se na takovou sklenici, co o ní mohu říct, mimo to, že je poloplná, nebo poloprázdná? 

Většina mých přátel mě považuje za optimistu. Takže v mém případě, pokud se podívám na poloplnou sklenici, tak bych například mohl říct, že mám příležitost sklenici doplnit další tekutinou. Nebo bych ještě mohl říct, že je ve sklenici ještě dostatek tekutiny, abych s ní uhasil svou žízeň. Pokud bych byl naopak spíš negativního pohledu, tak bych možná mohl o poloprázdné sklenici říct, že už v ní není tolik tekutiny, abych s ní uhasil svou žízeň. 

Tímto pohledem na takovou banalitu, jako je sklenice s vodou, chci jen ukázat, že je vlastně strašně jednoduché něco označit jako dobré nebo špatné. Je jednoduché rozdělit věci na dvě hromádky a navzájem ignorovat jejich dobré nebo špatné vlastnosti, které spolu vlastně souvisí a které by bez sebe ani nemohly existovat.

  • K čemu mi to ale je, takto jednoduše věci rozdělovat?
  • Není lepší zaměřovat se na akci?
  • Na to, co mi mohou, nebo naopak nemohou tyto věci dát? 

Chtěl bych tímto podcastem říct jednu věc. A myslím si, že v dnešní době je velmi aktuální. Neučme se věci rozdělovat a oddělovat na dvě hromádky, protože nám to do života nic nepřinese. Tím, že od sebe oddělíme dvě vlastnosti jedné a té samé věci, tak nikdy nic nezískáme. V životě to přece nefunguje tak, že si vyberu jen to dobré, a to špatné nechám být. Musím přece přijmout obě strany, nejde přijmout jenom jednu z nich. A tenhle princip platí úplně ve všem. Když se rozhodnete pro sňatek s partnerem, také si nevezmete jen jeho pozitivní stránku. A to, že se budeme zaměřovat jen na jeho pozitivní vlastnosti a ignorovat ty negativní, tak to neznamená, že se ty negativní vlastnosti někam samy vytratí. Naopak sami jsme pak překvapeni, když jednoho dne prozřeme a najednou ta negativa vyplavou na povrch.

Změny tu vždycky byly, jsou a budou. Jsem přesvědčený, že abychom mohli jít společně s dobou a využívat všechny změny pro náš lepší život, tak bychom se měli naučit více přijímat a méně rozdělovat. Rozdělením si sice můžeme vybrat jen tu část, která nám je příjemnější, ale nesmíme zapomenout, že by neexistovala bez té méně příjemné. Když ale dokážeme věci přijmout takové, jaké jsou, aniž bychom je od sebe oddělovali, tak počítáme i s negativními vlastnostmi, díky tomu zůstáváme pozorní a obezřetní. Což nám samozřejmě nebrání, abychom začali využívat pozitivní vlastnosti toho, co jsme se rozhodli přijmout. Výhodou však je, že díky naší pozornosti nejsme překvapeni, až se projeví i negativní vlastnosti. Zkuste se, prosím, sami zamyslet, jako moc umíte věci skutečně přijímat a jak moc je rozdělujete.

  • Nezdá se vám, že někdy zbytečně okrádáme zbytečným rozdělováním sami sebe o šanci zlepšit svůj život?
  • Jaký je na to váš pohled?
    Mě by to moc zajímalo, a proto budu rád, když mi napíšete zprávu na e-mail [email protected]

Možná že pro někoho je tento názor až příliš naivní, ale mluvím z vlastní zkušenosti, když tvrdím, že bez ohledu na to, v jak těžké a náročné situaci jsme, tak věřím, že vždy máme příležitost převzít zodpovědnost za svůj život a změnit jej k lepšímu. Mnoho lidí se o to už pokusilo a mnoho jich vyhořelo. Možná proto, že chtěli změnu až příliš rychle. Jenže kvalita potřebuje svůj čas a velkých změn můžeme dosáhnout i snadnější cestou – skrze drobné kroky. Přesně o tom je aktuální vydání magazín Improovio. Pokud ještě nemáte svůj výtisk, můžete jej získat zde.

Přeji vám úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder