Kde hledat zdroj štěstí v nešťastných dobách?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém podcastu jsem si povídal s mužem, který se snaží dostat pocit štěstí do každodenních chvil. Petr Kovařík vybudoval úspěšnou firmu se svou partnerkou Silvií. Jejich Pražská čokoláda se stala oblíbeným vývozním artiklem mezi turisty a během několika let dokázali v čokoládě protočit 7 milionů korun měsíčně. Našel ale snad Petr štěstí v penězích? Přineslo mu pocit štěstí kupování si drahého oblečení, hezkých aut či jiné konzumní návyky, nebo jej objevil někde úplně jinde? Nejen podnikatelským příběhům, které mají s tím Petrovým mnoho společného, se věnujeme do hloubky také v magazínu Improovio a společně se snažíme najít ponaučení pro svůj lepší život. Petr, stejně jako mnoho jiných úspěšných lidí, časem také zjistil, že peníze nejsou synonymem ani pro štěstí, ani pro úspěch. Současně bychom ale mohli dodat, že peníze mohou člověku pomoct ke štěstí více než chudoba, ačkoliv i chudí lidé dokážou být šťastnými.

Co se mi na Petrově přístupu k životu líbí, že neztrácí životní optimismus a nepřestává usilovat o pocit štěstí ani v náročných chvílích. Současná doba turismu moc nepřeje, a tak když máte firmu postavenou na turistickém ruchu, není vám asi moc do zpěvu. Myslím si, že posluchači, kteří působí v turistickém ruchu, vědí přesně, o čem mluvím. I proto si vážím těch, kteří umějí najít a prožívat štěstí v těžkých dobách. Možná to zní trochu jako klišé, ale kdo chce, ten si štěstí najde kdykoliv a kdekoliv. 

Ve společnosti je mnoho nešťastných a nespokojených lidí. Jsou to lidé, kteří si neustále na něco stěžují. Naříkají, jak těžký mají život. Jak nespravedlivý byl jejich osud nebo jak nespravedlivý je systém, ve kterém žijí a který jim brání být šťastnými. Sám jsem těch lidí poznal za život mnoho, a co si budeme namlouvat, kdysi jsem vlastně taky patřil tak trochu mezi ně. Věřím, že když mluvím o těch neustále nespokojených lidech, tak si také vybavíte nějaké tváře z vlastního okolí. Dokázali byste identifikovat, co mají všichni ti věčně šťastní lidé společného? Za mě je to určitě fakt, že nikdy nedělají chyby. Upřímně jsem nepoznal mnoho neúspěšných lidí, kteří by byli schopni zcela otevřeně říct: „Udělal jsem chybu. To já můžu za svůj osud.“ Většinou slyšíme o důvodech, které jim bránily uspět, a ještě raději tito lidé ukazují na ty, kteří mohou za jejich špatný osud. V takovém případě bychom si ale měli uvědomit, že v momentě, kdy na někoho ukážeme prstem, tak tři prsty vždy ukazují na nás. Jakmile tak na někoho ukážeme prstem a říkáme, proč zrovna on může za náš neúspěch, tak to z 90 % přesně svědčí o tom, co už víme sami o sobě. Jen je těžké si to přiznat. Je to ale potřeba. Dokud to člověk nedokáže, bude vždy hledat viníky okolo sebe a neuvědomuje si, že on je tím viníkem neúspěchu a neštěstí. Až ve chvíli, kdy si je člověk schopen sám tohle uvědomit, tak bude i schopen sám sobě odpustit a začít znovu a lépe. Bez výčitek, bez litování se a bez pocitu oběti. Každý jest strůjce svého osudu, říká známé moudro. Já bych si jej dovolil doplnit slovy, že každý jest strůjcem své vlastní oběti

I Petr Kovařík nám dnes může být důkazem, že horší výsledky, než jaké bychom si přáli, nemusí být zdrojem pocitu neštěstí, méněcennosti nebo lítostí. Pokud někdo také podnikáte, tak si asi dokážete představit, co musí takový podnikatel prožívat, když mu roční obrat klesne na 3 %, ale náklady zůstávají téměř stejné. Občas mám pocit, že si někteří lidé myslí, že podnikatelé objevili bezedný hrnec zlaťáků, a že díky tomu mohou podnikat. Tak to samozřejmě není a jak říkám, kdo podnikáte nebo jste někdy podnikali, tak si jistě dokážete představit, jak náročné to teď pro Petra musí být. I přesto ale v těchto těžkých chvílích dokáže Petr Kovařík nacházet v životě pocit štěstí. Neukazuje na nikoho kolem sebe, aby hledal viníka, který byl strůjcem jeho neštěstí. Pravděpodobně si uvědomuje, že ty tři prsty ukazují zase a jen na něj samotného. Ostatně, kde udělal chybu, vidí sám, mluvil o tom v rozhovoru. Dnes ví, že se neměl spoléhat jen na turisty. Teď ale pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Petr dokáže prožívat štěstí i v nešťastných dobách, a proto si myslím, že jeho nastavení může být inspirací pro mnoho lidí v každé době. 

Když se zamyslím nad myšlenkami Petra Kovaříka nejen z našeho rozhovoru, ale také z jeho knihy, tak si myslím, že chápu, co je Petrovým zdrojem pocitu štěstí. Tím zdrojem nejsou peníze ani jakékoliv jiné výsledky. Zdrojem jeho pocitu štěstí je možnost tvořit. Možná bychom mohli trochu lépe říct, být vědomým tvůrcem vlastního života. Stejně jak je ale Petr schopen tvořit, tak je schopen v těžkých dobách prožívat vděčnost. Vděčnost je totiž sama o sobě prostředek, který nám pomáhá ke štěstí. 

Ve chvíli, kdy si myslíme, že se bortí celý svět a že už není nic, co by nám udělalo radost, tak se stačí jen zastavit a zaměřit se na věci, za které můžeme být vděční. Každý v životě prožíváme situace, kdy nám není do zpěvu. Ať už před očima přicházíme o něco, na čem jsme léta pracovali. Ať nejsme schopni dosáhnout výsledku, který jsme si představovali. Ať už přicházíme o blízkou osobu. V každé takové situaci můžeme najít prostor pro vděčnost. Ať ve vzpomínkách za to, že jsme měli příležitost s někým trávit svůj čas, nebo jen za to, že stále máme, po čem miliony lidí na světě jen sní. Když dokážeme prožít a procítit vděčnost, začneme prožívat i lepší emoce a právě tyto emoce se mohou stát zdroje energie, kterou budeme investovat do naší tvorby. A jakmile začneme tvořit, snadno můžeme objevit zdroj štěstí, třeba jako podnikatel Petr Kovařík. 

Sílu vděčnosti poznal i slepý spisovatel Jim Stovall, který se ve svém životě naučil aplikovat tzv. Zlatý seznam. Je to cvičení vděčnosti, které dělá vědomě každý den a které mu pomáhá tvořit a prožívat štěstí i skrze svůj temný osud. I tento filantrop a spisovatel přispívá do seberozvojového magazínu Improovio. Na konci každého čísla je Jimův článek a věřím, že jeho myšlenky jsou velkou inspirací nejen pro vás. V letošním roce jsme vydali již 4 čísla tištěného Improovia. To první už je téměř vyprodané a já jsem dnes vděčný třeba i za to, když mi napíšete, že pro vás energie investovaná do řádků magazínu a jeho pracovních listů dává smysl. A pokud jste ještě neměli příležitost magazín vyzkoušet, můžete si svůj výtisk vybrat na našem webu zde nebo stát předplatitelem zde. Jsem rád, že vás baví mé podcasty a že vám společně s Improoviem mohu dělat úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder