Význam nevyřešených úkolů

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulých dvou epizodách jsem začal mluvit o prokrastinaci. Myslím si, že je to téma, které asi zažil více či méně každý z nás. I s ohledem na současnou dobu plnou rozptýlení, nestálých výzev a nepřeberného množství možností si slovo prokrastinace v našich životech nachází čím dál častěji své místo. V posledních dvou podcastech jsem se ale snažil na prokrastinaci jako takovou podívat trochu z jiného úhlu pohledu. Proto pokud toto téma řešíte a možná jste neslyšeli minulé dva podcasty, zkuste nejprve překliknout ve vaší podcastové aplikaci o dvě epizody dozadu. Věřím, že vám budou dávat smysl. 

V zásadě jsem vám chtěl ukázat, že prokrastinaci není vůbec nutné vnímat pouze negativně. Je to právě naopak. Můžeme se naučit vnímat tento nešvar jako pozitivní signál, který nám jen ukazuje, že je v našem životě něco, co bychom měli přehodnotit. Je klidně možné, že úkol, který neustále odkládáme, je až příliš náročný a my si jen nevíme rady s jeho řešením. Občas pro nás není jednoduché přiznat sami sobě a svému okolí, že na něco nestačíme. Máme pocit, že je to známka slabosti. A tak neustále přijímáme nové výzvy, povinnosti a úkoly, aniž bychom si udělali nějakou sebereflexi a ujasnili si, zda na to stačí naše dovednosti. A jakmile už na něco kývneme, dáváme tím nějaký mravní závazek něco udělat. Takže pro nás je později už náročné za někým přijít a požádat ho o pomoc nebo jen o radu. Raději to neustále odkládáme, zbytečně se trápíme, nervujeme, a když to občas vyjde, tak ten úkol možná vyhnije a nakonec to ani dělat nemusíme. Problém ovšem je, že každý podobný nesplněný úkol nám dělá takový zářez do našeho podvědomí, který nám později připomíná, že jsme například nesplnili daný úkol nebo nedodrželi slovo. S tím se nám občas těžko žije. A všechny tyto negativní pocity a emoce, jež vyplývají z pouhé prokrastinace, potom roztáčí spirálu, která nám pomalu a jistě začíná snižovat naše sebevědomí. A čím nižší je naše sebevědomí, tím těžší je pro nás přijímat nové výzvy, zlepšovat kvalitu svého myšlení, a tím pádem i kvalitu svého života. 

A prakticky stejným následek může prokrastinace mít, když víme, jak danou činnost dělat. Máme dostatek zkušeností, dovedností a vědomostí, ale odkládáme ji třeba jenom proto, že v činnosti nevidíme hlubší smysl, případně proto, že k ní necítíme žádnou vášeň.

V minulém díle jsem vám vyprávěl příběh s kamarádem, který je vášnivým rybářem. Dokážete si představit, že by takový vášnivý rybář prokrastinoval zrovna, když mu zabere ryba ve vodě? Jen si představte, že by podobný rybář seděl u vody a koukal, jak se mu odvíjí vlasec z navijáku s triumfálním kouskem nějakého úlovku. Že by si jako zívnul a řekl: „Počkám, až se kapr unaví, možná ho někdo z té vody pak vytáhne za mě.“ To je asi blbost, že ano? Jakmile totiž cítíme k nějaké – jakékoliv – činnosti vášeň, když něco děláme s láskou, tak prostě slovo jako prokrastinace neznáme. Upřímně řečeno: já rybář nejsem a za celý život jsem nepochopil, jak někdo může prosedět hodiny času u vody a čekat, jestli něco chytne, nebo ne. Teď, prosím, bez urážky, pokud mě poslouchají vášniví rybáři. Ale pro mě jsou rybáři tišší blázni. Nemám k této aktivitě vlastně žádnou vášeň, takže ani pokud budu mít nějakou potřebu chytit rybu jako trosečník na opuštěném ostrově, tak v rybaření neuvidím smysl. Jakýkoliv úkol, který by mi někdo dal a který se pojí s rybařením, by s největší pravděpodobností v mém případě skončil jednou velkou prokrastinací.

A potom bych měl na výběr. Buď bych takovou prokrastinaci mohl vnímat negativně. Budu se trápit, že jsem slíbil navázat stovku háčků a namotat padesát žížal, ale protože jsem to nesplnil, tak z toho mám špatný pocit, a tím pomalu roztáčím spirálu snižujícího sebevědomí. Anebo je tu druhá možnost, že se prostě zastavím a zeptám se sám sebe, proč to navazování háčku tak dlouho odkládám? Proč prokrastinuji? Není to náhodou něco, co vlastně vůbec dělat nechci, nebo něco, co dělat neumím?

Někteří lidé vnímají prokrastinaci jako známku vlastní slabosti nebo snad neschopnosti. Podle čeho ale svou slabost a neschopnost porovnáváme? Srovnáváme se například s kolegou v práci, který zvládá všechny úkoly řešit včas a nemá s prokrastinací problém? Možná že je náš kolega jen správný člověk na správném místě a fakt, že nezvládáme stejné množství úkolů, nám nemá být záminkou pro snížení sebevědomí. Stačí jen pochopit skutečný význam prokrastinace a naučit se ji vnímat jako varovný signál, že je něco jinak, než by asi mělo být. 

Prokrastinace je sama o sobě vlastně jen přirozenou reakcí každého z nás na aktuální situaci a určitě nevypovídá nic o nedostatečnosti našeho charakteru. Důvodů, proč vůbec začínáme prokrastinovat, může být skutečně víc. Může to být problém našich dovedností a schopností, může to být spojeno se špatnou motivací, ale klidně to může vycházet i jen z našeho prostředí. 

Možná se jen nejsme schopni soustředit na práci. Nejsem schopni ponořit se do stavu hluboké práce, dostat se do stavu flow, protože naše sobecká kolegyně musí každou chvíli s něčím cvakat nebo si neustále chodí vařit kafe a za rohem furt bublá rychlovarná konvice. Prostě a jednoduše: těch možností, co mohou způsobovat prokrastinaci, je skutečně mnoho. Důležité je pochopit, proč vůbec něco jako prokrastinace vzniká, a že to nic nevypovídá o naší lenosti, neschopnosti nebo jakékoliv negativní stránce naší identity. 

Dovolím si dokonce říct, že bychom na prokrastinaci měli koukat jen pozitivně, protože je to jen signál, že je potřeba dělat něco jinak. Je impulzem k zamyšlení a hledání nové, lepší cesty. A já jen doufám, že jedním z takových impulzů k hledání lepší cesty jsou i podcasty Myšlením na vrchol. Témata, kterým se věnuji v podcastu, rozebíráme do hloubky s dalšími autory v rámci tištěného magazínu Improovio. V tomto magazínu je každá myšlenka, každý příběh i rozhovor doplněn o pracovní list, kde je prostor pro vaše poznámky a sebereflexi. Když jsem začínal s podcastem Myšlením na vrchol, tak jsem si přál, aby lidem pomáhal k lepšímu životu. A magazín Improovio by měl být nástrojem, co vám bude pomáhat nejrůznější myšlenky osobního rozvoje aplikovat do vašeho života. Tak doufám, že už také u vás plní svůj účel a že máte jak díky magazínu, tak díky tomuto podcastu úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder