Mindset vítězů a poražených. Který máte vy?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Představte si, prosím, následující situaci. Přijedete se svým vozem na čerpací na stanici, stojíte u stojanu a vedle vás zaparkuje krásné luxusní auto. Třeba Porsche, Bentley, klidně Ferrari. To je v zásadě jedno. Z auta vyskočí muž ve značkovém obleku, čapím krokem přiskočí k nádrži, rychle tankuje a celý nervózní pospíchá zaplatit. Chová se dost arogantně a vy si možná říkáte: Hm, „machýrek“, kde asi na tu káru vzal. V hlavě se vám začnou honit podobné myšlenky. 

Mezi tím k druhému stojanu vedle vás přijelo úplně běžné auto. Takové, jakých po městě potkáte každý den stovky. Z auta vystoupil usměvavý pán, chová se vlídně a je v klidu. U přepážky žertuje s obsluhou a nemá problém dámu za pultem pochválit za její účes nebo s někým v prodejně prohodit pár slov. A možná byste si toho pána ani nevšimli, pokud by vás neupozornil, že jste si při placení nechali na pultu položenou peněženku.

  • Který z těchto dvou lidí si myslíte, že je v životě šťastnější?
  • A podle čeho to soudíte?
  • Co o vás vypovídají myšlenky, které se vám honily hlavou, když jste hodnotili pána z luxusního vozu?

Teď vůbec není důležité, kdo přijel ve kterém autě. Charaktery pána z luxusního vozu a z běžného vozu můžeme klidně prohodit, a tak se pán v luxusním voze může chovat vlídně. Možná jste jej jen zastihli ve špatné chvíli, možná že zrovna pospíchal pro dítě do školky a byl nervózní, zda to stihne. Třeba se proto choval tak arogantně. Teď jsou mnohem důležitější pocity, které prožíváte při podobné situaci vy sami, protože právě tyto pocity nejvíce vypovídají o vašem světě a vnitřním nastavení

K dnešnímu podcastu mě inspiroval Josef Michálek. Dlouhodobí a pravidelní posluchači Myšlením na vrchol neslyší toto jméno poprvé. Pepa byl jednak jedním z mých hostů a také jsem jej už několikrát v podcastu zmiňoval. S Pepou jsem si tentokrát vyměnil několik e-mailů ohledně připravovaného článku do našeho magazínu Improovio, kde v každém vydání publikace uvádím příběh jednoho z vás, mých posluchačů podcastu nebo čtenářů našeho webu. Pepa se se mnou při té příležitosti podělil o zpětnou vazbu na nedávný podcast a přivedl mě k dnešnímu tématu, za což mu opět děkuji. To, že mi jeho zpráva přišla do e-mailové schránky zrovna ve chvíli, kdy jsem zpracovával minulou epizodu, a že se Pepa opět trefil svým tématem do toho mého, už snad ani nechci zmiňovat. Ale vlastně musím, abych si znovu dokázal, že náhody neexistují.

Dovolte mi, prosím, abych citoval kousek z Pepovy zprávy: „Musím s vámi opět souhlasit, Lukáši, že dnešní generace, a to nejen ta dospívající, je velmi ovlivněna nejen televizí, ale mnoha dalšími faktory. Ten vliv je dle mého názoru tak ohromný, že mnoha lidem vzal své vlastní uvažování a myšlení. Vše je zaměřené na spotřebu a honbu lidí si utrhnout z pomyslného koláče co nejvíce, dokud tam ještě něco je. Také jsem si to kdysi myslel, ale mé myšlení se dosti v tomto ohledu změnilo. 

Jak autor v jedné  knize píše : ‚Na světě je toho pro každého obrovské množství a kdo si myslí, že není, tak trpí mentalitou nedostatku. V opačném případě, a to je již i můj případ, tak lidé přemýšlí v mentalitě hojnosti.‘ To mi dalo úplně nový rozměr. Samozřejmě že takový posun nenastane ze dne na den a ještě dnes se občas přistihnu, jak přemyslím opačně. Pak se ale zastavím a řeknu si, že tohle už nejsem já (například když vidím nějaký nádherný dům či sportovní vozidlo a začnu cítit závist). Nedávno jsem například přijel na pumpu a přijel tam i pán v nádherném sportovním BMW. Kdysi bych si říkal: No jo, zase nějaký pracháč, který machruje. Bůh ví, kde ty peníze vzal. Dnes, když jsem stál vedle něho, tak jsem mu hned řekl, že má nádherné auto, a zeptal jsem se ho, jak se v takovém krásném autě jezdí. Jeho reakce byla taková, že jsme se spolu deset minut bavili, kdy mi o autu velmi rád vyprávěl, a také jsem mimochodem zjistil, co dělá za práci. A on se ptal na to samé mne. Nakonec ode mne chtěl i kontakt na naši firmu. 

Chci tím říct, Lukáši, že jakmile člověk změní postoj z mentality nedostatku na mentalitu hojnosti, tak se otevírají další dveře, které původně vidět nebyly. Charakter se tvoří od narození, a když ho chceme změnit k lepšímu, tak to bohužel nejde mávnutím kouzelného proutku. Je to dlouhodobý proces, kdy si člověk začíná čím dál více věcí uvědomovat, ale začíná to u sebe samého.“

Já samozřejmě moc děkuji Pepovi za jeho zprávu a sdílení této zkušenosti. Samozřejmě ale děkuji i všem ostatním, kdo se se mnou podělíte o jakoukoliv zpětnou vazbu do mého e-mailu [email protected]. Vím, že se budu opakovat, ale nemohu si to odpustit a musím zmínit, že je to právě zpětná vazba každého z vás, co mi pomáhá s tvorbou podcastu Myšlením na vrchol a současně mě také vytahuje z mé sociální bubliny, což může každého z nás vždy jen obohatit. 

Pepa Michálek ve své zprávě zmínil velmi podstatnou věc a současně ukázal, jakým způsobem se změnila identita, a tím pádem i způsob jeho myšlení. Pepa zmínil, že lidé, kteří často prožívají negativní pocity, jako je závit a podobně, trpí tzv. mentalitou nedostatku. Upřímně si myslím, že tohle je skutečně důležitá věc, kterou si možná málokdo z nás uvědomuje. 

Asi každý by chtěl mít lepší život, těžko by vám někdo odpověděl, že by si jej nepřál. Jenže co nám nejvíce brání k lepšímu životu? Jistě už víte. Jsme to nejčastěji my sami, a to právě ve způsobu, jakým nahlížíme na okolní svět. Dokud totiž budeme přemýšlet způsobem, že nejsme dost dobří, tak jednoduše nikdy lepšími nemůžeme být. A to ani ve chvíli, kdy od lidí v našem okolí slyšíme jen samou chválu. Mentalita nedostatku v nás vyvolává naprosto nesmyslné myšlenky a domněnky, které nám samy o sobě brání růst. Způsob podobného myšlení v nás zcela zbytečně vyvolává pocity omezených zdrojů, a dokud si budeme myslet, že je životní bohatství a úspěch pouze pro vyvolené a že nejsme dost dobří, tak už jen samotné vykročení za lepším životem nám přijde až příliš náročné. Zatímco pokud máme naše myšlení nastavené tak, že jsme dost dobří, máme všeho dostatek a že je v našem okolí dostatek všeho, je mnohem snadnější zlepšovat kvalitu svého života. Prostě a jednoduše: někdy nám zkrátka stačí vědět, že na to máme.

  • Jak to vnímáte vy?
  • Umíte pracovat se svým myšlením a uvědomujete si, jak si někdy zbytečně sami bráníme k lepšímu životu?

Budu moc rád, když mi napíšete zprávu a podělíte podobně, jako to udělal Pepa Michálek. Jsem totiž přesvědčený, že i vaše zkušenost může být pro někoho inspirací. Anebo mu udělá alespoň úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder