SOBĚLÍDREM: Vděčnost dávným generacím

Dnes mám pro vás, čtenáře rubriky SOBĚLÍDREM, krásný dárek. Je to malá kapitola z velkého programu Cesta vděčnosti, který vznikl před dvěma roky a od té doby pomohl stovkám lidí dojít šťastnějšího, vědomějšího a přítomnějšího života.

Mám naději, že vás inspiruje k zamyšlení a možná i sdílení se svými blízkými, rodiči a dětmi. Je to možnost na chvíli vykouknout z bubliny života, který máme, a podívat se, čím je ve skutečnosti – jedním očkem z řetízku generací, který spojuje dávnou minulost s nekonečnou budoucností.

Vděčnost generacím

Kolik životů se muselo spojit, aby vznikl ten váš? Snadná odpověď by byla, že stačily dva. Život maminky a tatínka. K vašemu vzniku jich ale ve skutečnosti bylo potřeba víc. Mnohem víc. Náš pohled na generace, které zde byly před námi, většinou skončí u babiček, dědečků nebo u prababiček a pradědečků. Ale i oni kdysi byli mladí, měli
své rodiče, prarodiče, prababičky a pradědečky. A ti měli také své. Ke vzniku vašeho života bylo potřeba mnohem více životů, než rozumíme.

Rodiče máme sice jen dva, ale prarodiče už čtyři. Prababiček a pradědečků osm, jejich rodičů bylo šestnáct a babiček a dědečků měli společně třicet dva. Každý jeden
z nich byl nezbytný k tomu, aby tajuplná esence života doputovala až k nám. O generaci dál jsme u šedesáti čtyř předků, a to jsme teprve na přelomu 18. a 19. století. O čtyři
generace hlouběji a o dalších 100 let dříve se psal rok 1700 a někde na světě žilo dvě stě padesát šest mužů a dvě stě padesát šest žen, kteří v milostném spojení poslali esenci
života směrem k vám. O století hlouběji už předcházely našemu životu životy tisíců lidí. Dávno zapomenuta jsou jejich jména, radosti, trápení, vzestupy i pády. Naše
existence je jediný důkaz o tom, že tady byli. Žili ve světě, který už je jen vyhasínající vzpomínkou, o které máme jen trochu zápisů. Truhláři, pekaři, švadlenky, malíři,
rytíři, služky, kuchařky, stateční i zbabělci, dobráci, hlupáci i násilníci. Umírali ve stáří i v mládí, věkem, na nemoci, při porodu nebo se stali oběťmi válek; než se tak ale stalo, poslali esenci života dál. Generace po generaci v manželství i mimo něj, z lásky i znásilnění, rodili se naši předci. Posílali esenci života dál, dokud nedoplula skrze
těla tisíců a desetitisíců lidí až k vám.

Váš život je zázrak.

Úkol:
V tomto týdnu si každý den několikrát připomeňte životy a osudy lidí, na které už nikdo nepamatuje, ale nebýt jich, zde nejsme. Většině z nich už nemůžeme poděkovat. Několik
jich třeba ale ještě žije. Pokud stále máte tátu a mámu, babičky, dědečky, věnujte trochu svého času tomu, abyste jim poděkovali za to, že vám dali život.

V duchu také poděkujte těm, kterým už to říct nejde. Mějte na paměti, že za tři generace se vy sami stanete pouhou vzpomínkou. Ozvěnou, která nakonec také zmizí, až vyhasnou životy vašich dětí, vnoučat a pravnoučat. Takový je řád bytí a je nezbytné jej přijmout. Tento okamžik je vzácný a dokonalý. Poděkujte, že jej můžete prožívat, že jste součástí ohňostroje života, ve kterém se z jisker rodí jiskry, chvíli září na nebi věčnosti a nakonec zhasnou. Třpytíme se jen na pár chvil a žádnou z nich neprožijeme dvakrát. Jsme v jednosměrce života.

Každý den si opakujte tuto afirmaci vděčnosti generacím:
„Děkuji za každého předka, díky kterému nyní mohu žít. Děkuji za desítky, stovky a tisíce osudů, které předcházely vzniku mého života. Děkuji za tento moment a přijímám,
že i já se stávám předkem. Přijímám, že jednou bude i můj život zapomenut, ale ještě zde jsem. Ještě mám čas žít. Děkuji, že mohu nyní žít, a přeji si žít nejlépe, jak umím. Děkuji za zázrak mého zrození.“

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry.
S úctou, Petr Štěpánek
www.facebook.com/petr.stepanek.live/

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde.

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem programu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“