SOBĚLÍDREM: Jak se zmotivovat k činům a přestat jen fetovat své sny

Občas se zamýšlím nad tím, zda z nás všechno to pozitivní myšlení, snění a nekonečná vděčnost, kterých jsem mimochodem velkým advokátem, nedělá v určitých chvílích impotenty neschopné vstát a jednat.

Jednoznačně člověk potřebuje mít v životě sen, o tom žádná. A pozitivní myšlení je určitě produktivnější než negativní. Otázka, která se ale nad tím vznáší, je, zda nám v životě a v dosahování snů pomůže více balíček, který obsahuje myšlenky a emoce jako:

nekonečná láskyplnost, tolerance, hluboká vděčnost, laskavost, uctivost, pokora, všeobjímající mírumilovnost, klidnost a rovnováha,

nebo je k tomu potřeba přidat koření jako:

odhodlání, zdravé naštvání, pohotovost, rozhodnost, zásadovost, jistá netolerance, nasazení, vyburcování se, nesmlouvavost, smysl pro povinnost a provokace.

Měřítkem jakosti lidské mysli jsou totiž činy, jednání a výsledky, nikoli schopnost vysypat ze sebe lampiónový průvod pozitivních citátů, pohledů, pouček a hlášek.

Slovo „motivace“ vychází z latinského „movere“ neboli POHYB. A proto za správnou motivaci lze považovat pouze to, co nás uvede do pohybu. S tímto vědomím se podívejte znovu na dva výše vyjmenované balíčky myšlenek a emocí a řekněte sami, u kterého cítíte silnější šimrání k činům.

Celý průmysl úspěchu je opřený o to „mít sen“. A tak lidé sní, píší si seznamy dlouhé jak Velká čínská zeď, a pak sedí na „prdéli“ a představují si, jak to všechno mají. A víte co? Náš lidský mozek vyplaví odpovídající příjemné emoce a my se v nich koupeme jako v lázních. Mňamka. Jenže pokud sami sebe nedoženeme k tomu, abychom na nich makali, pak jsme jen „fetky“ snů a posilujeme svůj návyk snění a nečinění. A tento návyk podepíše náš ortel. Doslova a do písmene od sebe odpojíme soukolí mechanismu myšlenek a činů.

Zmotivovat se, vstát a jít, jednat a vytrvat, dokud člověk nedosáhne svého cíle, je primárně o schopnosti správně okořenit své myšlenky a hormonální polévku, kterou způsobují. A aby se nám to povedlo, potřebujeme mít ochotu přestat se zažitým „pozitivním myšlením“ a ukovat si „pozitivní jednání“.

Napoleon Hill často ve svých knihách opakuje, že máme v sobě kultivovat spalující touhu. Správné snění by pak nemělo být o tom, že se uspokojíme představou a vizualizací svých snů, ale o vyprovokování sebe sama k jejich dosažení. A k tomu člověku často pomůže Jen počkejte! Já vám ukážu!, v tichosti proceděné mezi zuby, nebo bouchnutí do stolu se slovy A dost!, když už nevíte, jak sebe samého k něčemu přimět.

Nyní vám prozradím, co je ta nejsilnější motivace ze všech. Smysl pro povinnost! To je to, co vás donutí v noci vstát,  i když jste vyčerpaní, ale miminko zapláče. To je to, co vás nutí každé ráno vstát na budík a jít do školy nebo do práce, byť se vám nechce. Je to smysl pro vyhnutí se důsledkům, které by mělo to, že to neuděláte.

ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Chcete v životě dosáhnout svých snů? Pak nečekejte na pozitivní emoce a radostný rozlet. Raději nalijte do každého svého dne smysl pro povinnost dřít na dosahování svých snů. Bouchněte do stolu, vyburcujte se. Počítají se činy.

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry.
S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde.

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“