PowerPoint: Psychologické triky ve slidech (1/3). Myšlenky, počet slidů, videa

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

„Peti, neprezentuju poprvý, už mám něco za sebou, navíc my máme firemní ‚templáty‘, s tím stejně nic moc neudělám. Takže téma „Jak dělat slidy během našeho koučinku“ probírat nemusíme, mám je, podle mě, fakt v pohodě.“

Tohle slýchávám dnes a denně. Pak mi klient ukáže nějakou prezentaci a mě v 99 % málem „omeje“. Celkem v pohodě je, když je v červenci venku místo očekávaných 30 stupňů příjemných 26, ale to, čeho jsem často na koučiních svědkem ,to má k „celkem v pohodě“ hodně daleko! To je Sibiř v lednu! Většina slidů je šíleně nudná, nezajímavá, nemají drive, šťávu, nebo naopak mají šťávy až moc. A místo slidů tam máme barevnou hitparádu jak z Gay Pridu.

Dámy a pánové, moji drazí posluchači a čtenáři, jestli máte pocit, že i Vaše slidy jsou celkem v pohodě, tak dnešní podcast je právě pro Vás!

Tak hned na úvod taková klasika:

PRAVIDLO Č. 1: JEDEN NA JEDNOHO
Jeden na jednoho neboli, jinak řečeno, pouze jedna myšlenka na jeden slide. Ne, fakt se nesnažte narvat toho co nejvíc na jeden slide. Musí tady fungovat billboardové pravidlo. Je to úplně stejné jako na dálnici: mrknu na billboard, pochopím, o co jde, a frčím dál. Stejně musí fungovat Vaše slidy. Mrknu, tuším, soustředím se na Vás. Co to znamená v praxi. Pokud to jde, tak si prostě najděte nějaký jeden kvalitní obrázek s pořádným rozlišením a ten „narvěte“ přes celý slide.

Má osobní preference jsou slidy, kde není žádné bílé místo, obrázek je opravdu kompletně přes celý slide. Průšvih ale je, že pak musíte mít celou prezentaci v tomto stylu, a ne vždycky se Vám povede najít dostatečně kvalitní obrázek. Zároveň asi trošku budete bojovat s nadpisy, nedejbože s nějakými odrážkami, aby byly dobře čitelné a neutopily se ve vizuálu. Proto rozhodnutí, zda obrázek vložíte přes celou plochu slidu, nebo jej vložíte někam doprostřed a třeba mu lehce rozmažete hrany, nechám na Vás, ale pracujte s tím vším tak, abyste si udrželi nastavení mysli: Pouze jedna myšlenka na jeden slide.

Se sexy pravidlem Jedna myšlenka na jeden slide se pojí ještě jedna věc a tu si, prosím, moc dobře zapamatujte: Ne každá myšlenka je důležitá pro Vaše publikum! Nikdy – a to opakuji, zdůrazňuji, melu na svých koučincích a workshopech pořád dokola –, nikdy se během Vaší prezentace nesmí stát, že se publikum bude ptát samo sebe: „No a co?“ Jinak řečeno, nesmí se stát, že Vy budete básnit o nějaké věci, dostávat se více a více do hloubky, v podstatě budete před publikem zažívat prezentační orgasmus a Vaše publikum na Vás bude jen zírat a bude si myslet: „Jako… zajímavé, ale proč nám to říká? Co si z toho máme odnést?“

Úplně nejvíc klasickým případem v tomto směru je ta část prezentace, kdy se řečník představuje, kdy říká takovéto svoje: „Jmenuji se Petr, pracuji už 10 let jako finanční poradce a do financí jsem se zamiloval, už když mi bylo 5 let, kdy jsem si začal spořit do prasátka. Vysoká škola ekonomická pro mě tedy byla jasnou volbou…“

Jako jo, srdceryvný příběh, Petr při vzpomínce na keramické prasátko má na krajíčku, ale Vy tam sedíte, posloucháte tento dojemný příběh a říkáte si: „No a co? Co za přidanou hodnotu má, že vím, že sis spořil do prasátka? Proč mi to celé proboha vyprávíš?“

Čímž se dostáváme k tomu, že když už si poskládáte dohromady myšlenky, které vrazíte na slidy, dbejte na to, abyste na konci každého slidu (nebo dané myšlenky) vždy řekli, proč jim to vyprávíte, proč zrovna toto je pro ně a celou prezentaci relevantní věc. Petr tak třeba chtěl ukázat, že je srdcař, svou práci miluje, bere ji už odmala jako své poslání a jeho hnacím motorem je opravdu pomoc lidem (což si troufnu říct, že se ne u všech finančních poradců stává). Nicméně, pokud nám to drahý Péťa nezdůrazní na konci svého proslovu, tak skutek utek, a druhá věc je, že by se Petr měl zamyslet, jestli by příběh o prasátku nešel nějak zkrátit nebo danou myšlenku odprezentovat jiným příkladem.

PRAVIDLO Č. 2: KOLIK SLIDŮ MÁŠ, TOLIKRÁT JSI ČLOVĚKEM
Na otázku: „Kolik bych měl mít slidů?“ existuje několik možných odpovědí, resp. podle mě strašně záleží na tom, jakého školitele prezentací se zeptáte. Ale odpovědi, které dostanete, budou v podstatě trojího typu. Jedni tvrdí, že samotná tato otázka je blbost a že záleží na mnoha faktorech, jak dobře prezentujete, jak jste si jisti tématem, co všechno potřebujete, resp. nepotřebujete podpořit obrázkem nebo grafem. Odpověď je tedy: „Neptej se mě tak blbě, to záleží na Tobě.“

Další skupina školitelů zase razí teorii, že se v dnešní době všechno zrychlilo, jsme zvyklí na multitasking, daleko dříve se začneme nudit než naši předci, takže je dobré mít velké množství velmi jednoduchých a zároveň zajímavých slidů, kdy v podstatě každým klikem budíte pozornost.

Školitelé patřící do poslední skupiny jsou trošku staromilci (upřímně řečeno, já k nim patřím také) a razí pravidlo: Jeden slide na 2–3 minuty. Tedy na 10 minut mít 5 slidů.

Jako jasně, může se to měnit, zažila jsem pár opravdu super prezentací, kde třeba přednášející měl na 10 minut jenom 2 slidy, a pak hned následoval fakt propracovaný a neskutečně zábavný kulomet snad o 60 slidech, ale… Zažila jsem daleko víc těch špatných prezentací, většinou právě proklikaných.
Já osobně jsem úplně alergická na to, když mi klienti ukazují jejich prezentace, které mají běžně přes 100 slidů, a říkají u toho takové to: „Tady to jenom proklikám… Jo, no, tohle můžu přeskočit… Tady jenom pár příkladů, já to takhle prolítnu…“

Prosím Vás, NIC NEPROKLIKÁVEJTE, NIC NEPROLÍTÁVEJTE!

Každý slide by měl vizuálně podpořit nějakou důležitou myšlenku, a ne že sedím v publiku a ještě před tím, než stihnu na slide zaostřit, tak už je pryč! Proto já beru jako odpichový můstek právě ty 2–3 minuty na 1 slide.

PRAVIDLO Č. 3: VIDEA JSOU JAKO NÁVŠTĚVY TCHÝNĚ
Často se mě lidi ptají, jak pracovat v prezentacích s videi. Dávat je tam, nedávat? Prosím Vás, s videi je to jako s návštěvou tchýně. Dvakrát za rok stačí. Prezentace není filmové promítání, navíc každé video v prezentaci má svá rizika a Vy, když tam video vkládáte, si musíte být jisti, že tato rizika jste ochotni podstoupit. Vždycky se zamyslete nad tím, co budete říkat nebo dělat, když video nepůjde. Vždycky mějte plán B. Jinak doporučuji si video stáhnout a vložit jej přímo do slidů. V momentě, kdy se v PowerPointu odkazujete na nějaké video třeba na YouTube, tak ve chvíli prezentování musíte mít internet s poměrně kvalitním připojením. Když v nějaký moment prezentaci přerušíte a jdete video spustit odněkud jinud, zase to působí celkem nekonzistentně, nedejbože když se Vám při tom nervozitou třesou ruce a Vám trvá docela dlouho, než video spustíte. Navíc s videem si vždy před prezentací vyzkoušejte i repráky, jak moc nebo málo to bude nahlas. Poslední věc k videím, bacha na ně, když prezentujete online – často se stává, že pustíte video a slyšíte ho do sluchátek jenom Vy, a to je pěkný průšvih. Zažila jsem to a totálně to zkazilo jinak celkem dobrou prezentaci, nehledě na to, že to prezentujícího hodně rozhodilo a nebyl schopen naskočit zpátky na svou sebevědomou notu.

Na druhou stranu tady určitě nechci působit jako nějaký radikální odpůrce videí v prezentaci, určitě zajímavým způsobem dokážou zvýšit pozornost, vzbudit publikum, podpořit vizuálně Vaší myšlenku… Jen říkám – opatrně s nimi.

Máme za sebou první díl z podcastové série Slidy, které Vám zajistí úspěch a příště se můžete těšit na další tři geniální pravidla, jak tvořit geniální slidy.

Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?
Sdílejte je, prosím, se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se Vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna Vy.

Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak určitě si mě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Zároveň každé úterý dopoledne posílám svým odběratelům newsletterů nálož tipů a triků do e-mailu. Mrkněte na web www.petrabouskova.cz. 

Těším se na Vás příště, hvězdy!