Kde hledat cestu ke skutečnému štěstí?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Myslíte si, že je možné, aby se z našeho života vytratila vášeň? Pravidelní a dlouhodobí posluchači podcastu Myšlením na vrchol již vědí, že probudit ve svém srdci vášeň k nějaké činnosti nebo i vůči nějaké osobě je podobné jako objevit zakopaný poklad. Je to dar, který nám může změnit život. Je ale možné, aby se tento dar vytratil? Je možné změnit se natolik, že se z nás vytratí naše vášeň, případně že na ni jsme schopni zapomenout? Možná že se mnou mnozí z vás nebudete souhlasit nebo si pomyslíte, že jsem až příliš naivní. Já jsem ale přesvědčený, že pokud byla naše vášeň opravdová a skutečně vycházela z našeho srdce, tak se prostě a jednoduše vytratit nemohla. 

Možná si to jen občas myslíme, že jsme již ztratili zájem o vlastní vášeň, anebo jsme již natolik zahlceni všemi povinnostmi a úkoly všedních dnů, které nadobro pohltily naši mysl, a proto už nejsme schopni naslouchat sami sobě a možná i cítit skutečnou vášeň jako kdysi. 

Příkladem by nám možná mohl posloužit příběh posluchače Romana, o který jsem se s vámi podělil v předchozí epizodě. Roman mi ve své zprávě napsal, že 25 let pracoval jako programátor v IT firmě, pak se ale rozhodl svůj život změnit. Dal výpověď a nastoupil na manažerskou pozici do jiné společnosti. Roman si tehdy myslel, že mu ke šťastnému a spokojenému životu chybí více peněz. Proto se rozhodl pro změnu. Získal lepší plat a lepší pracovní pozici. Člověk by mu tak chtěl pogratulovat, protože získal to, co chtěl, takže by už tedy měl být šťastný. Jenže pravděpodobně tomu tak vůbec nebylo, protože po dvou letech se Roman vrátil zpět ke své původní profesi. Uvědomil si totiž, že právě programování byla vždy jeho vášeň, kterou znovu objevil. Najednou už nechodí z práce vyčerpaný, ale přesně naopak. Romanova práce je také jeho vášní, proto mu dodává energii.  

O vášni jsem mluvil v jednom ze svých nedávných podcastů a mluvil jsem o ní také během webináře se členy programu Improovio. Jak během webinářem, tak v podcastu jsem se vás ptal, co je vaší vášní? Musím uznat, že mě překvapilo několik zklamaných zpráv, které přistály v mém e-mailu [email protected]. V nich jste mi psali, že jste již dávno zapomněli na svou vášeň a že nevíte, kde ji hledat. Z několika zpráv jsem cítil až beznaděj, kdy někteří z vás nevěří, že mají ještě možnost něco jako vášeň najít.

Já jsem na začátku dnešní epizody říkal, že objevit svou vášeň je jako nalézt zakopaný poklad. Spousta lidí má sen, že takový poklad najde… Víte ovšem, kdo má největší šanci zakopaný poklad najít? Jednoznačně ten, kdo jej začne hledat. Chci tím říct, že sedět v pohodlí svého domova a trápit se s hlavou plnou starostí, že jsem ještě nenalezl svůj poklad, zkrátka nikam nepovede. Rozhodně ne k pokladu. A naprosto stejně nikam nepovede, pokud budu o svém zakopaném pokladu jen mluvit, aniž bych se jej vydal hledat nebo se mu věnovat. Je to vlastně úplně jednoduché: dokud nezačneme hledat naši vášeň, nemůžeme ji objevit, a stejně tak dokud nezačneme o svou vášeň pečovat, tak ji nemůžeme ani dál rozvíjet. I zde se můžu vrátit k příměru s pokladem.

  • K čemu nám bude nalezený poklad v zemi, když jej nebudeme schopni vyzvednout a pečovat o něj?
  • Jakou z něj budeme mít asi radost do budoucna, když víme, že tam někde je, ale nedokážeme si jej užít?

Každý z nás je v dnešní době zavalený hromadou informací. Tyto informace nám většinou sdělují, jak bychom měli žít, co bychom měli dělat, případně o co bychom si měli dělat starosti a jaké jsou naše povinnosti. Snadno tak dojdeme k přesvědčení, že nejprve se musíme věnovat všem těmto povinnostem a starostem, jež nám diktují informace plynoucí do naší myslí. Snadno tak zapomene na vlastní radosti, protože si myslíme, že na prvním místě jsou právě všechny naše starosti. Vidíte už, jaká je to hloupost? Co vše nám brání objevit vlastní vášeň a neustále o ni pečovat? Já jsem přesvědčený, že bychom nikdy neměli upřednostňovat starosti a povinnosti před vlastními vášněmi a že klíčem ke šťastnému životu je právě uvědomění, že pokud se nebudu v životě pravidelně věnovat svým vášním a radostem, nebudu mít dost síly na všechny starosti a povinnosti. Když se jednoho dne rozhodneme naslouchat jen hlasu našich starostí, jenž křičí v naší mysli, snadno se stane, že přestaneme slyšet hlas našich radostí, který se line z našeho srdce.

Možná že také patříte mezi ty, kteří již dávno přestali slyšet hlas svých radostí. Možná už si ani nepamatujete, jak takový hlas zní. A možná že vás to trápí a nevíte, kde svou vášeň začít znovu hledat. Jestli vás trápí něco podobného, tak pamatujte, že žádný hledač pokladu na začátku své cesty netuší, kde se skrývá jeho truhla se zlatem. Nejprve musí vědět, že někde nějaký poklad je, a to vy už víte. Potom hledá první indicie, které tu někdo zanechal v minulosti. A přesně tímto stylem můžete začít hledat svůj poklad také vy. Začněte pátrat ve své minulosti, možná znovu objevíte svou starou vášeň, jejíž hlas jste již přestali slyšet. A protože jste již neslyšeli hlas vlastní vášně, zapomněli jste na ni a přestali o ni pečovat. To ale neznamená, že se někam vytratila. Pouze čeká, až ji znovu zaslechnete.

Posluchač Roman, který mi psal svou zprávu, musel na 2 roky změnit zaměstnání, aby znovu uslyšel a pochopil hlas své vášně. Zajímavé pro mě bylo, že i přesto, že vlastně dělal v oboru, jenž byl jeho vášní, tak se necítil šťastný. A možná to bylo právě tím, že měl mysl zaplněnou tolika informacemi a starostmi, že díky tomu nedokázal slyšet hlas vášně a radosti. Jako by člověk hledal poklad, který má neustále u sebe, ale je schopen jej vidět až ve chvíli, kdy se přestane zabývat věcmi, které zkrátka nejsou vůbec důležité. Což mě přivádí k myšlence:

„To nejdůležitější v životě máme většinou před očima, jen to už nejsme schopni vidět.“

  • A jak to vnímáte vy?
  • Máte nějakou podobnou zkušenost jako Roman?
  • Podařilo se vám v životě objevit svou vášeň?
  • Nebo si snad myslíte, že je s našimi vášněmi celé jinak?

I to je klidně možné. Tímto podcastem se snažím především inspirovat. Ukázat jen jeden pohled z miliardy různých. Je reálně možné, že váš pohled je zase úplně jiný. Jenže kdo ví, co je dobré a co špatné? Já tedy ne, a proto budu moc vděčný, když se rozhodnete i vy mě inspirovat zase svým pohledem a napíšete mi také e-mail nebo jen zprávu na naše sociální sítě.

Pro dnešek mi už dovolte vám popřát úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder