3 zásady, se kterými nikdy neztratíme chuť k růstu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pocit, kdy se cítíme jako prázdná schránka. Nechceme nikoho vidět, s nikým mluvit, nemáme chuť do práce ani do života. Syndrom vyhoření poznalo již tisíce z nás a možná o něm slyšíme u spousty podnikatelů a úspěšných lidí čím dál častěji. Mám skoro až pocit, že abych se držel trendu a měl to výsostné právo mluvit o tomto neblahém stavu naší osobnosti, tak bych zde měl také začít vyprávět, jak jsem si prošel nějakým tím vyhořením. Jenže pravdou je, že jsem vlastně během svého života nic jako opravdové a úplné vyhoření nepoznal, a upřímně doufám, že jej ani nepoznám. Je ale pravdou, že jsem k vyhoření neměl daleko, naštěstí jsem si to byl doposud schopen včas uvědomit a začít s tím něco dělat.

Toto téma tak trochu otevřel Pavel Černý, který byl hostem v nedávném podcastu. Ten zcela otevřeně mluvil o svém vyhoření a také o tom, co mu pomohlo tuto epizodu svého života překonat a najít nový smysl života. V minulé epizodě Myšlením na vrchol jsem mluvil zase o tom, proč si myslím, že čím dál častěji slyšíme o vyhoření, a především proč eliminace stresů není žádným řešením. Pokud jste neslyšeli rozhovor s Pavlem ani předchozí epizody a zajímá vás toto téma, budu rád, když ve své podcastové aplikaci přepnete na předchozí epizody, protože věřím, že vás zaujmou. V dnešní epizodě bych se zase chtěl podívat na tři zásady, které nám budou pomáhat neustále růst a neztrácet chuť k životu. 

NASLOUCHEJ SVÉMU SRDCI

Zásada číslo jedna, u které věřím, že pokud se jí je člověk schopen držet, tak prakticky nikdy nemůže mít příležitost ochutnat hořkost syndromu vyhoření. 

Mnoho lidí se naučilo ignorovat hlas svého srdce a jediné, co se naučili poslouchat, je vlastní rozum. Neříkám, že poslouchat vlastní rozum musí být nutně vždy špatnou volbou, jenže mnohdy je hlas našeho rozumu více ovlivněn naším prostředím a lidmi, které v tomto prostředí potkáváme. Zatímco hlas našeho srdce se řídí pouze a jen tím, co chce každý z nás. Když se naučíme více naslouchat svému srdci, tak nám to pomůže probudit to, co je součástí zásady číslo dvě. A tato zásada zní:

DRŽ SE SVÉ VÁŠNĚ

Jakmile začneme naslouchat svému srdci a získáme dostatečnou sebedůvěru, tak nás tento hlas přivede na cestu, kde objevíme a probudíme skutečnou životní vášeň. A naprosto upřímně – ještě jsem nepoznal nikoho, kdo by byl schopen vyhořet, když se držel své vlastní vášně. Pokud je naše vášeň skutečná a vychází z hlasu našeho srdce, tak se vždy těším, až se jí budeme schopni věnovat, a prakticky nikdy nemáme dost. Člověk má najednou neustále chuť dát si nové výzvy, překonávat sám sebe, zlepšovat se a růst. A je úplně jedno, zda probudíme a objevíme vlastní vášeň v nějakém sportu, řemesle, práci, koníčku nebo jiné činnosti. Pokud je naše vášeň skutečná, vždy se na ni budeme těšit a dokud ji budeme schopni dělat, tak prostě není možné vyhořet.

Někteří lidé si myslí, že je nutné svou životní vášeň hledat ve svém zaměstnání. Tak to ale samozřejmě není a ne každý má to štěstí, že se jeho práce stane i jeho životní vášní. Důležité ale je nějakou vášeň mít. Pokud totiž děláme práci, která nás jen stojí mnoho energie, je nutné, abychom si našli i nějaký zdroj, kterým tuto energii budeme doplňovat. A jak jsem již říkal v nedávném podcastu, tak ten nejčistší zdroj životní energie je ukrytý v lásce a tu může každý z nás hledat jen uvnitř svého srdce. Třeba tím, že se pravidelně věnuje svým vášním. 

Lidé, kteří ignorovali hlas svého srdce a zasvětili svůj život jen výsledkům a plnění pracovních úkolů, bývají ti nejčastější adepti pro syndrom vyhoření. Těmto lidem chybí životní vášeň, která by jim doplnila životní energii, a tak se není čemu divit, že když neustále svou energii jen čerpají, že jim prostě začíná scházet a dovedla je až k naprostému vyčerpání. Je mi jasné, že když o tom takhle mluvím, tak je to většině lidí zcela logické a možná také souhlasně přikyvujete a říkáte: „Jasně, to dává smysl.“ Docela mě ale samotného překvapuje, jak moc lidí začne tápat, když se jich zeptám na jejich životní vášeň. Podle toho snadno poznám, že tito lidé možné vůbec nevědí, co je jejich skutečnou vášní, protože pokud by to věděli, tak by nemohli dlouze přemýšlet a odpověď by jim naskočila automaticky. Jaká odpověď například naskočí vám, když si položíte otázku: Co je mou životní vášní?

Pokud svou odpověď máte, je to i pro vás skvělá zpráva. Zkuste se zamyslet, jak často se své vášni věnujete. Další potíží totiž je, že někdy i víme, co je naší vášní, ale protože ignorujeme hlas svého srdce a posloucháme jen to, co nám říká rozum, tak si nejsme schopni na svou vášeň udělat čas. Jakmile svou vášeň známe a věnujeme se jí tak často, jak jen je to možné, je to známkou toho, že jsme schopni naslouchat sami sobě. 

A pokud už jste nyní smutní z toho, že nedokážete sami sobě odpovědět, co že je tou vaší vášní, tak nevěšte hlavu. Je tu totiž třetí zásada, co i vám jistě pomůže vyhnout se stavům vyhoření.

PŘIJÍMEJ VÝZVY A ZKOUŠEJ NOVÉ VĚCI

Možná jste také zažili, že jste stáli před nějakou novou výzvou, cítili jste nervozitu, když vám rozum radil, že zkoušet něco nového není dobrý nápad. Často tímto způsobem okrádáme sami sebe o možnost objevit svou vášeň a jen tím potvrzujeme, že jsme se stali ignorantem hlasu svého srdce.

Věřím, že z vyhoření není nutné mít strach a není nutné proti němu ani bojovat. Možná nám jen stačí vědět, že je to známka toho, že děláme v životě něco špatně a že každý z nás máme možnost ve svém životě něco změnit a začít dělat věci znovu a lépe. Pokud v to také věříte a jsou vám myšlenky z dnešního podcastu přínosem, budu moc rád, když se potkáme v naší uzavřené facebookové skupině Improovio klub, kam mají přístup členové programu Improovio a kde máme příležitost se navzájem inspirovat k růstu a sdílet vlastní vášně. Budu se tam na vás těšit.

Pro dnešek mi už dovolte každému z vás popřát úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder