Víte, kdo byl nejbohatším mužem Československa? Jaroslav Preiss. Vedl Živnostenskou banku, patřící tehdy, za první republiky (tak jako další československé firmy ve svých oborech) mezi největší finanční ústavy ve střední Evropě. Velmi ho uznával i prezident Masaryk, který tohoto poradce ministra financí nechal spravovat své osobní finance.
Když se však ptali samotného Preisse, co vedlo k jeho úspěchu, odpověděl překvapivě: „Vše, co jsem se naučil před kariérou v bankovnictví.“ Tehdy se věnoval žurnalistice. Objevoval kouzlo slova.
Sám říkal, že při jakémkoli osobním jednání, obchodní nevyjímaje, je důležité nejen to, CO říkáme, ale mnohem více JAK to říkáme. To druhé podle nich dodává lidem šarm, charisma. „Najednou nás upoutává to, co říkají, ačkoli ve skutečnosti to není obsah slov, ale jejich energie, TO mezi řádky.“
Když se rétorikou a vůbec veřejným vystupováním a schopností silně prezentovat zabýváme v tištěném magazínu Improovio, pokaždé zdůrazňujeme, že to zdaleka není jen o úsměvu a tónu, kterým se mluví. Ale také o pidislůvkách, nenápadných a zdánlivě bezvýznamných, která však druhému ze záhadného důvodu dělají dobře. No záhadného… mají zvláštní energii.
Proberme si některá z nich a zkusme se je občas použít. Neproděláme… Tak jako Jaroslav Preiss.
1. slovo
To slovo máme naposlouchané odmalička. Říká se, že pro každého z nás je to nejmilejší zvuk. Vložené do jakékoli konverzace, včetně písemné, dělá divy. Je totiž osobní. (Uváděl jsem to už v magazínu Improovio– u psychologie úspěšných obchodníků. Ostatně, probírat to budeme i na celodenní konferenci Tajemství Obchodu.)
Nějak oslovit. Když je příliš drzé, podbízivé nebo familiérní jít do křestního jména, dobře dělá akademický titul či prosté pane, paní. Adresát takového (uctivého) oslovení zkrátka není jen tak někdo, ale někdo – a rád poslouchá dál.
2. až 4. slovo
Odpovědět na poděkování je jako vytvořit spojené nádoby. Oba naplní jedna energie.
Bezbarvé prosím… nedává obsahovou logiku. Proč bychom za poděkování měli prosit?
Sebeznehodnocující není zač, za málo nebo to nestojí za řeč vyjadřuje, že pomalu není za co děkovat.
Pokud jsme pomohli, má to hodnotu. Druhý by si měl být vědom našeho úsilí, času i schopností, které jsme využili v jeho prospěch. Odpověď rádo se stalo ovšem říká ještě něco navíc: že jsme vykonali nejen něco, co stojí za poděkování, ale hlavně, že (pro tuto osobu) s potěšením.
Nu, povězte: Kdo pro Vás něco udělá, a ještě k tomu rád?
5. až 7. slovo
Co má největší hodnotu v dnešní době (je to nehmotné a není to zdraví, štěstí, láska a tak…)? Jistěže informace.
V byznysu, tak jako v soukromí, není nejcennější ten člověk, který ví, ale ten, který sdílí to, co ví.
Základem každého vztahu je komunikace – protože vede k informovanosti. O komunikační či informační hodnotě člověka vypovídá nejen to, co ví, nejen to, že to sdílí, ale v první řadě to, co sdílí.
Umět informovat znamená i dokázat třídit zrna od plev – to skutečně důležité od nepodstatného. Takový člověk je pak náš druhý mozek. Dokáže nejen sbírat informace, ale i třídit a správně vyhodnocovat.
Ostatně, není náhoda, že nejbohatším mladým podnikatelem se stal autor mobilní aplikace Summly. Brit Nick D’Aloisio, který na nápadu pracoval od svých dvanácti let, v patnácti letech představil program, který dokáže na zadané téma sepsat výcuc ze všech internetových zdrojů do 400 znaků, a to tak, že rozliší pravdivé od nepravdivého a podstatu od balastu. Společnost Yahoo za aplikaci (respektive za D’Aloisia, kterého tím získala do svých služeb) zaplatila údajně 30 milionů dolarů.
Nikdo nepotřebuje každý drb. Všichni vážíme svůj čas. Ale informace jsou nejvíc. Ty správné, stručné a čerstvé jsou nejdražší zboží.
8. až 10. slovo
Jen idiot si myslí, že všechno zvládne sám. Zaměstnavatelé idioti nejsou. Proto zaměstnávají jiné lidi, i když je to stojí peníze.
Každý člověk je unikátní. Neexistují dva lidé se stejnou DNA. Proto jinak myslí, jinak jednají. Co pomocník, to příležitost vykrýt vlastní slabiny jeho přednostmi. A znásobit sílu.
Opět platí, že hodnotu člověka nedělá to, co umí, ale jestli je ochoten a schopen to sdílet. Pokud ano, a je dokonce proaktivní, je takový člověk požehnáním.
11. a 12. slovo
Další případ proaktivity, ale ještě hodnotnější než předchozí. Říká totiž: Nejenže něco umím. Nejenže jsem ochoten to sdílet. Ale taky to, co Vás trápí, přestává být Vaše starost.
Mezi řádky tak říká: Vím, co mám udělat, a taky jak to udělat. Vím, kde mám hledat, koho se zeptat, a hlavně já to udělám, spolehněte se!
Je to přesný opak člověka, který řekne: To není moje práce. Tento člověk Vám totiž skutečně pomáhá, šetří čas, starosti, a přitom přináší výsledky.
Zjistím to, Prověřím to, Zařídím to zkrátka znamená Pusťte to z hlavy, bude to.
13. až 15. slovo
Když Henry Ford nebyl ještě ten Henry Ford, slavný a úspěšný, nýbrž bezejmenný dříč na spalovacím motoru, na tom, že se nevzdal a pokračoval i přes mnohé potíže, měla podle něj rozhodují vliv tři slova od již slavného a úspěšného Thomase Alvy Edisona. Vynálezce mu totiž řekl: Věřím, že uspějete.
Je lidskou přirozeností o sobě pochybovat. A právě proto – jak správně říká reklamní slogan jedné banky – když ve Vás někdo věří, dokážete víc.
Slova znamenají energii. Dodávají sílu, touhu, motivaci. Jen tak nevyšumí, naopak zůstávají v našich hlavách a srdcích, tak jako člověk, který je vyslovil.
Snažme se být pozitivními vzpomínkami, na které se nezapomíná. Je to jen patnáct slov. Ale (nejen) v obchodních vztazích dělají divy.
O maličkostech, které vytvářejí rozdíl v úspěšné kariéře a jak tyto maličkosti aplikovat do života, je magazín Improovio Číst jde v Česku, na Slovensku i v elektronické verzi kdekoli na světě.
© Petr Casanova