Vlastnost, která nám pomáhá budovat bohatý život

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Přijmout zodpovědnost za své emoce. Není zapotřebí sám sebe nenávidět, když mám špatnou náladu, není ani zapotřebí říkat, že je mi fajn, když se cítím mizerně. Někdy prostě jen stačí přijmout zodpovědnost za to, jak se cítím, a možná jen přemýšlet o tom, co mě k takovému stavu dovedlo. Bohatí lidé, se kterými jsem měl tu čest se osobně poznat, často zmiňují, že životní bohatství je pro ně synonymem svobody. A já jsem si všiml, že většina těchto lidí má jednu společnou vlastnost. Tou je:

LASKAVOST

Naprosto upřímně občas přemýšlím, zda bych měl laskavost vnímat víc jako naši hodnotu, nebo dovednost. Je možné se vůbec laskavosti naučit? A pokud ano, proč bych se o to měl vůbec snažit? Rozhodně si jsem jistý, že můžeme laskavost získat, tak možná to je trochu více jako hodnota. Pokud pro nás někdo udělá něco laskavého, tak nám vždy prokazuje a dává obrovskou hodnotu.

S ohledem na to, jakou situací si prošla celá naše společnost během posledních dvou let, tak jedním z vedlejších efektů bylo právě to, že se u mnoha lidí projevil jejich skutečný charakter. Myslím, že právě charakter každého z nás má hodně společného s laskavostí, a současně si myslím, že opravdový charakter hodně souvisí s našimi hodnotami. Což mě stále víc utvrzuje ve vnímání laskavosti jako hodnoty. I nedávná situace na Moravě v okolí Hodonína a Mikulčic nám ukázala, že je v naší společnosti stále spousta lidí, kteří jsou ochotni udělat pro někoho laskavý skutek. Bohužel jsou mezi námi ale i tací, kteří se snaží o to, aby jejich čin na první pohled vypadal jako laskavost, ale ve výsledku jim více jde o přiživení se na tomto společenském neštěstí. Získat nově publikum, oslovit se svou značkou novou cílovou skupinu a někdy i získat nemalé finance nebo teď před volbami cenné politické body.

Já tady ale opět nechci nikoho soudit, tohle je otázka každého z nás, jeho svědomí a charakteru. Naštěstí pořád záleží na každém z nás, s jakými lidmi se chceme potkávat, pouštět si je do života a do své mysli a nechat se jimi ovlivňovat. Prostě a jednoduše: Je to vždy naše volba. A teď bych zrovna mohl v této souvislosti zopakovat citát Napoleona Hilla, který jsem zde nedávno zmiňoval:

„Jste pánem svého osudu. Můžete ovlivňovat, řídit a ovládat své vlastní okolí.“ 

To, nad čím bych se ale chtěl dnes zamyslet, je právě samotné slovo laskavost. Jak vůbec vypadá ten správný laskavý čin, jak jej vnímat a proč bychom měli takových činů dělat v životě co možná nejvíc? Pro mě osobně laskavost znamená, když někdo pro někoho druhého udělá něco jen tak, protože chce a neočekává za to žádnou odměnu, prospěch nebo pochvalu. Je to čin, který děláme proto, že cítíme, že někdo z našich blízkých by mohl potřebovat naši pomoc, a tak mu ji sami nabídneme, aniž bychom za to cokoli očekávali. Laskavost pro mě znamená, že pro někoho něco uděláme, ale nic za to neočekáváme a nepřijmeme. Teď si možná někdo bude myslet, že si rozporuji, protože často říkám, že nejde získat něco za nic. Ale tohle je něco úplně jiného. My totiž dáváme a ten, kdo dává, tak ten i získává. A neznamená to, že když pro někoho něco udělám a nic za to neočekávám, tak že za to nic nezískám. Můžu totiž získat něco mnohem, ale mnohem hodnotnějšího, než jsou třeba peníze, uznání nebo klidně i vděk. Získávám totiž dobrý pocit sám ze sebe. Učím se díky tomu většímu sebevědomí a mohu získávat lepší sebedůvěru. I za ten dobrý pocit stojí občas něco udělat. A je to právě třeba to, že se zvedneme a pomůžeme někomu, kdo si zrovna pomoct nemůže. Že tomu člověku darujete svůj čas a někdy i své další prostředky, kterých máte zrovna dostatek.

Projevem laskavých činů tak nikdy nemůžeme nic ztratit, vždy můžeme totiž jen získat. Zatímco bezohledností nikdy žádnou opravdovou hodnotu nezískáme.

Vždycky, když se mluví o laskavosti, si rád vzpomenu na příběh jednoho starého mistra řezníka, o kterém mi kdysi vyprávěl můj tatínek. Ten mi vyprávěl příběh o řezníkovi, který náhle onemocněl a ze dne na den se ocitl v nemocnici. Nemohl tak dělat svou živnost. Myslím, že to dokonce bylo i v období svátků, Vánoc nebo Velikonoc, kdy je zvýšená poptávka, a samozřejmě to bylo v období, kdy tu žádné supermarkety nebyly. Prodavačky, které pro tohoto řezníka pracovaly, šly ráno do obchodu v nejistotě. Nevěděly, co budou prodávat, neuměly nabourat maso a strachovaly se, co s tím nezpracovaným a nenabouraným masem budou dělat. Překvapilo je, když přišly brzy ráno do obchodu a viděly, že se tam svítí. Vešly dovnitř a tam si zrovna balil své nože a nářadí cizí řezník, vlastně konkurent z druhé strany města. Usmál se na prodavačky a řekl: „Holky, máte to nabouraný a připravený, teď jdu bourat k sobě. Zítra jsem tu zas a budu vám pomáhat, dokud se mistr nevrátí.“ 

Dokážete si tohle představit? Kolik takových lidí znáte? Většinou bychom spíš čekali, že konkurent využije příležitosti, a ne že se bude starat ještě o cizí kšeft. Tak přesně takhle nějak si představuji skutečnou laskavost. Někdo si možná říká, že je to spíš hloupost než laskavost, ale já si myslím, že ten druhý řezník získal mnohem víc, než kdyby využil špatné situace svého konkurenta a zvýšil svůj obrat během jeho nemoci. Nemyslíte?

Ať už je váš názor na tento příběh jakýkoliv, měl k vás jednu malou prosbu. Nebojte se být v životě trochu víc laskaví, určitě nebudete mít co ztratit. A jestli chcete znát ještě nějaké důvody, proč je zrovna laskavost něco, o co bychom se měli opravdu snažit, poslechněte si můj podcast zítra, budu v něm o tom mluvit.  Abyste o něj nepřišli, dejte si odběr Myšlením na Vrchol ve vaší aplikaci. Do té doby mi můžete poslat váš osobní názor na laskavost nebo příběh, který je s laskavostí spojený. Budu se na něj těšit.

Děkuji a přeji vám laskavý, úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder