Zásadní zkušenost pro naše sebepřijetí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Nedávno mi volal jeden můj dobrý kamarád, který je také pravidelným posluchačem mých podcastů. Po našem telefonátu už jím vlastně možná jen byl. Ten kamarád mi totiž do telefonu řekl, že mé podcasty doporučil asi dalším pěti lidem ve svém okolí, protože jsou pro něj velkou inspirací. Chválil také magazín Improovio, který jsem mu v rámci našeho přátelství daroval. Řekl mi ale, že zjistil, že musí přestat mé podcasty poslouchat. To mě trochu zaskočilo, a proto jsem reagoval: „Aha, a proč, co jsem ti udělal tak špatného?“ Na to mi odpověděl: „Špatného jsi neudělal vůbec nic, všechno, o čem mluvíš, je tak jasný, všemu prostě rozumím, a pokud by to šlo, tak bych se pod to klidně podepsal. Jenže jsem prostě zjistil, že se toho nejsem schopnej držet. A že čím víc, je to jasný, a čím víc je to jednoduchý, tak tím víc mě štve, že to nejsem schopnej aplikovat do života, a tím pádem si jen připadám ještě víc nemožně. Prostě, hlava by to strašně chtěla všechno, o čem mluvíš, dělat, ale prostě toho nejsem schopnej a už nevím jak dál. Musím si nejdřív dát hlavu do pořádku, a pak se teprve pokoušet něco měnit.“ 

Vzpomněl jsem si na náš telefonát, když jsem také v posledním podcastu vzpomínal, jak jsem sám kdysi možná trochu podobně bojoval s tím, co chce moje mysl, a s tím, jak se ve skutečnosti chovám. I já jsem kdysi zažíval možná až pocity beznaděje, že se nejsem schopen držet principů úspěšných lidí, které jsou přitom tak jednoduché. Trápilo mě to a mnohdy se mé výsledky ještě zhoršovaly, což jen ubíralo mé víře, vytrvalosti a disciplíně. Právě to jsou ty vlastnosti, o kterých úspěšní lidé tolik mluví. Pevná vůle: Tímto termínem bychom možná mohli tyto tři vlastnosti shrnout. Je těžké si ji udržet, když člověk ví a chápe, co vše má dělat pro svůj úspěch. Když pro něj všechny tyto věci jsou tak jednoduché, ale přesto se jich není schopen držet, a k tomu ještě vidí, jak se zhoršují jeho výsledky. 

Jak jsem říkal v minulém podcastu, sám jsem si něčím podobným prošel a až dnes s odstupem času vidím celý ten proces sebepřijetí, kterým jsem si musel projít, abych byl schopen vystoupit z kruhu viny, zacelit všechny rány života a uzdravit své ego. Je to zkrátka proces a chtít sám sebe změnit ze dne na den není tak jednoduché, jak se nám logicky může zdát.

Dnes, když se dívám na svou cestu k sebepřijetí, jsem schopen s odstupem času vidět určité milníky, které mi tehdy pomohly přijmout sebe samého takového, jaký jsem, a v minulém podcastu jsem slíbil svým posluchačům, že se s nimi dnes podělím o pár svých tipů, které jsem na své cestě posbíral. Pojďme se pro začátek podívat na zkušenost, kterou dnes vnímám jako jednu z nejzásadnějších. 

První, co mi asi pomohlo přijmout sebe samotného, je přestat bojovat sám sebou, respektive s nastavením své mysli, se svým podvědomím, chcete-li svým autopilotem. Zásadní uvědomění v mém životě přišlo, když jsem pochopil, že lepších výsledků dosáhneme jen změnou svého chování, protože chování jsou přece činy, jež k výsledkům vedou. Jenže většinu toho, co děláme během dne, neděláme vědomě. Náš mozek spouští naučené programy, používá vzorce našeho chování, jež jsme si osvojili z prostředí, v němž se každý z nás vyvíjel. Přeprogramovat tyto vzorce není snadné a myslet si, že se nám to podaří ze dne na den, bych si dovolil označit až za nemožné. Chce to čas. Proto pokud zjistíte, že v sobě máte nějaký vzorec chování, který vám brání růst, přestaňte s ním bojovat, zkuste zjistit, odkud se tento vzorec vzal, a přijměte jej jako vaši vlastnost, se kterou už musíte počítat. Je to prostě součást vaší podvědomé mysli a také tu můžete začít pomalu měnit. 

Bohužel nemilou vlastností nás lidí je, že chceme všechno co nejdřív, a pokud možno tak nejlépe hned. Chybí nám vytrvalost. A říkám záměrně vytrvalost, a ne trpělivost, protože trpělivost je od slova trpět a při změnách není nutné trpět, jak si mnoho lidí myslí. Někdy je mnohem lepší vytrvat a k tomu, abychom toho byli schopni, nám stačí jen přestat bojovat se svým vlastním nastavením

A teď opět vím, že se tohle říká strašně snadno, jenže:

  • Jak toho dosáhnout?
  • Jak přestat bojovat se vzorci našeho chování, když víme že, nám brání růst, a my bychom si tolik přáli zlepšit náš život?

Přijmout tyto vzorce nám pomáhá přijmout všechny rány života a udělat z nich pouhé jizvy. Taková hluboká jizva zůstane vždy citlivým místem, alespoň ale díky ní víme, že si máme na toto místo dávat pozor. A věřte, prosím, že já sám mám stále v sobě dost ran, na kterých je neustále potřeba pracovat a proměnit je v jizvy. U těch, kde si to již troufám říct, že se mi to podařilo, jsem toho dosáhl skrze jednoduchou věc, která ale může dost bolet. Tou věcí je odpuštění

Mnohdy se naše rány nejsou schopny zacelit jen proto, že jsme nebyli schopni odpustit těm, kteří nám tyto rány spáchali. Paradoxem na tom ovšem bývá, že tito lidé mnohdy ani nevědí, že nám ublížili, a často nám ani ublížit nechtěli. Důležité ale je, že oni vlastně ani nepotřebují vědět, že nám nějak ublížili, za to my jim potřebujeme umět odpustit. Když si jen uvědomím, v kolika křivdách se má osobnost ve dvaceti letech utápěla. Jak jsem byl schopen vinit mnoho lidí ve svém okolí za svá vlastní trápení a zároveň nebyl schopen přijmout jejich chování. Přitom mnoho těchto lidí nám ani ublížit nechtělo a jednalo s námi v dobré víře, a to především lidé nám nejbližší. A pravdou taky je, že někdy jsme si nejvíce ublížili sami, a proto si myslím, že první osoba, které bychom měli začít odpouštět, jsme mi sami. Dokázat odpustit sám sobě vede k tomu, že jsme schopni začít mít sami sebe rádi a současně pak jsem i schopni mnohem snadněji odpustit těm, u kterých zjistíme, že v nás jejich chování zanechalo nějaké rány.

O celém tomto procesu a tématu jsem mluvil během našeho třetího webináře. Záznam z něj je k dispozici na našem webu v záložce Webinář. Pokud vás toto téma zajímá, určitě se můžete u nás na webu na záznam podívat. Jestli máte nějakou podobnou zkušenost z procesu sebepřijetí, budu rád, když mi napíšete a budete mít odvahu se o ni se mnou podělit. Můj e-mail již jistě znáte – je to [email protected]. Budu se těšit na všechny zprávy a dnes už vám přeji úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder