Jak přeprogramovat svou mysl na vlastní sny?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Přeprogramovat zažité vzorce v naší mysli, to je běh na dlouhou trať. Občas si sám říkám, kéž by to bylo jednodušší. Představte si, že bychom měli někde v sobě tlačítko enter. A vždy, když zjistíme, že náš vlastní program nežádoucího chování chce něco smazat, tak by se nás jen naše podvědomí zeptalo: „Skutečně chcete tento program navždy vymazat ze své paměti?“ A my bychom dali jen enter a mohli začít znova. To by byla paráda, viďte? Nebo kdyby to bylo jednoduché jako v Matrixu a jenom bychom do své hlavy nahráli přesně ten program, který chceme. A co když vám řeknu, že to možná přesně takhle jednoduché může být?

Vymazat z hlavy zažité vzorce tak snadné není, ale nahrát nějaké nové zase není až tak složité. To my sami si to jen občas složitým děláme. V minulém díle tohoto podcastu jsem mluvil o tom, že vše, co v životě máme, je přesně to, co jsme chtěli, protože pokud bychom to nechtěli, tak to prosté nezískáme. A týká se to skutečně všechno. Pokud nevíte, jak to myslím, a neslyšeli jste předchozí podcast, tak se k němu zkuste ještě vrátit. 

V závěru podcastu jsem slíbil pár svých tipů, jak svou mysl přeprogramovat, tak se na ně pojďme rovnou vrhnout. Začnu jednoduchým příkladem. Mluvím tady o programech, a když se řekne program, tak si všichni asi vybavíme nějaký počítač. Protože jsem dítě devadesátek, tak jsem s počítačem prakticky vyrůstal. Matně si ještě pamatuji MS-DOS, tu vtipně modrou obrazovku, a samozřejmě revoluci, když jsem začal pracovat s Windows 95. V tomto operačním systému jsem fungoval ještě donedávna, než mi umřel můj starý počítač, a já jsem asi před dvěma lety začal pracovat v operačním systému od Applu. A musím vám říct, že ten přechod bylo pro mě totální peklo a že jsem několikrát přemýšlel, že se vrátím zpět. Jenže většina lidí ve firmě pracuje s tímto operačním systémem a všichni mě přesvědčovali, že se to zlomí. A tak jsem vydržel a ono se to zlomilo. Dnes, když usednu k Windows, tak ne že bych byl úplně ztracený, ale prostě mi jde najednou všechno hrozně pomalu, a to, co jsem dřív dělal zcela automaticky, tak nad tím už teď musím přemýšlet. Kdo jste taky podobně přecházel na Apple jako já, tak nejspíš přesně víte, o čem mluvím. 

A teď k jádru pudla. Proč vám to vlastně říkám. Co mi tato prostá zkušenost říká o tom, jak funguje moje mysl? Jednoduše, že i když jsme fungovali a vyvíjeli se v nějakém prostředí třeba i dvacet let, tak je možné toto prostředí změnit, začít v něm fungovat, a tím pádem i změnit způsoby našeho chování a myšlení. A prakticky jediné, co potřebujeme, je dostávat se do nového prostředí tak hodně a tak často, jak je to jen možné. Když se vrátím k mému příkladu s přechodem na MAC, tak pokud bych pracoval s počítačem jednou týdně a měl k dispozici i variantu občas pracovat i ve starém režimu, tak své vzorce chování asi jen tak nikdy nepřepíšu. Jenže protože jsem vlastně musel každý den fungovat v novém prostředí, tak mě toto prostředí donutilo mé vzorce přepsat. Je krásné ale pozorovat, že ty staré vzorce chování se nesmazaly, pořád tam jsou, ale já mohu rozhodovat o tom, zda vůbec a kdy je budu chtít používat. 

Zkuste se nyní zamyslet nad tímto prostým příkladem a teď zkuste vzít nějaký zažitý program svého chování, který chcete změnit. V jakém prostředí jste si tento program osvojili? A jak vypadá prostředí programu, který chcete začít nahrávat? A jak často se do tohoto prostředí dostáváte? Vrátím se ještě k přednášce Petra Hrubého z nedávného podcastu. Na konferenci Tajemství obchodu vyzval účastníky, aby si své cíle na příští rok vyfotili a nahráli na tapetu svého mobilního telefonu. Možná vám to přijde jako hloupost a malichernost, ale víte, co přesně tímto krokem začnete dělat? Donutíte svou mysl několiksetkrát za den se podívat na to, co skutečně v životě chcete. Samozřejmě že po nějaké době už si to přestanete uvědomovat, ale vaše podvědomí tu tapetu stále vnímá, a tím se nevědomě i pomalinku mění jeho program. I takhle jednoduché může být donucovat každý den sám sebe být v jiném prostředí a přeprogramovávat si tak svoje vzorce. 

Někdo si například každý den při cestě do práce pustí hudbu, někdo zprávy a někdo třeba audioknihu nebo podcast Myšlením na vrchol. Je jasné, že jedna kniha ani jeden podcast náš život nezmění. Jenže čím častěji budeme svou mysl zásobovat informacemi z toho správného prostředí, tím dříve se budeme schopni v duchu tohoto prostředí chovat. A vlastně to byl i důvod, proč jsem sám chtěl tvořit Myšlením na vrchol každý den. Aby měli lidé jistotu, že mají každý den možnost vystavovat svou mysl pozitivním informacím. A vůbec si nedělám iluze, že by jeden podcast někoho změnil. Jeho posluchači mi ale sami začali psát a čím dál víc se mě ptali – JAK? 

„Jak začít žít to, o čem mluvíte ve svém podcastu, Lukáši? Všechno, o čem mluvíte, většinou vím, ale jak se podle toho začít skutečně chovat?“ Podobné otázky ve mně zrály několik měsíců, a čím víc jsem o nich přemýšlel, tím víc mě to trápilo. Pak jsem jednoho dne šel a na nic nemyslel. Šel jsem po louce a nechal svou mysl unášet přítomným okamžikem. A najednou to přišlo, jako blesk z čistého nebe, a já si řekl: „No jasně, to by mohlo fungovat.“ Tehdy mě napadlo dát k mým podcastům k dispozici nástroj, se kterým budou lidé moci trénovat svou mysl, vystavovat ji tomu správnému prostředí a pravidelně aktivně přepisovat vzorce svého chování. A protože vím, jak důležitá je právě ta pravidelnost, tak právě proto jsem nedělal žádnou knihu, kterou si člověk jednou přečte, ale dvouměsíční magazín, který každé dva měsíce přijde jeho čtenářům do schránky a zcela automaticky jim tak připomene, jak důležité je pracovat sám na sobě. Magazín jsem zakomponoval do takových členských programů, kde se snažím vždy jeho členům předat nějakou hodnotu navíc. Dnes už vím, že to možná nebyl ten správný krok. Docela často se mě totiž ve svých e-mailech ptáte, kde můžete v podcastech zmiňovaný magazín Improovio koupit. Někteří z vás jej dokonce hledali i v trafikách. Tam jej ale určitě, prosím, nehledejte, Improovio zasílám jen těm, co si jej objednají na našem webu Improovio.cz. V tištěné i elektronické verzi je k dispozici pro členy programu Improovio, a protože už mi několik z vás napsalo, že byste chtěli čistě jen magazín bez benefitů a dalších věcí navíc, tak jsem se rozhodl pro tyto čtenáře udělat i klasickou formu předplatného, kde si jednoduše vyberete, kolik čísel si chcete rezervovat, a ty vám posléze přijdou včetně dopravy za zvýhodněnou cenu do vaší schránky. Jak jsem již zmiňoval, tak věřím, že i práce, kterou s dalšími autory investujeme pravidelně každé dva měsíce do tištěného magazínu Improovio, z něj tvoří přesně ten nástroj, který vám bude přeprogramovávat vaši mysl. Přesně takový je náš záměr, a zda se nám jej podaří naplnit, je už ale na vás. Více informací k magazínu, předplatnému i členským programům je k dispozici na webu www.improovio.cz – sekce Magazín. Pokud byste si tam s něčím nevěděli rady, anebo byste prostě jen měli chuť mi napsat sovu zpětnou vazbu k tomuhle podcastu, můj e-mail jistě znáte, je to [email protected].

Jako vždy se už teď na vaše zprávy těším a jako vždy vám všem přeji krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder