SOBĚLÍDREM: Svoboda svědomí

Zaposlouchal jsem se do slov řečníka. Jeho proslov byl krátký, prostý a jasný. Mluvil o životě, smrti a odkazu Jana Husa. V jednu chvíli použil výraz, který jsem ještě nikdy neslyšel. Inspiroval mě tím k napsání tohoto dílu SOBĚLÍDREM.

Řečník vysvětloval, že když na Husa v Kostnici naléhali, aby odvolal své učení, on si vybral svobodu svědomí. Znal pravdu a držet se jí mu bylo milejší než z ní ustoupit, ale po zbytek života žít se svázaným svědomím.

Naše svědomí je všudypřítomné, nosíme jej v sobě a zná nás. Ví, kdy mluvíme pravdu, ví, kdy lžeme, a ví také, kdy jako akrobati balancujeme na hraně kdesi mezi. Jeden z nejkrásnějších pocitů, jaký může člověk v životě zažívat, pramení z křišťálově čistého svědomí. Jeden z nejhorších pak z toho, když žijeme mimo pravdu.

Ten pocit svobody, volnosti a klidu z čistého svědomí čas od času zažívám, ale zdaleka ne trvale. Být věrný pravdě vždy a za každých okolností není snadné. Kompromisy v pravdomluvnosti jsou lákavé a světské odměny za život ve lži ještě lákavější.

Vzpomínám si, jak naše prvorozená měla jednu zamilovanou ozvučenou hračku, která nám trhala uši. Minutu to člověk snášel, hodinu už hůře. Rozhodli jsme se nakonec tajně z hračky vytáhnout baterky. Když si s ní dcera začala hrát příště, hračka zvuky nevydávala. Přišla za mnou a svými žvatlavými rtíky ročního dítěte mi řekla: „Rozbitý.“ Měl jsem na výběr. Mohl jsem jí zalhat, že to neumím opravit a že je to tedy rozbité, nebo říct pravdu.

Tehdy jsem se rozhodl říct, jak to opravdu bylo. Pochopila rychle a brzy nechala plavat. Někdy se tak moc bojíme, jak bude přijata pravda, že raději kroužíme okolo, našlapujeme, vážíme slova a snažíme se předejít naplnění našich mnohdy bizarních domněnek.

Cokoliv menšího než naprostá pravda je zaváží pro naši vnitřní svobodu. Táhne nás dolů. Člověk si může namlouvat, že něco je taková bílá lež nebo že účel světí prostředky, ale oboje to je znamení, že jsme na scestí. Přicházíme o svoji autenticitu, rovnováhu a radost. Ztrácíme jiskru v oku.

Jakmile tolerujeme drobné lži, vytváříme si návyk a otevíráme cestu ke lžím větším. Boříme důvěru, hrajeme podlé hry, manipulujeme a prohráváme. Samotná lež je naše prohra. Lží nic nezachráníme, protože naše svědomí ví. Lží si na sebe jen ukládáme okovy a ztrácíme sami sebe. Lží se odkláníme od Boha (zdroje, pramene, vesmíru, přírodních zákonů, jakkoliv to nazýváte).

Abychom se naučili žít v pravdě, potřebujeme si udělat jasno v tom, co je pravda. Aby se nám to povedlo, potřebujeme přestat bránit svoje přerostlé ego. Potřebujeme začít pozorovat svoje úmysly.

SEBEKOUČOVACÍ OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
V čem mám tendenci pohybovat se na hraně pravdy, nebo dokonce za ní?
Proč se obávám pravdy? Jaké jsou mé úmysly?
Co se kupčením s pravdou snažím ovlivnit, nasměrovat, získat, neztratit či ubránit?
Jak se snažím, abych vypadal / nevypadal? A proč?

ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Tento týden žijte podle následujících pravidel:

  1. Pokud to není pravda, neříkej to.
  2. Slibuj jen tolik, kolik chceš a dokážeš splnit.
  3. Žij dnes tak, abys zítra nemusel lhát.

MOUDROST SOBĚLÍDRA:
Vnitřní odměna za život v pravdě je vždy větší a krásnější, než jakákoliv odměna ze světa za život ve lži.

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry.
S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde.

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“