Jak nás starosti odnaučily radosti

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Vzpomínáte si ještě na své dětství? Co vše jsme jako děti dělali a jakým představám jsme byli schopni uvěřit? Dnes už se jako dospělí těmto představám smějeme a říkáme si, jak jsme jen mohli být tak naivní? 

Mnoho lidí mluví o tom, že když tráví čas se svými dětmi, tak zjišťují, že se jejich děti pro ně stávají velkými učiteli. Najednou si možná začneme vzpomínat na své dětství a vybavujeme si všechny lumpárny a hlouposti, které jsme dělali. Vidíme v našich dětech chování, o které jsme během dospívání přišli. Nekonečná kreativita, chuť neustále vymýšlet nové věci, touha po vědění a zjištění, jak věci fungují, dělat zkrátka to, co nás baví a co nám do života přináší radost. Jakmile děti propadnou nějaké činnosti, která je baví a která jim přináší do života radost, tak se od ní nejsou schopny odpoutat. Nemají hlad, neznají pláč a smutek. Jsou naprosto pohlceni stavem flow. 

A možná je to právě tím, že jak jsme i my jako děti dospívali, tak jsme se najednou dozvídali, co vše bychom měli umět a znát, co vše musíme dělat, abychom zapadli do společnosti. Zjišťovali jsme, co vše musíme dělat, abychom dosáhli v dospělosti úspěchu a štěstí. Tolik jsme se zaměřovali na to, co v životě dělat musíme, že jsme se možná přestali zajímat o to, co skutečně dělat chceme a co nám do života přináší tu nepodmíněnou dětskou radost. Sám si těchto dětských radostí všímám na vlastních dětech a sám často přistihnu sám sebe, jak se je snažím o tyto radosti připravit a říkám jim, co vše by ještě měli udělat.

Není jednoduché vymanit se ze vzorců chování, jež jsme převzali od našich rodičů a učitelů, a sám sebe občas přistihnu s otázkami: Proč by vlastně nemohl můj syn tohle dělat, když mu to dělá radost? Proč raději sám nejdu dělat něco, co i mě potěší?

Uvědomění, že čím více radostí zmizí z našeho života, tím více přicházíme o vlastní kreativitu, chuť učit se novým věcem a další úžasné dětské vlastnosti, mi pomáhá vracet se k tomu, co je podstatné pro náš růst. Je to touha po růstu, co nás žene vpřed, a jak postupem času přicházíme o ty drobné a maličké radosti, tak se z nás vytrácí i tato touha. Možná i proto si díky svým dětem čím dál více všímám lidí, kteří se jsou schopni radovat i z prostých maličkostí.

V minulém podcastu jsem označil radost jako jednoduchý krok, který nám bude v životě pomáhat věřit ve vlastní sny. Jako děti jsme byli schopni uvěřit i v nemožné a měli jsme spoustu snů. Většinu času svých dnů jsme dělali to, co nás bavilo, věnovali jsme se převážně tomu, co nám přineslo do života potěšení. Ale postupem času jsme o tato potěšení přicházeli a začali být zavalení nespočtem povinností. 

Zjistil jsem, že velká část z nás už dnes vlastně ani neví, co by jí udělalo v životě skutečnou a nepodmíněnou radost. Děti však mají odpověď hned. A jasně, teď bychom se mohli bavit o tom, zda je tato odpověď dětí ovlivněna nějakou reklamou z televize a podobně. To je ale úplně jiné téma, důležité totiž je, že děti věří, že jim to tu radost udělá. My jako dospělí nejsme schopni mnohdy ani toho. Jenže jak si udělat v životě radost, když ani sami nevíme, co by nás opravdu potěšilo? Nové auto nebo hodinky nás potěší na malou chvíli, já ale mluvím o té nepodmíněné skutečné radosti, kdy se cítíme být sami sebou a neděláme si hlavu s žádnými povinnostmi a těžkostmi. Jsme něčeho podobného ještě schopni?

Několik posluchačů mého podcastu mi už napsalo, že nejsou schopni najít činnost, která by je v životě naplňovala. Většinu dne dělají, co musí. Mají tolik povinností během dne, že když večer přijdu domů a postarají se o domácnost, tak jsou rádi, že ulehnou do postele nebo k televizi, a už vůbec nemají sílu vymýšlet něco nového. Pak jsou ale posluchači, kteří mi píšou, že se jejich práce stala jejich koníčkem, a už jen z jejich zprávy je cítit naprosto jiná energie. Začal jsem si toho všímat za ten rok a půl, co dělám tento podcast, u více posluchačů, a tak když jsem se těch šťastných jedinců zeptal, jak se to stalo, že je jejich práce koníčkem, tak mi vždy odpověděli, že ani neví. Že prostě a jednoduše dělali to, co je baví. Vlastně úplně stejně jako naše děti. Ty také raději dělají jen to, co je baví.

A ve výsledku přesně takhle jednoduché to je, prostě se stačí chvíli přestat soustředit na to, co vše v životě musíme. V úvodu podcastu říkám, že kvalita našeho života je odrazem našeho myšlení. A dokud budeme pořád a dokola jen svou mysl zatěžovat všemi povinnostmi, úkoly, závazky i nepříjemnostmi, tak se to jednoznačně na kvalitě našeho myšlení podepíše. Proto to nejlepší, co můžeme udělat pro náš lepší a bohatší život ve všech jeho oblastech, je zaměřit se každý den sám na sebe a třeba si jen večer před spaním položit otázku a zavzpomínat, co nám během dne udělalo radost. Někteří lidé se dokonce cítí provinile za to, že vyrazili za zábavou a vykašlali se třeba na domácí povinnosti. Jenže všechny ty povinnosti většinou nikam neutečou, zato náš život ano. A věřte, že čím víc času věnujete během dne tomu, co vás baví a co vám přináší do života radost, tak tím víc energie máte i na své povinnost, takže je ve výsledku i zvládnete mnohem lépe. 

Často jsme v dětství slýchávali slova typu – nejdřív práce, potom zábava. Proč nás ale nikdo neučil, že i práce může být zábavou? A proč se jednoduše nebavit životem? Docela by mě zajímalo, kolik času a jako moc se soustředit na svou zábavu? Dokážete si do svého dne naplánovat činnosti, které vám přinášejí do života radost, a vnímat je stejně důležitě jako ostatní povinnosti? Někteří lidé považují upřednostňování zábavy před povinnostmi za nezodpovědné. Já si myslím, že nezodpovědné je myslet jenom na své povinnosti a upřednostňovat je před svým vlastním potěšením. Jsme ale schopni sami tohle dostat do nějaké harmonie?

Zkuste schválně přijmout takovou malou výzvu a sepište si někam na papír seznam všech svých povinností, které musíte udělat během následujícího týdne. Vedle toho si zkuste naplánovat na každý den ne jen jednu, ale alespoň dvě aktivity, které vám přinesou do života radost. Budete schopni splnit všechny své povinnosti i radosti současně? A co se stane, když nějakou povinnost vynecháte? A co se stane, když vynecháte nějakou radost? Na první otázku odpovědět nedokážu, ale na tu druhou odpověď znám a věřím, že vy určitě taky. Nezapomínejte, že nejen prací je člověk živ, a pokud byste náhodou nevěděli, co by vám udělalo radost, tak si zkuste zavzpomínat své dětství.

Věřím, že na něco přijdete, a taky věřím, že jsem vám i dnes tímto podcastem udělal úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder