Jednoduchý krok, se kterým prožijeme své sny

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Prakticky v každém dílu vyzývám posluchače Myšlením na vrchol, aby se nebáli mi napsat a podělit se se mnou o své názory a zpětné vazby. Protože je to právě zpětná vazba od mých posluchačů, co i mně pomáhá a inspiruje ke tvorbě dalších dílů. Naprosto chápu, že urvat si v dnešní rychlé době trochu času a napsat někomu jen tak nějakou zprávu nemusí být jednoduché. Tím víc pro mě znamená, když se k takovému kroku dostanete a věnujete mi kousek svého času. 

Jednu takovou zprávu jsem obdržel také od čtenářky Petry, která píše, že podcasty neposlouchá, ale oceňuje jejich přepis a newsletter, které posílám každý den. Mnoho lidí má newsletter spojeno pouze s nástrojem, prostřednictvím kterého musí za každou cenu někomu poslat nějakou nabídku. Pro mě je to ale jen jeden z dalších komunikačních nástrojů. A proto posílám každý den našim čtenářům krátkou zprávu, abych je třeba jen informoval o tématu dalšího podcastu a možná je tím mohl inspirovat k zamyšlení a kvalitnějšímu životu. A jsou to právě tyto newslettery, které Petra chválila, a mimo jiné mi také reagovala na jednu mou výzvu a podělila se o citát, jenž jí připomíná životní úspěch. Petra mi ve své zprávě napsala:

„Vaše newslettery jsou jedny z mála, které jsem po mé tradiční zkušební době v trvání měsíce neodhlásila. Ve většině ostatních případů, kdy je poměr vynucování nákupu zcela zjevný v každém (nebo každém druhém) e-mailu, jsem otrávena čtením obsahu, i kdyby byl sebehodnotnější. Patřím k lidem, kteří nemají možnost podcast poslouchat (z různých důvodů), ale rádi čtou přepsaný obsah pod nahrávkou (Za to tleskám!!!👏👏👏 Díky tomu vím, o čem podcast byl.). Jsem fanynkou osobního rozvoje a velmi mě těší, když si mohu každý den s Vaším e-mailem položit nějakou zajímavou otázku a rozjímat si nad tím. Na Vaše e-maily, potažmo přepsané podcasty si vždycky urvu kousek času, u kafe v práci, o polední pauze, v řadě při čekání na obsluhu… Citát, který podle mě souvisí s úspěchem, kterým se řídím, je:

‚Neprosni svůj život, ale prožij své sny.‘ Protože si myslím, že jen Ti lidé, kteří si plní s radostí své sny, jsou pak šťastní.”

V závěru své zprávy se Petra ještě podělila o to, že se rozhodla dát výpověď v práci a rozhodla se vykročit v životě jiným směrem. Skutečně netuším, zda jsem k tomuto rozhodnutí přispěl obsahem, který publikuji na našem webu Improovio.cz. Pokud jsem ale mohl jen trošku k tomu rozhodnutím přispět prostřednictvím některé z myšlenek mého podcastu, tak věřte, Petro, že je to i pro mě ta největší odměna, a budu Vám držet palce. Především Vám ale přeji, aby se ta nová cesta životem vždy ubírala správným směrem a prožívala jste svůj život ve jménu úspěchu tak, jak jste mi sama napsala ve svém citátu.  

A pokud by se ještě vrátil k citátu, o který se semnou Petra podělila, tak mě k němu napadá jedna myšlenka. V minulém díle Myšlením na vrchol jsem mluvil o tom, že někteří lidé již v sobě nemají dostatek energie, aby byli schopni rozzářit svou duši a našli sílu začít žít své sny. Tito lidé jsou většinou smutní a usmívat se dokážou jen ve chvílích, kdy potkají někoho, kdo jim svou energií alespoň na chvilku dobije baterky a přinese radost do života. A protože takoví lidé nemají dost síly a energie uvěřit ve vlastní sny, tak ani nemohou mít příležitost tyto sny skutečně prožít. Pro ně je sen jako iluze a jediné, na co jim alespoň trošku energie zbývá, je prosnít svůj život. A jsou to právě tyto sny, co v takových lidech udržuje alespoň ten plamínek naděje, a říkají si: „Co kdyby…“

A víte, jak tohle vím? Sám jsem kdysi mezi takové lidi patřil. Už od dětství jsem patřil mezi velké snílky, a čím starším jsem byl a poznával hořkou chuť reality, tak tím méně snů jsem měl. Pořád jsem ale někde byl schopen vyškrábnout alespoň škraloup energie na nějaký ten sen, který mě alespoň na chvilku povzbudil, a já si řekl: Co kdyby… A já věřím, že nejsem sám, co něco podobného prožil nebo stále prožívá. A připomenul mi to právě citát od Petry, který si dovolím zopakovat: „Neprosni svůj život, ale prožij své sny.“ Petře tento citát připomíná, že jen lidé, kteří si plní s radostí své sny, jsou v závěru dne šťastní. A zde bych si dovolil zdůraznit to slůvko S RADOSTÍ.

Radost je pro mě známkou pozitivní energie. Pokud každý den prožívám radostné chvíle, stávají se tyto momenty dobíječem baterek, a z nich potom již nemusím čerpat energii pouze pro své vlastní sny. Pokud mám v sobě dostatek této energie, najednou už jsem i schopen ve vlastní sen uvěřit, a pak už jsem jen krůček k tomu, abych byl schopen prožívat své sny. 

Je to právě víra, co nás vede k akci. Když jsme schopni uvěřit sami v sebe a ve své schopnosti, jsme schopni uvěřit i ve své sny a ty nás potom motivují k dalším krokům a dodávají další porci energie pro překonávání dalších překážek. Pořád se ale vracíme k tomu, že dokud nemáme v sobě energii na to, abychom věřili sami v sebe a ve svůj sen, tak pro nás bude vždy takový sen jen pouhou iluzí v naší mysli. A potom vždy, když na takový sen pomyslíme, jen mávneme rukou a řekneme si: „Je to jenom sen.“

Bohužel se ale v této fázi v našich snech nenachází zdroj energie. Nebyli jsme v něj ochotni uvěřit, proto pro nás sny nic neznamenají. Jedna z mých zásad zní: Kde je víra, tam je cesta. A já jsem přesvědčený o tom, že každý z nás může udělat jednoduchý krok, aby dokázal tenhle stav našeho bytí změnit a získal pro svůj život energii, se kterou bude schopen uvěřit ve vlastní sny. A tím krokem je právě radost.

Pokud se vám třeba nedaří prožívat své sny, zkuste se na chvíli od nich odpoutat. Přestaňte se soustředit na to, co byste v životě chtěli a co vše v životě musíte. Zkuste přemýšlet o tom, co by bylo kdyby, a začněte se soustředit na ty věci, které vám v životě dělají radost. A dělejte tyto věci tak hodně a tak často, jak jen je to možné. Dovolte si myslet nějaký čas jen sami na sebe a naplánujte si co nejvíce činností, během kterých prožíváte radost. Napište přátelům, se kterými je vám dobře a na nějaký čas se oprostěte od těch, se kterými se nesmějete. Zkrátka a dobře: Zkuste si do svého života naplánovat co nejvíce radosti, a až potom si zkuste vzít tužku a papír a zkuste znovu začít snít. Já netuším, kdy nastane ta správná chvíle, ale věřím, že tu chvíli poznáte a že potom uvidíte velký rozdíl ve svých snech, protože už pro vás přestanou být iluzí, a možná také zjistíte, že už najednou jeden ze svých snů žijete. 

Moc bych si přál, aby i pro Petru bylo její rozhodnutí vykročit novým směrem takovým prožitým snem. Jednou se mě jeden kamarád zeptal, jaký je můj velký sen, který bych si chtěl splnit, a já jsem začal mluvit o cílech a plánech, které mám s tištěným magazínem Improovio. On mi ale oponoval, že jsou to jen cíle, které závisí i na snech jiných lidí, a že by ho zajímalo, jaký je můj velký osobní sen. A já jsem si v tu chvíli uvědomil, že takový sen už vlastně žiju, a řekl jsem mu, že mým snem se stává vše, v co jsem schopný uvěřit.

Snad i vy budete schopni věřit ve vlastní sny a jen skromně doufám, že jsem k tomu mohl přispět tímto podcastem. Doufám, že vám přinesl do života radost a mohl vám tak udělat úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder