3 myšlenky Andrewa Carnegieho jako důkaz filozofie úspěchu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Psal se rok 1901, když ocelový magnát, jak se tehdy přezdívalo podnikateli, mecenášovi a filantropovi Andrewovi Carnegiemu, prodal svou Carnegie Steel Comapny finačníkům ze skupiny JPMorgan. Tímto prodejem vznikla dodnes známá U.S. Steel Corporation, za kterou Carnegie obdržel 480 milionů dolarů a stal se nejbohatším mužem světa. Jen pro malé srovnání – dnešním nejbohatším mužem je Jeff Bezos, jehož jmění se odhaduje na 190 miliard dolarů. Pokud bychom přepočítali hodnotu jmění Andrewa Carnegie do dnešní doby, tak by dnes za svou společnost měl utržit řádově 370 miliard dolarů. Mohli bychom tak říct, že byl Andrew Carnegie dvakrát bohatší než dnešní nejbohatší muž světa Jeff Bezos. Přesto pro Andrewa Carnegieho nebyly peníze pro život důležitou hodnotou. 

Život filantropa

Svůj život zasvětil především filantropii a dodnes je považován za jednoho z největších filantropů všech dob. Carnegie svůj největší díl úspěchu přičítá tomu, že jako mladý chlapec a imigrant, který od třinácti let pracoval v bavlnárně, získal volný přístup ke knihám. Stalo se tomu díky vysloužilému obchodníkovi a plukovníkovi Andersonovi, který dal volný přístup do své knihovny všem pracujícím chlapcům. Tímto způsobem získal Andrew Carnegie přístup ke vzdělání a později díky tomu, již v roli filantropa, investoval více jak 50 milionů dolarů do otevření 2 509 knihoven, kam měli lidé volný přístup. Říká se, že Carnegie měl pro podporu knihoven dva hlavní důvody:

První důvod – Přesvědčení. Věřil, že kdokoliv, kdo má přístup ke vzdělání a touhu učit se, může dosáhnout stejného úspěchu jako on sám.
Druhý důvod – Příležitost. Prostřednictvím svých otevřených knihoven dával novým imigrantům příležitost získat kulturní znalosti o jejich zemi. Netajil se však tím, že první důvod byl pro něj samotného významnější, když ve svých vzpomínkách vyjádřil vděčnost obchodníkovi ve výslužbě, plukovníku Andersonovi. Ten kdysi dal mladému chlapci přístup ke vzdělání a sám Carnegie na jeho chválu napsal:

„Je to jen nepatrná pocta, která dostatečně nevyjadřuje pocit vděčnosti, jež cítím za to, co udělal Anderson pro mě a mé vrstevníky. Vlastní zkušenost z mládí mě přivedla k tomu, že není produktivnějšího využití peněz pro rozvoj dobra u chlapců a dívek, kteří již v sobě mají ambice a schopnosti toto dobro rozvíjet, než je otevření veřejné knihovny ve společnosti.“

Myslím si, že tato (PRVNÍ) myšlenka nejbohatšího filantropa planety nám i dnes, po více jak 100 letech, ukazuje mimořádné nastavení mysli tohoto muže. I přesto, že se Carnegie stal nejbohatším mužem planety, nepřestal pociťovat vděčnost za příležitost, která mu tehdy byla poskytnuta, a byl rozhodnutý stejnou příležitost nabídnout i dalším lidem. 

Ostatně i jeden ze známých Carnegieho citátů svědčí o tom, co pro něho samotného znamenalo bohatství.

„Muž, který umírá bohatý, umírá zneuctěn.“

Tak zní jedna z jeho myšlenek (DRUHÁ), která nám jasně ukazuje, co pro tohoto muže znamenalo finanční bohatství. Carnegie byl názoru, že bohatí lidé by své finanční a materiální bohatství neměli v žádném případě využívat pro svou extravaganci a luxusní životní styl. Byl přesvědčen, že bohatí lidé by měli své peníze vyžívat pro dobro společnosti, jež jim dala příležitost uspět. Ve svém díle Evangelium bohatství se vyjádřil, že by se bohatí lidé měli chovat jako správce svého majetku, který byl měl být využíván pro dobro druhých. Mimo jiné byl také velkým kritikem lidí, kteří zdědili velké bohatství, a také jeho žena se v předmanželské smlouvě zavázala, že do jejich smrti bude veškerý jejich majetek rozdán pro dobro společnosti. 

Samozřejmě že dnes můžeme obdivovat, jak se tento známý průmyslník svými dobrými činy zapsal do lidské historie, a někdo by mohl snadno namítnout, že je jednoduché začít lidem dávat, když máme z čeho brát. Andrew Carnegie je i 102 let po své smrti pro mě důkazem, že jen ten, kdo je schopen dávat druhým, je schopen do života něco získat, a jeho životní filozofie mi potvrzuje myšlenku, kterou jsem zmiňoval v nedávném podcastu. Tedy že ten, kdo chce začít dávat, aby mohl něco získat, musí být schopen nejprve přijímat. Carnegie byl schopen přijmout příležitost a začal se sám vzdělávat, byl schopen přijímat zpětné vazby od svého mentora, majitele železniční společnosti, díky kterému realizoval první úspěšnou investici. Pokud by nebyl tehdy schopen přijímat tyto informace a zpětnou vazbu a už tehdy si myslel, že ví vše nejlépe, nikdy by se nikam neposunul a s velkou pravděpodobností by se ani nestal nejbohatším mužem na světě. 

Carnegie si mimo jiné taky uvědomoval, že svých velkolepých vizí nikdy nebude schopen dosáhnout sám a že čím větší jeho vize budou, tím více schopností a dovedností pro jejich naplnění bude potřebovat. Proto se při budování svého impéria soustředil na vztahy s lidmi ve svém okolí. Carnegie byl už ve své době známý počtem kontaktů mezi lidmi a v jedné ze svých myšlenek (TŘETÍ) zmínil:

„Nejdůležitější způsob, jak získat přátelství lidí, je zapamatovat si jejich jména a vzbudit v nich vědomí důležitosti.“

Bez ohledu na to, v jaké době žijeme a jaké technologie máme k dispozici, tak principy a filozofie dosahování úspěchu se nemění. A je to právě Andrew Carnegie, díky kterému vznikla slavná kniha Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla. Ten v této knize dal dohromady 13 principů úspěchu a musím říct, že často, když pracuji na novém obsahu do podcastu Myšlením na vrchol nebo když připravujeme další vydání magazínu Improovio, tak čím dál častěji zjišťuji, jak pravdivé tyto principy jsou. V aktuálním vydání Improovia se věnujeme sebepoznání, protože věřím, že je to právě sebepoznání, co nám bude na naší cestě za úspěchem pomáhat, aby se každý z nás byl schopen držet principů a filozofie úspěchu, kterých se držel i sám Andrew Carnegie. 

Určitě budou dnes i pro vás jeho myšlenky inspirativní a pomohou vám po poslechnutí dnešního podcastu nahlédnout do myšlení tohoto velkolepého může. A pokud je ve vašem okolí někdo, o kom si myslíte, že by ho mohl tento podcast bavit, nebojte se s ním tento podcast sdílet. Stejně tak nemějte obavy a napište mi na můj e-mail a podělte se se mnou o jakoukoliv myšlenku a názor. Slibuji vám, že každá tato zpráva bude přijata bez předsudků.

Už teď vím, že mi udělají úspěšný a krásný den, který na závěr přeji i vám všem. 

© Lukáš Eder