Stavy, kdy přicházíme o sebehodnotu

V několika posledních podcastech jsem se snažil mluvit o našem egu a inspirovat své posluchače k takovému zamyšlení, které by je vedlo ke spokojenému, šťastnému a především vědomému životu. A zejména slovíčko vědomý život bych si dovolil zdůraznit, protože když jsou naše životy ovládány skrze naše přebujelé ego, tak nám to brání být si vědomi svých činů. Když jsme jen vedení svým egem, ovládají nás naše emoce, které vznikají víc na základě podnětu zvenčí než na základě našich vlastních myšlenek. Máme díky tomu neustále potřebu na někoho reagovat, protože naše ego má neutuchající nutnost dokazovat svou mimořádnost. 

Díky tomu žijeme víc v minulosti, kdy se utápíme ve všech těch křivdách a vytváříme sami v sobě příběh jakési oběti. Stejným způsobem nás to ale může vést k opaku, kdy se v naší mysli jen soustředíme na budoucnost, když pořád dokola jen přemýšlíme o našich cílech. Naučit se sebeovládání, kdy jsme schopni postupně rozvíjet své přirozené talenty, aniž bychom tím chtěli sami sobě nebo někomu v našem okolí cokoliv dokazovat, vede k vědomému životu. Náš rozum a pocity jsou v harmonii. Nijak spolu nezápasí. Zažíváme pocity jakéhosi vnitřního klidu. Je to stav, kdy jsme teď a tady. Víme přesně, co děláme, proč to děláme a čeho chceme svým chováním dosáhnout. Znáte takové stavy?  Kdy jste ponoření do stavu flow, děláte nějakou činnost, jež vás naplňuje pozitivní energií? 

Pro mě byly kdysi tyto stavy a pocity velmi vzácné. Dřív jsem spoustu věcí dělal z důvodů, které nevycházely z mého vnitřního přesvědčení. Někdy jsem se chtěl například někomu zavděčit, jindy jsem zase chtěl někomu dokázat, že jsem stejně dobrý jako on, a někdy jsem zase jednal pod nadvládou vzteku a rozčílení. Nejhorší na takových stavech vždy bylo, že když jsem vystřízlivěl a opustily mě ty emoce a pocity, které spouštěly mé chování, tak přišly na řadu výčitky a lítost a ty, jako taková tečka na závěr, srážely mou sebehodnotu. Proto jsem ve svých podcastech mluvil o tom, že když se necháme ovládnout svým egem, tak i když si ego chvilku myslí, že je mimořádné a stojí na vrcholu hory, tak ve skutečnosti už nás táhne ke dnu a ztrácíme díky němu naši vlastní hodnotu. 

Musím naprosto otevřeně přiznat, že naučit se sebeovládání nebylo vůbec jednoduché, a pořád ještě zažívám v životě situace, které mi mé časté minulé stavy připomínají. Pravda, že těch situací je už mnohem méně, než bývalo dříve, ale lhal bych, pokud bych říkal, že už nic podobného neznám. Jak už jsem říkal v minulých podcastech, ego je tu vždy s námi, a jakmile mu dáme příležitost, začne sílit.

Když jsem se na webináři se členy programu Improovio bavil o tom, jak pracovat se svým egem, tak i tato zkušenost byla pro mě velikou školou. Na webinář jsem zpracoval takovou krátkou, asi dvacetiminutovou přednášku, ve které jsem se snažil ukázat, jak jsem se naučil vnímat své ego. Pokud by vás tyto myšlenky zajímaly, můžete se na něj podívat na webu Improovio pod záložkou Webinář. Předem ale říkám, že nejsem žádný psycholog, tak nečekejte žádnou odbornou překážku. Spíš jsem se snažil svými slovy předat svůj pohled a zkušenost, abychom společně mohli začít diskutovat a předávat si své zkušenosti. 

Diskuse na webináři již probíhá pouze živě, není nahrávána, aby nikdo ze členů neměl obavy podělit se o své zkušenosti. Osobně jsem za hodinovou výměnu názorů velmi vděčný, protože jsou to právě pohledy z jiných stran, které i mně pomohly si znovu uvědomit, co jak můžu začít dělat ve svém životě lépe. 

Jedním z diskutujících, kterého mohu zmínit, byl také Petr Štěpánek. Autor pravidelné rubriky Sobělídrem jak v rámci našeho webu, tak i v tištěném magazínu Improovio. Petr během diskuze ukázal zajímavou věc, když nám dal úkol, abychom se v jedné větě podělili o to, jak vnímáme své ego. Dal nám chvilku na zamyšlenou, a následně jsme měli v jedné větě pojmenovat to, jak vidíme a cítíme své ego. 

Tímto jednoduchým úkolem a otázkou nás Petr přivedl ke krásnému zamyšlení a především nám ukázal, že každý z nás vnímá toto slovo úplně jinak. Čímž jsme se tak vlastně dostali trochu k tomu, že je velmi náročné vést k něčemu diskuzi, když už se rozcházíme v samotné definici problému nebo slova. Přesto si ale myslím, že se nám podařilo se navzájem obohatit, protože jsme si s několika členy byli schopni předat zkušenosti. Věřím, že to alespoň malým drobným krokem přispělo ke zlepšení sebeovládání každého z nás. 

Tento Petrův úkol mě inspiroval natolik, že jsem si řekl, že o to samé požádám i někoho z vás, posluchačů tohoto podcastu. Zkuste mi, prosím, do mého e-mailu napsat jednou větou, jak vidíte svoje ego. Co pro vás toto slovo znamená? Jak byste jej definovali a pojmenovali? Dokážete to jednou větou nebo jednoduchým souvětím? Budu vám velmi vděčný, když si najdete chvíli času na zamyšlení a napíšete mi odpověď na [email protected]. Já vás o tuto odpověď nežádám ani tak kvůli sobě, jako kvůli vám. Věřím totiž, že až uvidíte svou odpověď napsanou, tak možná sami ucítíte něco, co jste neznali, a že to také notnou dávkou přispívá ke vztahu, který máte sami se sebou. A protože to myslím vážně a chtěl bych vám dát i nějakou vnější motivaci, tak každý z vás, kdo mi pošle odpověď na můj e-mail do konce července tohoto roku, ode mě dostane dárek v podobě prvního vydání tištěného magazínu Improovio, kde jsme se věnovali tématu hledání vlastní vize. V tomto případě neexistuje špatná odpověď, je to čistě a jen o vašem vnímání a pocitu. Slibuji vám, že si vaše odpovědi nechám jen pro sebe, pokud mi nedáte svolení k jejich zveřejnění. Už teď jsem ale zvědavý na vaše pohledy a těším se na ně.

Doufám, že vám dárek ode mě i tento podcast udělá úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder