Jak nás mohou slavné pohádky naučit žít?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když jsem připravoval předchozí díl tohoto podcastu, ve kterém jsem mluvil o vášni, tak jsem si vzpomněl na myšlenky Martina Luňáka. Martin je podnikatel a byl jedním z hostů tohoto podcastu. Pokud jste rozhovor s ním neslyšeli a chtěli byste si jej připomenout, stačí si vyhledat epizodu s číslem 383. Já jsem si ale nevzpomněl na myšlenky, které zazněly během našeho společného rozhovoru. Myšlenky, o které se Martin podělil nejen se mnou, ale také se čtenáři našeho tištěného magazínu Improovio

V aktuálním vydání se společně s dalšími autory věnujeme tématu sebepoznání, a když jsem při našem osobním setkání Martinovi ukazoval první číslo, které bylo věnováno hledání vlastní vize, byl z naší práce nadšený a nabídl mi, že pokud budu chtít, tak rád se svými zkušenostmi a myšlenkami také do některého z dalších čísel přispěje. Když jsem se Martinovi zmínil, že druhé vydání bude věnováno právě sebepoznání, začal se se mnou dělit o krásné myšlenky. Prostřednictvím nich vysvětluje lidem ve svých firmách, jak důležité je poznat právě sama sebe, než se rozhodneme dosahovat nějakých cílů. 

Martin byl kdysi vášnivým hráčem počítačových RPG her a ve svém článku v magazínu Improovio čtenářům ukazuje, jak nás může tento imaginární svět naučit nejen tomu, jak důležité je poznat sama sebe, ale současně i tomu, jak důležité je pro náš život naučit se spolupracovat s lidmi, kteří jsou úplně jiní. Mohou to být lidé, kteří mají jiné zkušenosti a dovednosti. Mohou to být lidé, kteří pocházejí z jiné kultury a do určité míry mohou zastávat i jiné hodnoty než my. Pokud nás ovšem spojuje společná vize a my se naučíme s takovými lidmi spolupracovat, tak o to snadněji začneme dosahovat našich cílů a snů. 

Někdy se nám může v životě stát, že se snažíme potlačovat ty vlastnosti a dovednosti, ve kterých jsme přirozeně dobří, a investujeme naši energii do toho, v čem nikdy dobří nebudeme. A tím se z nás stává jakýsi průměrný člověk, který v ničem nevyniká a možná více žije ve strachu z toho, aby nikde moc nevyčníval. Hlavně aby zapadl do společnosti a moc na sebe neupozorňoval. Taky máte občas takový pocit?

V počítačové hře si na začátku volíme roli, jíž budeme v této hře zastávat. Podle toho, jakou roli si vybereme, získáme jakousi sadu základních dovedností, které máme příležitost nadále rozvíjet. Když si zvolíme roli rytíře nebo lučištníka a budeme se celou hru snažit rozvíjet dovednosti čar a kouzel, pro které nemáme nadání, nestane se z nás ani nejlepší rytíř, ani nejlepší čaroděj. A velmi podobné je to také v našem reálném životě. I zde, podle toho, do jakého prostředí se narodíme, jsou nějakým způsobem formovány naše základní dovednosti a schopnosti.  A je vždy naší volbou, zda se budeme snažit tyto dovednosti nadále rozvíjet, nebo zda se budeme celý život stávat někým, kým ve skutečnosti nejsme. 

Někdy jsme k takovému nesmyslnému chování inspirováni někým v našem okolí nebo získáme nějaký impuls od lidí na sociálních sítích. Líbí se nám jejich životní styl a začneme toužit po tom samém, a to aniž bychom se zamysleli, proč bychom chtěli zrovna takového cíle dosáhnout nebo proč bychom měli chtít umět danou dovednost. Někdy ale k takovému jednání můžeme být donuceni. Třeba učiteli ve škole nebo i našimi rodiči. „Tvůj děda byl právník, tvůj táta byl právník a ty jím budeš taky!“ I něco podobného možná někdo z vás už mohl slyšet, a tak se celý život snažil vzbudit touhu a vášeň pro to, co mu nebylo přirozené, a potlačoval, co mu přirozené je.   

Martin Luňák se mi mimo jiné také zmínil, že přesně na podobném principu jsou postavené slavné kreslené pohádky, které lámou tržní rekordy a počítají zisky v miliardách. 

Mnohdy jsou tyto pohádky stejně tak úspěšné u dětí, jako u nás dospělých, a možná je to právě proto, že na rozdíl od reálných životů to v pohádce vždy dostane ten správný směr a dobro zvítězí nad zlem. Martin to ve svém vyprávění krásně ukazuje na příkladu slavně „disneyovky“ Ledové království. 

Kdo by neznal příběh dvou malých holčiček, které přijdou o rodiče. Starší sestra Elsa byla od přírody obdarována vzácným darem. Je schopna mrazit věci. Je v tom výjimečná a doposud lidé v jejím okolí nepoznali nikoho s takovou schopností. Elsa svou výjimečností vyvolává mezi lidmi strach, a tak se rodiče rozhodnou svou dceru chránit před touto schopností a ze všech sil se soustředí na to, aby se malá holčička naučila tuto dovednost maximálně potlačit. Jak ona sama, tak její rodiče a okolí mají z jejího daru strach. V této pohádce jsou tímto krásně promítnuty příběhy z našich reálných životů. V těch jsme také mnohdy vedeni k tomu, abychom potlačovali svou vášeň a přirozené dovednosti. Mnohdy jsme vyrůstali v přesvědčení, že normální je být průměrný, a ne v něčem vynikat. Jenže to je právě přesně to, co nám brání ke štěstí a životnímu naplnění. 

I princezna ze zmiňované pohádky dokázala být šťastná až v ten moment, kdy utekla, přestala se bránit tomu, v čem je skutečně dobrá, nechala naplno propuknout svou vášeň a začala rozvíjet své schopnosti. V tom příběhu je naprosto dokonale ilustrováno, co se může stát, pokud naprosto podlehneme vlastní vášni a nebudeme naše výjimečné dovednosti a schopnosti prostřednictvím našeho rozumu udržovat na uzdě. Když se Elsa nechala pohltit svou výjimečností, její ego začalo růst, její sestra málem zemřela a lidé v celém království trpěli. Pokud by se nenaučila zkrotit vlastní vášeň a ovládat své schopnosti i pro dobro druhých, pravděpodobně by zůstala sama na vrcholu ledové hory naprosto stejně nešťastná, jako když byla uzavřena ve svém pokoji na zámku, kde musela svou výjimečnost potlačovat. 

A velmi podobně bychom mohli nahlížet na další příběhy z pohádek, ať už se zamyslíte nad příběhem Shreka nebo Bleska McQueena, co soutěží o Zlaté písty. Když se zamyslíte nad každým takovým dějem, tak v něm můžete objevit velké učení pro naše reálné životy, a právě to je ten důvod, proč jsou tyto pohádky tolik oblíbené. V pohádkách to vždycky dobře skončí, v našich životech tomu tak ale mnohdy nebývá. Musí to tak ale být? Může se i náš život stát takovou malou pohádkou? 

Možná že jsem naivní, ale věřím, že ano. Aby se tomu tak ale stalo, nemůžete čekat na žádného prince na bílém koni nebo doufat, že přijde praštěný oslík, co nám ukáže krásy života a jak chutná láska. To se děje opravdu jen v pohádkách. Zda se z našeho života stane pohádka s dobrým koncem, závisí vždy na rozhodnutí každého z nás. Jen tehdy, když jsme schopni přijmout zodpovědnost za své dovednosti a schopnosti, tak získáváme skutečnou svobodu. Jenže jaké jsou ty dovednosti a schopnosti? Co když jsme nedostali příležitost je objevit? Já doufám, že vám k jejich objevení pomůže nejen tento podcast, ale třeba i další vydání našeho magazínu, které jsme vytvořili přesně s tímto záměrem – abychom našim čtenářům pomohli lépe poznat sami sebe a zaměřit se v životě na to, co jen nám přirozené.

Věřím, že se to každému z vás povede, a doufám, že jsem vám i dnešním podcastem udělal úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder