Efektivní a pohodlná cesta pro zvládnutí svého ega

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Představte si, že vstupujete do místnosti, ve které stojí člověk, se kterým jste se nikdy předtím nesetkali, ale o kterém jste již získali nějaké informace od svých přátel nebo z médií. Nicméně ty informace nejsou příliš dobré. Přestože jste se daným člověkem nikdy nesetkali a neznáte ani jeho hlas, tak nemůžete vědět, co od takové osoby očekávat. Je to naprosto neznámá osobnost, ale protože už o této osobnosti máte určité negativní informace, tak jste si byli schopni udělat obrázek a přicházíte do vztahu s touto osobností s nějakými předsudky. A jak si myslíte, že se vám bude s danou osobností navazovat dlouhodobý a pozitivní vztah, když už do začátku vstupujete s negativním očekáváním?

Já neříkám, že není možné i tak navázat dlouhodobý a pozitivní vztah. Sám jsem ve svém životě několikrát prožil, že jsem měl vůči někomu předsudky, ale když jsem mu posléze dal příležitost a skutečně danou osobu poznal, tak jsem byl velmi mile překvapený. Často jste tak úplně zbytečně ztrácel čas a projevoval nedůvěru jen na základě nějakých nepodložených informací a současně i zcela zbytečně znesnadnil možnost navázat nějaký vztah. A skutečně je jedno, zda se jednalo o vztah přátelský, partnerský nebo jen čistě obchodní. 

Pravidelní posluchači mého podcastu se teď možná diví a říkají si, proč začínám v této epizodě mluvit o vztazích. Tito posluchači totiž vědí, že jsem v minulých epizodách mluvil o egu a v té úplně poslední jsem jim slíbil, že se dnes podíváme na to, co může každý z nás udělat, aby se nemusel pouštět do vyčerpávajícího boje se svým vlastním já. I když se to tak zatím nezdá, tak budu na předchozí podcast navazovat, a proto pokud jste jej neslyšeli, doporučil bych vám nejprve překliknout na něj i na předchozí díly. Budou podstatné pro pochopení dnešního tématu. 

K tomu, že jsem v dnešní epizodě začal mluvit o vztazích, mě přivedla diskuze se členy programu Improovio v naší uzavřené skupině na Facebooku. Zde jeden ze členů, Tommy Kohout, otevřel téma ega a ptal se ostatních členů, jak pracují se svým egem. V diskusi potom padlo, že je zapotřebí naučit se vlastní ego potlačovat, vytěsnit jej, začít ignorovat a být neustále na obzoru, jakmile se začne hlásit o slovo. S tímto tvrzením jsem si dovolil do určité míry nesouhlasit, a právě to nás dovedlo k tomu, že jsem na téma ego zaměřili druhý webinář s našimi členy a čtenáři magazínu Improovio

PŘEDEM SOUDIT

Jak již zaznělo v předchozí epizodě, většina lidí vnímá své ego jako nepřítele, jako něco negativního. Naprosto souhlasím s tím, že pokud se dostaneme pod nadvládu vlastního ega, tak to má negativní dopady pro naplněný a spokojený život ve všech oblastech. Na jedné straně můžeme působit například jako mimořádně úspěšná osobnost, ale ve skutečnosti se cítíme uvnitř prázdní, trpí naše zdraví, rodina i vztahy. Pořád si ale nemyslím, že je to důvod pro to, abychom na ego pohlíželi jako na našeho nepřítele. Každá mince má rub i líc a také ego má přece svou pozitivní stránku. Problém je ovšem v tom, že v momentě, kdy jej vnímáme pouze a jen jako něco špatného, co musíme potlačovat a co ničí naše životy, tak nám to brání vidět i jeho pozitivní vlastnosti. Je to velmi podobné, jako když vcházíte do místnosti, kde stojí osoba, vůči níž máte negativní předsudky. Tyto předsudky vám brání vidět její pozitivní stránku a těžce s takovou osobou navážete nějaký vztah. 

A teď, prosím pěkně, neříkám, že bychom snad měli tyto předsudky a negativní informace ignorovat. To je samozřejmě nesmysl. Naopak bychom jich měli využít pro naše dobro. Berme tyto předsudky jako možnou variantu, která může nastat, ale neřiďme se jimi bezhlavě. Jednoduše zkusme všechny tyto informace přijmout jako fakt, ale nenechme se jimi bezhlavě ovlivňovat. A tímto se můžeme řídit jak při vstupu do vztahu s jinými lidmi, tak naprosto stejně při budování vztahu sami se sebou, tedy s naším vlastním egem. 

Ve chvíli kdy vstupujeme do vztahy sami se sebou s negativním nastavením a myslíme si, že náš úhlavní nepřítel je ego, tak je to jako bychom sami sebe odsoudili k životu ve strachu. Máme neustálou obavu z toho, že začne naše ego sílit, vymkne se nám z rukou a přebírá vládu nad naším chováním. Něco podobného se občas může stát každému, ale určitě to nevyřešíme jenom tím, že se to budeme snažit ignorovat, vytěsnit nebo proti tomu bojovat. Ať chceme, nebo ne, tak naše ego tu vždy bude s námi a vždy, když přestaneme dávat pozor, využije situaci, aby ukázalo svou sílu. Proto si myslím, že jakýkoliv boj nebo jeho potlačování je velmi náročný proces. Osobně vidím mnohem efektivnější, příjemnější a pohodlnější cestu. CESTA, která je téměř bez boje. Je to cesta plná porozumění, tolerance a vzájemného růstu. Protože ať si to přiznáme, nebo ne, tak naše ego roste vždy s námi. Cesta, o které mluvím je o…

SEBEPŘIJETÍ

Z vlastní zkušenosti mohu mluvit o tom, že jen ve chvíli, kdy jsme schopni přijmout sami sebe, včetně našeho ega, takové, jací jsme, jsme následně schopni přestat s naším egem bojovat, nevnímat jej jako životního nepřítele, ale víc jako parťáka na cestě životem. Protože jak jsme se dozvěděli v minulém díle, naše ego má také pozitivní stránky. Ovšem ty uvidíme jen tehdy, když jej budeme schopni přijmout ego takové, jaké je.

Když přijmete jako fakt například to, že prostě nejsme dobří v nějaké oblasti, tak je to převelice osvobozující pro celou naši osobnost. Jednoduše vysvětlíme sami sobě – svému egu -, proč není potřeba žárlit na někoho, kdo v dané oblasti lepší je. Najednou nemusíte mít problém s autoritami kvůli nějakým předsudkům. Společně se svým egem chápete, proč někdo může být lepší než vy, a to jen díky tomu, že jste si dovolili přijmout sami sebe takové, jací doopravdy jste. Osobně považuji sebepřijetí jako snadnější cestu k pochopení vlastního ega, je to cesta udržovat své ego na uzdě a získávat pro různé životní situace pokoru i nadhled současně.

Možná jsem až příliš velký pacifista, protože se skutečně domnívám, že jakýkoliv boj, který probíhá nejen uvnitř naší osobnosti, je ztrátou energie. Je to ale jen můj názor a zkušenost, kterými se snažím inspirovat někoho z vás, posluchačů podcastu Myšlením na vrchol. Třeba máte jiný názor nebo odlišnou zkušenost – dost možná je mnohem lepší než ta moje. Nerad soudím, co je dobré a co špatné. Nevím totiž, podle čeho bych takový soud měl učinit. Proto se nemusíte bát, že bych jakýkoliv váš názor soudil, naopak jsem za něj vždy vděčný, protože pomáhá i mně nahlížet na věci z různých úhlu. Takže pokud cítíte potřebu nebo máte chuť mi k tomuto tématu cokoliv napsat, sdělit mi svoji odlišnou zkušenost, jen do toho! Můj e-mail je [email protected]. Děkuji vám za vaše zprávy už předem. Stejně tak děkuji, pokud máte odběr mého podcastu ve své aplikaci nebo jste se rozhodli sdílet tento podcast mezi své přátele.

Mějte úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder