EGO jako nepřítel, nebo parťák?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když slyšíte slovo ego, jaké prožíváte pocity? Zní vám toto slovo příjemně, pozitivně, nebo je vám nepříjemné, a jakmile jej slyšíte, tak máte pocit, jako by se uvnitř vás něco svíralo? Mnoho lidí vnímá slovo ego s negativní konotací. Nejčastěji si asi vybavíme nějakého sebestředného, arogantního, egoistického blbce, který si o sobě myslí, že je středem vesmíru. Takové lidi nemá samozřejmě nikdo rád a většinou se i tito lidé jsou sami schopni utopit ve své vlastní nenávisti. To když začnou se svým přerostlým egem bojovat. 

Boj a vnímání

Já si myslím, že každý z nás tak trochu vnímá slovo ego jinak. Nejčastěji se ovšem potkávám s názorem, že ego je něco špatného. Něco, co bychom měli za každých okolností držet na uzdě, bojovat proti němu, potlačovat jej nebo se jej snažit ignorovat. V překladu latinské slovíčko ego znamená JÁ. Takže když začínáme proti egu bojovat nebo jej budeme chtít potlačovat a zpochybňovat, tak bychom to mohli vnímat, jako bychom chtěli zpochybňovat svou vlastní existenci. Ego je přece nedílnou součástí naší osobnosti, je naší přirozeností. Tak proč s ním chtít bojovat a vnímat jej pouze negativně?

K tomuto tématu mě inspirovala diskuse v naší uzavřené skupině na Facebooku se členy programu Improovio. Mám radost, že se nám pomalu daří podobné diskuse rozvíjet a vyměňovat si názory, ve kterých se třeba můžeme úplně rozcházet, protože každý rozdílný názor nás může obohatit. Aby tomu ovšem tak bylo, jak je zapotřebí, abychom měli nejprve zpracovaná vlastní ega. Což mi přijde docela vtipné, že abych byl vůbec schopen rozebírat téma ego, tak bych jej měl mít nejprve zpracované uvnitř sebe. Toto téma i skvěle rezonuje s druhým vydáním magazínu Improovio, kde se věnujeme sebepoznání, a právě proto mě zmiňovaná diskuse v naší uzavřené skupině inspirovala natolik, že jsem se rozhodl zaměřit druhý webinář pro členy Improovio klubu právě na téma vnímání našeho ega.

Ať si to budete chtít přiznat, nebo ne, tak pravdou je, že ego má každý z nás a přihlásí se o slovo vždy, jakmile se projeví nějaké ambice. Naše ego samo o sobě prahne po seberealizaci, po růstu, a má neustále potřebu dokazovat samo sobě svou:

  • výjimečnost…,
  • mimořádnost…,
  • nadřazenost.

Je to pocit výjimečnosti. Stačí jen, abyste zjistili, že disponujete nějakou mimořádnou informací, a vaše ego již začíná vystrkovat růžky. Do určité míry bych si proto dovolil říct, že lze naše ego vnímat pozitivně, protože nám pomáhá přijímat výzvy a překonávat překážky. Jakmile naše ego ucítí nějakou motivaci, potenciál a příležitost k růstu, okamžitě se hlásí o slovo a dělá z nás muže a ženy činu. Je to právě naše ego, co nás žene na vrchol a dělá z nás kreativní osobnosti, podnikatele a vrcholové sportovce. Současně je ale potřeba si také uvědomit, že stejně jako nás ego žene na vrchol, tak nás činí zranitelnými a snadno začne ubírat na naší vlastní sebehodnotě.

A přesně toto jsou důvody, proč si myslím, že nelze ego vnímat pouze negativně, protože pokud bychom neměli tuto nevědomou část naší mysli, která prahne po seberealizaci a úspěchu, tak bychom se možná nikdy nikam neposunuli.

Proč pohlížíme na ego negativně a vidíme na něm jen špatné?

Jedním z důvodů může být, že naše ega můžeme ve společnosti nejčastěji pozorovat jako sebestřednost, aroganci nebo až nezdravou víru ve vlastní důležitost. Trávení času s takovými osobnostmi nám samozřejmě není příjemné a vyvolává v nás negativní emoce, a možná právě proto vnímáme toto slovíčko velmi negativně. Lidé, kteří v nás vyvolávají tyto emoce, bychom mohli definovat jako případy, řekněme nezdravě vyvinutého ega. Možná, lépe řečeno, bychom mohli stav takové osobnosti označit jako důsledek nezdravého vztahu, který máme sami se sebou. A tím se dostáváme právě k tomu, o čem si myslím, že je pro každého z nás důležité, abychom dokázali udržet vlastní ambice a touhu po seberealizaci na uzdě.

Líbí se mi jedno přirovnání z knihy Ego je váš nepřítel, kde autor knihy přirovnává tuto naši nevědomou a neustále ambiciózní část naší osobnostmi k malému vzdorovitému dítěti, které má potřebu si za každé situace prosadit svou. Takové malé umanuté dítě, když si něco usmyslí, tak ho prostě v ten daný moment nezajímá, co se smí a co se nesmí. Neohlíží se na druhé, chce jen dosáhnout toho, pro co se rozhodlo. Necháváme ale jako rodiče naše děti, aby si dělaly jen to, co ony samy chtějí a co si umanou, nebo se je snažíme vychovávat? V lepších případech dětem ukazujeme, jakým způsobem mohou svého cíle dosáhnout, aniž by museli kráčet hlavou proti zdi, nebo jak se hezky česky říká – jít přes mrtvoly. Což v některých případech přesně naše ego dělá. Nedívá se doleva a doprava, vidí jen svou ambici, touhu a vášeň, které chce dosáhnout. Ve zmiňované knize je stav přerostlého ega hezky citován trenérem amerického fotbalu Billem Walshem, který je označil jako:

„Zdravá sebedůvěra se mění v aroganci, asertivita v umíněnost a sebejistota v nezodpovědnost a bezohlednost.“

Důvod pro negativní vnímání našeho ega je způsoben především tím, že to zdravě nastavené ego není ve společnosti příliš vidět. Naše mysl si spíš zapamatuje arogantního blbce a egoistického šéfa než vyrovnaného a pokorného jedince. Egoisté v nás vyvolávají negativní emoce, nejčastěji tyto emoce vycházejí ze strachu, proti kterému se máme buď potřebu bránit, nebo začít bojovat. Vtipné ovšem je, že jakmile začneme bojovat proti egu někoho jiného, tak tím začne růst i naše vlastní ego. Najednou se v naší mysli začnou prohánět slova typu: „Co si o sobě ten blbec myslí?“ nebo „Copak on má mně něco radit?“. Přesně toto jsou slova od našeho ega, které začíná mít potřebu samo sobě dokazovat, že je to lepší. Možná je to ale nejčastěji ze strachu, že společnost, nebo dokonce my sami objevíme vlastní slabinu, ve které se nejsme schopni zlepšit. Jak s tím ale pracovat a dosáhnout toho, aby se naše ego hlásilo o slovo co nejméně? 

V dnešním podcastu jsem se snažil ukázat, jak vnímám ego já a proč si myslím, že jej většina lidí vnímá jako něco negativního. V další epizodě se zamyslím nad tím, co bychom mohli každý z nás udělat, abychom se nemuseli sami se sebou pouštět do vyčerpávajícího boje. Proto jestli vás toto téma zaujalo, tak věřím, že vás bude bavit i další epizoda. Než se k ní ale dostanete, podělte se se mnou o svůj názor na téma ego nebo jen ohodnoťte tento díl ve své aplikaci. Případně jej sdílejte mezi svými přáteli. Ubezpečuji vás, že každá zpětná vazba i mně pomáhá pracovat s mým vlastním egem.

Já i moje ego doufáme, že vám dnešní díl Myšlením na vrchol přinese úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder