Když sami sobě bráníme v růstu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Posledně jsem posluchačům vyprávěl smyšlený příběh, na kterém jsem chtěl ukázat, že někdy ani naše nadání, prostředí, víra, a dokonce ani vášeň nemusí být zárukou k dosažení vytyčeného cíle. Někdy na cestě za našimi sny a cíli stojí překážka, kterou nejsme schopni vidět. A právě tento fakt, kdy si neuvědomujeme, proč nejsme schopni uspět, dělá z této překážky jednu z vůbec nejzákeřnějších. Slyšeli jste předchozí epizodu? Proč nedokázal náš talentovaný hokejista Jirka prorazit? Jak je možné, že někdy dosáhnou úspěchu méně talentovaní jedinci, kteří neměli tolik předpokladů pro svůj úspěch?

Nejzákeřnější ze všech

Nejzákeřnější na překážce, která zabránila Jirkovi k úspěchu, je právě fakt, že si tuto překážku nebyl schopen uvědomit, protože mu k tomu bránila právě ona sama. Když něco pokazíme a zjistíme, co jsme udělali špatně, tak je potom snadné začít znovu a udělat tu samou věc lépe. V této souvislosti se mi vybavuje myšlenka z rozhovoru s Martinem Hausenblasem, který říkal, že hlavní rozdíl mezi hlupákem a chytrákem je v tom, že chytrý člověk neopakuje své chyby. Jen hlupák udělá chybu znovu, jenže v ten moment již nemůžeme mluvit o chybě, nýbrž o naší volbě

Abychom se ale byli schopni jakékoliv chybě vyhnout a předejít chování hlupáka, tak si samozřejmě potřebujeme v první fázi dokázat tuto chybu uvědomit. K tomu mnohým talentovaným lidem značně brání jejich přerostlé ego. A právě to je ta překážka, jež v našem příběhu Jirkovi bránila k dosažení vysněného snu. Jen díky svému vlastnímu egu nebyl Jirka schopen prorazit, protože mu nedovolovalo si přiznat vlastní chyby. Byl špatným týmovým hráčem. Díky svému přerostlému egu myslel jen na sebe a na svůj úspěch. Zapomněl ovšem na to, že hokej je týmová hra. S podobným nastavením by možná dokázal prorazit v nějakém sólovém sportu. I tak by mu ale s velkou pravděpodobností jeho ego dříve nebo později začalo bránit ve zlepšování. 

Obecně: Když se zamyslíme nad jakýmkoliv zlepšením, tak co je jeho základem? Co musí předcházet tomu, abychom se chtěli zlepšit nebo chtěli udělat něco lépe?

Samozřejmě uvědomění si současného stavu – objevení nějaké chyby a nedostatku. Když si nebudeme schopni přiznat vlastní nedostatky, těžko budeme schopni hledat způsoby a cesty pro zlepšení. To je zcela logické a věřím, že už také nyní vidíte, jakou paseku v našich životech může napáchat přebujelé ego. 

Příběh, který jsem v předchozím díle použil, byl samozřejmě smyšlený, a možná jsem jej zahnal trochu do extrému. I tak si ale myslím, že jste možná sami mohli v tomto příběhu vidět souvislosti s někým ve vašem okolí, komu již jeho ego přerostlo přes hlavu. Pojďme se ale ještě k našemu smyšlenému příběhu vrátit. Co si myslíte, že bylo příčinou Jirkova přerostlého ega? Jinými slovy: Co formovalo ego v Jirkově životě? Jednoznačně je to samozřejmě prostředí, ve kterém vyrůstal. Od malička od svých rodičů slyšel, že je mimořádně nadaný. Když trénoval s dětmi na ledu, trenéři jej chválili za jeho nadání. Jako malé dítě měl obrovské množství podpory, které v něm zažehlo vášeň pro hokej. Nežil pro nic jiného. Jeho otec, možná ze strachu, aby o svých schopnostech nezačal Jirka pochybovat, vytvořil co možná nejlepší prostředí, ze kterého chtěl vymazat veškeré faktory, jež by snad mohli snížit Jirkovo sebevědomí. Problém ale byl samozřejmě v tom, že ani Jirkův otec neměl své ego zpracované, respektive že nebyl vyrovnaný sám se sebou a sám myslel na jediný cíl. Mít doma slavného hokejistu.

Hledat příčiny, pro které nám samotným nebo někomu z našeho okolí již tzv. přerostlo jeho ego přes hlavu, je sice hezké, ale prakticky nám je to úplně k ničemu. Minulost už nezměníme, a proto hledat viníka, který může za naše přerostlá ega, nám vlastně nepomůže. Pro nás by mělo být mnohem důležitější vědět, jak s naším přerostlým egem dále pracovat. U některých lidí je problém v tom, že jejich ego je už tak velké, že si prostě nejsou schopni přiznat jakékoliv pochybení, a možná tak trochu potřebují, aby je jejich vlastní ego srazilo až na úplné dno. Možná až potom tito lidé budou schopni nějaké sebereflexe a uvědomí si, že dokud nepřestanou krmit své vlastní ego, tak se nemají příležitost dále posunout.  

Je mi jasné, že toto není případ žádného z pravidelných posluchačů podcastu Myšlením na vrchol ani žádného ze členů programu Improovio. Tito lidé se totiž chtějí zlepšovat a uvědomují si, že pokud chtějí v životě dosáhnout lepších výsledků, potřebují v první řadě změnit své současné chování. A k takovému uvědomění by nebyl schopen dojit nikdo s přerostlým egem.

Pořád si ale myslím, že je důležité pochopit, jak se svým egem pracovat, abychom se vyhnuli právě tomu, že nás jednoho dne přeroste a my už nebudeme schopni žádné sebereflexe.

  • Co může udělat každý z nás proto, aby mu jeho vlastní ego nebránilo v růstu?
  • Měli bychom jej ignorovat?
  • Nebo bychom se jej měli snažit potlačit, aby nevyrostlo do takové velikosti?
  • Máme s egem bojovat, nebo se proti němu začít bránit?

Těmto otázkám se budu věnovat zase v další epizodě Myšlením na vrchol. Hledáte-li tak na některou z nich odpověď, neváhejte a poslechněte si další díl. A jako vždy vás nabádám, abyste mi napsali nějakou svoji zkušenost, kdy jste na někom pozorovali přerostlé ego nebo kdy jste sami pracovali s egem svým. Jak vlastně vnímáte své ego?  Napsat mi můžete na našich sociálních sítích nebo na můj e-mail [email protected].

Už teď se těším na každou vaši zprávu či příběh a jako vždy i dnes vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder