Princip energických zdrojů aneb Jak si zvolit život v radosti, a ne ve strachu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pokud byste si měli vybrat mezi životem ve strachu a životem, který je každý den naplněn pozitivní energií, pocitem naplnění a touhou jít zase dál, co byste si vybrali? Vím, tohle je hloupá otázka, a slibuji vám, že už žádné podobně hloupé v dnešním podcastu neuslyšíte. Je to přece jasné. Přece kdo by si dobrovolně vybral život ve strachu? Asi nikdo, viďte? Věřím, že když se zeptám kohokoliv ve vašem okolí, zda by si zvolil život ve strachu, nebo v radosti, tak by každý jednoznačně volil druhou variantu. Pravda je ale taková, že většina lidí ve společnosti si dobrovolně volí variantu první a většinu svého života prožije ve strachu. 

Proč si ale dobrovolně volíme něco, co ve skutečnosti nechceme? Vím, že jsem vám slíbil už žádné hloupé otázky, ale v mnoha případech je naše chování přesně takhle hloupé a nesmyslné. Chceme se mít v životě dobře, chceme prožívat radost a krásné chvíle, a přitom většina toho, co během dne děláme, je přesným opakem toho, co bychom chtěli. A proto často žijeme ve strachu. Můžeme mít strach, že do firmy přijde někdo lepší než my, bojíme se, že nás opustí partner, máme obavy, že nejsme dost dobří. Nejhorší na takovém životě je, že jakmile v nás někdo nebo něco zaseje semínko strachu, tak se z něj stává plevel, který má sílu prorůst do každé oblasti našeho života a ubírat prostor a živnou půdu pro ta semínka, jež by do našich životů přinášela radost a potěšení. 

Už v minulém podcastu, a vlastně nejen v něm jsem zmiňoval, že strach je nám stejně přirozený jako dýchání. Ať se budeme snažit sebevíc, tak vždy se jednou nadechneme. A strach se chová úplně stejně. Můžeme se jej snažit potlačovat sebevíc, ale vždy si v naší mysli najde místo. Proto se jeho potlačování dá snadno označit za ztrátu času. 

Minule jsme si povídali, proč je důležité náš strach hlavně pochopit. Najít jeho příčinu a této příčině se snažit porozumět. Ukazoval jsem příklad ze života, kdy jsem měl, a vlastně pořád ještě mám strach z hadů. V závěru podcastu jsem potom zmínil, že právě tato ofidiofobie je vlastně úplně stejná jako například strach z naší konkurence. A teď je opravdu jedno, o jakou konkurenci se jedná. Pokud jste podnikatel, může to být konkurence v podobě jiné firmy. Pokud manažer a zaměstnanec, tak mluvíme o konkurenci mezi kolegy, pokud manžel či manželka, tak klidně i konkurence, co krouží okolo a pomrkává na vašeho partnera. Podstata našich obav je stejná, jako strach z hadů nebo pavouků.

Nevědomá volba

V závěru minulého podcastu jsem své posluchače vyzval, aby si někam na papír zkusili napsat své nejčastější obavy. Často si můžeme všimnout, že když máme v životě z něčeho obavu, tak se nám tyto situace čím dál častěji opakují. Jako bychom si je do života přivolávali. Ale proč je přitahujeme, když z nich máme strach a když je vlastně v našem životě vůbec nechceme?

Strach je tak silná a hluboká emoce, že má sílu ovládat naše podvědomí. A možná i to je důvod, proč vědci uvádějí, že negativní myšlenka je několikanásobně silnější než myšlenka pozitivní. Negativní myšlenky souvisí s naším strachem. Jeho původ je v amygdale, což je ta část mozku, která funguje jako paměť našich emocí a která má přímé synaptické spojení s naším limbickým systémem.  Proto když žijeme ve strachu a máme z něčeho neustále obavy, tak se podle toho také chováme, a to aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Mysl jako taková nezná negaci. Proto když říkám, že něco nechci (například nechci přijít o klienta nebo o partnera), tak už jen to, že myslíme na tuto myšlenku, v nás evokuje silnou negativní emoci strachu. Ta je ještě doplněna o informaci, kterou programujeme naše podvědomí. Ta informace říká: Přijít o klienta, přijít o partnera a podobně. A tím se přesně dostáváme nevědomky do stavu, kdy si sami zvolíme život ve strachu

Neustále máme z něčeho strach. Tento strach nám znemožní myslet na lepší budoucnost, brání nám přijmout další výzvy a ještě nás utvrzuje v takovém chování, které nás jen přivádí k situacím, které v životě nechceme a kterým se snažíme tolik vyhýbat. A právě i to je jeden z důvodů, proč je potlačování našich strachů, jakýkoliv boj nebo obrana, naprostým nesmyslem. Energie, kterou investujeme do obrany, je živená strachem, a stejně tak i energie do útoku je živená strachem. A pokud je zdroj naší energie negativní, tak jen těžko povede k pozitivním výsledkům. Jak s tím ale pracovat a najít si zdroj takové energie, jež bude pozitivní, nebude krmit dále strach a povede k pozitivním výsledkům?

ÚTOK a OBRANA versus…

Zkuste se místo útoku a obrany nejprve začít zajímat o původ tohoto strachu. Zjistěte si více informací o konkurenci. Zajímejte se, co potřebujete vy i vaše konkurence ke svému vlastnímu bezpečí, abyste spolu nemuseli bojovat a mohli vedle sebe žít. Někdo má takového konkurenta vybudovaného dokonce sám v sobě, vidí jej ve svém egu nebo svém vnitřním dvojčeti. A protože mají takoví lidé neustále potřebu sami proti sobě bojovat nebo se vůči sobě bránit, tak vlastně žijí celý život ve strachu. A možná je to jenom díky tomu, že se nikdy o svou konkurenci nezajímali. A nejspíš kdyby takoví lidé chtěli pochopit pohled z druhé strany barikády, tak by najednou zjistili, že ta energie, již investovali do útoku a obrany, byla úplně zbytečná.

…POCHOPENÍ

Říká se, že nejlepší obrana je útok. Já zase říkám, že nejlepší obrana je žádná obrana. K tomu nám stačí jen pochopení. Pokud chápeme potřeby, vize a cíle druhé strany, tak se můžeme vyhnout jak útoku, tak obraně. Například díky tomu můžeme předpokládat, jak se bude naše konkurence chovat, a díky tomu můžeme sami zůstat v bezpečí, takže ani nemáme potřebu na někoho útočit. Následkem toho i naše konkurence bude v bezpečí a nemusí mít žádný strach. A tenhle princip lze uplatnit prakticky v jakékoliv oblasti našeho života. Když pochopíme sami sebe, svůj vnitřní svět, tak jsme schopni sami se sebou navázat láskyplný vztah, kde není zapotřebí žádného boje. Stejně tak to vnímám u vztahů s našimi partnery, kolegy v práci i konkurenty. Když začneme svou energii investovat do pochopení, tak její zdroj vychází z pozitivní emoce. Vychází z naší touhy, vášně, někdy i lásky. Toužíme něco pochopit. Je to pozitivní emoce a právě ty vedou k pozitivním výsledkům.

Pokuste se nad tímto principem znovu zamyslet a přemýšlejte, jaké situace se ve vašem životě opakují, a pokuste se objevit zdroj energie chování, jež vás k těmto situacím dovedlo. A posléze zkuste vymyslet způsob, jak tento zdroj změnit namísto zahájení boje a obrany. Mně podobná uvědomění v životě pomáhají. Věřím, že pomohou i vám. Podobným principům a pohledům na život se snažím věnovat společně s dalšími autory v našem tištěném magazínu Improovio, tak pokud by vás tento magazín zaujal, stačí zavítat na náš web, kliknout v menu na záložku magazín a nechat si poslat jeho ukázku. A když už budete ťukat do klávesnice, nezapomeňte mi napsat zprávu, potažmo sdílet Myšlením na vrchol se svými nejbližšími přáteli.

Kdo ví, možná že tím uděláme úspěšný a krásný den i jim.

© Lukáš Eder