Proč je důležité pochopit své vlastní obavy?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jakmile začneme lpět na našich minulých výsledcích, tak nám to začne bránit v dalším růstu a rozvoji. Je to prachobyčejný strach, díky kterému se nemůžeme posunout dál. Ve chvíli, kdy začneme přemýšlet o tom, co se stane když…, tak to znamená, že máme obavu ze ztráty. A vlastně je úplně jedno, zda se jedná o ztrátu majetku, financí, společenského postavení nebo snad ztrátu našeho života. Podstatné je si uvědomit, že strach ze ztráty nás oslepuje a mnohdy díky němu nejsme schopni vidět, co vše můžeme získat. 

S T R A CH

O strachu jsem v podcastu Myšlením na vrchol mluvil už tolikrát, že snad ani není možné, abych se v tomto tématu neopakoval. Toto téma mi ale připomněly myšlenky, které zazněly v rozhovoru s Markem Ditzem. Ten v našem rozhovoru říkal, že má ve svém životě jednoduchou zásadu, a to nikdy nelpět na tom, co vše v životě dokázal. Marek pochopil, že strach ze ztrát by mu jen bránil přijímat další výzvy a posouvat se.

I já sám jsem již poznal spoustu lidí, kteří byli hrdí na své výsledky a někdy až příliš často mluvili o tom, co vše v životě dokázali. Mnohdy tito lidé mluví o svých výsledcích jako vrcholcích vlastní kariery, přesně tak, jak jsem rozebíral v minulých dílech mého podcastu. Občas mám i pocit, jako by pro tyto typy osobností již nebylo žádné zítra. Daleko víc mluví o minulosti, co vše v životě dokázali, než o svých vizích a plánech. Z takových lidí se stává přesně ten „senil“, kterého zmiňoval Marek Ditz. Jsou lidé, kteří začínají podobně senilnět už od té doby, co opustili studia, ale stejně tak jsou lidé, kteří v 80 letech energicky mluví o svých plánech a svou mysl mají bystrou a plnou nových myšlenek a nápadů. Pokud byste si měli vybrat mezi těmito dvěma typy lidí, který z nich je vám sympatičtější?

Myslím si, že nemusím dlouho hádat a už teď vím, že pokud posloucháte mé podcasty pravidelně, uvědomujete si, jako sílu mají myšlenky pro kvalitu našeho života. Jenže jak už to v našem životě bývá, tak něco vědět a něčím se v životě skutečně řídit jsou dvě naprosto rozdílné věci. A bránit se, nebo snad dokonce bojovat s něčím, co je nám přirozené jako právě strach, není vždy tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. 

Mnoho lidí se naučilo vnímat strach jako něco špatného a negativního a snaží se tuto přirozenost potlačovat, co jim jen síly stačí. Když máme strach z pavouků, vyhýbáme se jim, když máme strach z výšek, tak se raději držíme při zemi. A když máme strach z naší podnikatelské konkurence nebo konkurence mezi kolegy, tak jednáme velmi podobně. Snažíme se takové konkurenci vyhýbat a vytváříme si vůči ní negativní domněnky. Ve výsledku je skutečně jedno, z čeho máme strach, podstatné je, že naše reakce na něj bývají velmi podobné. Když se ale naučíme s tímto strachem pracovat a uvědomíme si, že tento strach v nás vzniká pouze jako přirozená reakce, jež nás má chránit, tak se z této naší přirozenosti může stát docela dobrý pomocník. 

Pocit BEZPEČÍ

Zkuste si sami nyní vzpomenout alespoň ta tři situaci z vašeho života, kdy jste měli strach, nebo situace, kdy tento strach zažíváte opakovaně. Nejhorší na těchto situacích je, že čím větší jsou naše obavy, tím častěji se do podobných situací dostáváme. Když má někdo panickou hrůzu z pavouků, tak se jim bude vyhýbat, jak jen je to možné, ale vždy přijde nějaká situace, kdy na něj nějaký ten pavouček někde vyskočí. A čím větší takový strach je, tím více si těchto situací všímáme a také o to víc z nich jsme rozhození. Položili jste si ale někdy otázku, z čeho plyne tento strach? Jak vás daná situace ohrozí?

Já jsem například měl jeden čas docela panickou hrůzu z hadů. Můžu vám říct, že když jsem žil asi pět let uprostřed Krušných hor, tak jsem prakticky každý týden narazil na nějakého hada. Jednou nám dokonce vlezla zmije až do sklepa. Když jsem se se zmijí potkal poprvé tváří v tvář, kdy mi lezla vedle nohy ve vysoké trávě asi jen 30cm, byl jsem totálně paralyzovaný. Nejhorší na tom bylo, že můj strach byl tak velký, že jsem hady viděl snad na každém rohu. Dokázal jsem ale tento strach zpracovat. Ne tedy do té míry, že bych se začal s hady mazlit, pořád mám vůči nim velký respekt a upřímně bych asi jen tak do ruky žádného nevzal. Ten strach mě ale už neparalyzuje, a to jen díky tomu, že jsem si například o zmijích zjistil nějaké informace. Zajímal jsem se, jaká je jejich útočná vzdálenost a proč by mi vůbec měla chtít taková zmije ublížit. Zjistil jsem, že se tak chová hlavně ve chvílích, kdy na ni třeba šlápnete nebo kdy se ona sama cítí ohrožena. Když se cítí v bezpečí, nemá důvod útočit. 

Když nad tím tak přemýšlím, tak úplně stejně reagují i jiná zvířata na této planetě, včetně nás, lidí. Když se cítíme v bezpečí, tak také nemáme potřebu útočit, a když někdo nemá potřebu útočit, tak se ani někdo druhý zase nemá potřebu bránit. Je to zákon akce a reakce. Proto se mi líbí přístup Marka Ditze, díky kterému si vybudoval úspěšnou kariéru v bankovnictví. Marek si uvědomoval, že jakmile se začne strachovat o nějaký svůj post ve firmě, tak se bude muset buďto začít vůči někomu bránit, nebo na někoho zaútočit. Jen aby si udržel svůj pocit bezpečí

Ale pocit bezpečí přeci není nutné udržovat jen obranou nebo útokem. Pokud máte například obavy z jakékoliv konkurence, tak je to velmi podobné, jako když jsem měl já strach z hadů. Nevidíte tam ještě tu podobnost? Pokud ne, zkuste se nad tím teď sami zamyslet a napište si na papír, z čeho všeho máte v životě strach, nebo jaké situace se vám v životě neustále opakují. A potom si zkuste poslechnout i další díl podcastu Myšlením na vrchol, protože se v něm budu snažit najít řešení možná i vašich strachů a ukázat vám, že dokud si je sami v sobě nespravujeme, tak budeme neustále plýtvat energií na něco beze smyslu. Zkuste se nad tímto tématem zamyslet. Můžete můj podcast sdílet například mezi vaše přátele, anebo mi klidně napište zprávu na [email protected].

,Jako vždy se na vaše zprávy budu těšit a popřeji vám všem úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder