Nastavení mysli pro neustálé zlepšování

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když řeknu, že první a poslední věc, kterou potřebujete pro spokojený život, je nespokojenost, tak si možná začnete ťukat na čelo a budete si myslet, že už jsem se ale úplně zbláznil. Pokud jste ovšem slyšeli rozhovor s Markem Ditzem, který byl hostem mého podcastu v předchozí epizodě, tak už vám možná svítá, o čem mluvím. Pakliže jste ještě rozhovor neslyšeli, určitě si jej zkuste poslechnout. Mně osobně rozhovor moc bavil a věřím, že si v něm každý dokáže najít inspiraci pro svůj život, a to prakticky v jakékoliv oblasti. 

Pravidelní posluchači podcastu Myšlením na vrchol jsou již zvyklí, že se po každém rozhovoru věnuji myšlenkám, které mě zaujaly. Snažím se jimi přinést i nějakou další inspiraci zase vám. Vždy jsem rád, když má kdokoliv chuť mi sdělit zpětnou vazbu nejen k aktuálnímu podcastu nebo rozhovoru, ale prakticky na jakékoliv téma. I mě moc zajímá, co si z mého povídání odnášíte, jak se vám daří tyto myšlenky aplikovat do životů nebo jaká témata zrovna teď aktuálně řešíte. Podělit se můžete zprávou do mého e-mailu [email protected], ale klidně si mě můžete najít také na mém LinkedIn profilu. Snažím se, aby byl tento podcast inspirací pro ty, kteří chtějí změnit svůj život k lepšímu.

Nespokojenost

Pojďme se ale nyní vrátit k myšlence, o které jsem mluvil na začátku. Když jsem položil Marku Ditzovi otázku: „Jakou radu by dal svému mladšímu já?“, tak odpověděl: „Být ještě více nespokojený.“ Marek totiž vnímá nespokojenost jako podstatu pokroku a základ našeho růstu. A když se nad tím člověk zamyslí, tak má vlastně pravdu. 

Ve chvíli, kdy dosáhnu spokojeného stavu, tak prakticky okamžitě přestávám mít potřebu něco měnit nebo se pokoušet o nové věci. Když jsem spokojen, tak se dostávám do komfortní zóny. A čím déle se v takové zóně nacházím, tím náročnější pro mě posléze je tento stav pokoušet a začít v životě něco měnit. A možná právě proto lze stav – nebo pocit – nespokojenosti vnímat jako prostředek, se kterým můžeme začít naše život měnit. 

Jenže život a svět okolo nás se přece neustále mění a posouvá. V současné době nabírají změny čím dál rychlejší a větší tempo. A právě ti z nás, kteří se budou schopni těmto změnám včas přizpůsobit a ochotni na ně reagovat, budou schopni růst a vyvíjet se společně s těmito změnami. A samozřejmě pokud už nějaká změna do našich životů přijde, tak bychom vždy měli chtít, aby to byla změna k lepšímu. Asi těžko ale můžeme být součástí pozitivních změn, když budeme sedět se založenýma rukama a čekat, až se nám život zlepší. Představa, že se budu mít v životě lépe, aniž bych musel něco měnit, je sice hezká, ale je to představa, která už možná hraničí s bláznovstvím než se skutečným životem. Ona se totiž dobře poslouchá a ještě snadněji se takové představě uvěří. 

Možná že když o tom mluvím v této souvislosti, tak si někdo z vás začíná říkat: A to jako znamená, že abych se měl v životě lépe a dokázal změnit svůj život, že se mám začít chovat jako starý morous, který je věčně nespokojený, pořád se mu něco nelíbí a neustále si něco stěžuje? Takhle jsem to samozřejmě nemyslel. Je dobré si současně uvědomit, že vše, co děláme v extrému, prakticky vede ke zkáze

Když mluvím o stavu nespokojenosti, který nás má motivovat k růstu a pozitivním změnám, tak mám na mysli takový stav naší mysli, který vede k chuti se v něčem zlepšit. Těchto stavů si můžete všimnout, když si začnete povídat s vrcholovými sportovci, ale i jinými mistry ve svém oboru. 

Nespokojený tesař

Vybavuji si například práci jednoho mého kamaráda, který je řemeslníkem. Je tesařem a nejčastěji staví různé dřevěné altány, zahradní domky nebo třeba dřevěné sruby. Všiml jsem si, že když mluví o své práci nebo někomu ukazuje, co kde udělal, tak nejen že o své práci mluví s velkým nadšením a zápalem, ale vlastně nikdy se svou prací není 100% spokojený. Často slýchá od ostatních lidí chválu a obdiv, ale on prakticky vždy reaguje stylem, že začne vyjmenovávat věci, které mohl udělat lépe nebo co by příště udělal jinak. Na někoho by mohl podobný přístup působit až příliš kritický a někdo by možná pomyslel, proč má potřebu shazovat před lidmi svoji práci. Já jsem ovšem pochopil, že to nedělá kvůli lidem, ale hlavně kvůli sobě.

Spokojená nespokojenost

Vlastně už ve chvíli, kdy jsme schopni na svých výsledcích vidět prostor pro jakékoliv zlepšení, tak je to známka zdravého růstového myšlení a stavu tzv. spokojené nespokojenosti. Není potřeba něco podobného chápat jako pocit méněcennosti nebo něco podobného. Právě naopak. Podobné nastavení našeho myšlení můžeme vnímat jako prostředek, který v nás vzbuzuje touhu pro další růst. Když začneme přemýšlet nebo mluvit o tom, co bychom příště udělali lépe, tak je to něco podobného, jako bychom sami do sebe zaseli semínka dalšího pokroku. Když jsme schopni sami vidět příležitost pro nějaké zlepšení, tak jsme s velkou pravděpodobností schopni tohoto zlepšení také dosáhnout.

Základ je uvědomit si potenciál možného zlepšení a začít o něm přemýšlet. Určitě jste také někdy v životě zažili stav, kdy jste se pro něco nadchli a nemohli o tom přestat přemýšlet do té doby, dokud jste nepřišli na řešení. Jako by nám v hlavě hlodal nějaký červíček, co si nedá pokoj, dokud nenajde to správné řešení. A přesně tohle je dle mého názoru ten stav, o kterém si myslím, že je tou zdravou formou nespokojenosti. Je to stav, který v nás vyvolává touhu něco dělat. A když jsme tuto touhu schopni znásobit skrze naše talenty a přidat pořádnou porci víry v lepší budoucnost, je vždy pouze otázkou času a naší vytrvalosti, než se dostaví reálné výsledky.

Určitě i vám dnešní podcast pomůže k podobným výsledkům a životním zlepšením. Přeji všem posluchačům a i čtenářům úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder