Dnešní článek bude jednohubka. My lidé se totiž urážíme z prostého důvodu, že se v jádru cítíme nesebejistí, nedostateční, nehodnotní či neuznalí. Abychom strach, že nejsme dost dobří, přemohli, budujeme si v mysli sebenázorový bezpečnostní systém a v něm ve svých očích:
„děláme vše nejlépe“ = jsme hrdinové
„myslíme vše dobře“ = jsme spasitelé
„máme vždy pravdu“ = jsme ikony
„jsme jediní spravedliví“ = jsme svatí
„jediní to vidíme správně“ = jsme nadřazení
To je naše ideová skořápka a její největší slabinou je křehkost. Udržet si totiž status hrdiny, spasitele, ikony, svatého a nadřazeného není dost dobře možné, protože druzí nás tak nevidí.
Nyní přichází ten největší paradox na urážení se, a to, že nejčastěji urazíme sami sebe my sami. Ve skutečnosti nás většinou nikdo nemá zájem zranit ani urazit. To my jen slyšíme něco jiného, než co druhý člověk řekl. Vše si vykládáme jako útok nebo shazování. Vše si bereme osobně. Je to projev našeho přesvědčení o vlastní nedostatečnosti.
Ve chvíli, kdy se urazíme, máme jeden nebo více z následujících pocitů a obranných reakcí:
„jsme nepochopení“ = izolace / přestáváme mluvit
„jsme chudáčci“ = sebelítost / jdeme brečet
„druhý je necitlivý“ = ohrazování se / jdeme do obrany
„však my mu to vrátíme“ = pomsta / začneme druhého urážet a shazovat
„stejně máme pravdu“ = egoismus / manipulujeme a opovrhujeme druhým a černíme ho
Jak z toho ven? Recept je docela jednoduchý, ale není snadné si na něj vzpomenout, když jde do tuhého.
Pokud znáte někoho, kdo se snadno urazí, pamatujte, že se nejspíš jedná o člověka, který je citlivý a nese si ze života / dětství svoje šrámy. Uvnitř se ve skutečnosti cítí nedostatečný a neustále si potřebuje něco dokazovat. Urážet se je jeho obrana. Lépe to nyní neumí.
Pokud se sami snadno urážíte, vytrasujte si a popište, co přesně vás uráží, a dodejte si v tom tématu sebelásky a sebepřijetí. Pamatujte, že vás nezraňuje to, co druhý člověk řekl, ale to, jak jste si to vyložili. Naučte se nespouštět konfliktní obrannou reakci.
Pokud jste ve vztahu dva, kteří jsou oba urážliví, uvědomte si, že se tím vzájemně učíte poznávat své slabiny. Naučte se místo obrany a protiútoku zamýšlet nad tím, co asi druhý v nitru prožívá, a podpořte se vzájemně při uzdravování pocitů nedostatečnosti. Osvojte si nějaký rituál návratu jeden k druhému a neprohlubujte své konfliktní obranné reakce. Uznejte, že ani jeden nemusíte mít plnou pravdu, a pokud jste při obraně druhého uráželi a shazovali, omluvte se.
ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Pokud se dostanete do situace, ve které vnímáte tendenci se urazit, odpovězte si nejdříve na tyto otázky, než spustíte svoji obrannou reakci:
Opravdu tím, co dotyčný řekl, myslel to, jak jsem si to vyložil?
Zraňuje mě to, co druhý řekl, nebo to, jak si jeho slova vykládám?
OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
Myslím si, že jsem urážlivý?
Řekli by o mně mojí blízcí, že jsem urážlivý?
Čí slova si nejčastěji vykládám jako urážlivá? Proč právě jeho?
Co bych chtěl, aby mi druhý člověk řekl ve chvíli, kdy jsem uražený?
Co by mi měl druhý říct, abych se neurazil?
V odpovědích na poslední dvě otázky najdete klíč k uzdravení svého pocitu nedostatečnosti. Nejsou to však slova, která potřebujete slyšet od druhých. Potřebujete je slyšet sami od sebe.
MOUDROST SOBĚLÍDRA:
Uražení nám nezpůsobují druzí, ale vždy my sami tím, jak si celý příběh vyložíme v kontextu toho, v čem se cítíme nedostateční a zranitelní. Urážení se je znamení, že něco v nás potřebuje uzdravit.
Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry.
S úctou, Petr Štěpánek
PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde.
O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“