SOBĚLÍDREM: Jak zdolat vlastní domněnky

Nedávno jsem poprvé nebyl přizván do elitního realizačního týmu jisté výroční události a moje mysl to nedokázala nechat plavat. Zaobírala se tím a hledala vysvětlení: „Snížila se snad moje kompetence?“ uvažoval jsem. „Měl snad někdo s vyšší mocí něco osobního proti mně? Nebo snad byly mé požadavky a postoje příliš odvážné?“ V představách se mi promítaly nejrůznější scénáře a s nimi se střídaly emoce. Mé vlastní vtíravé soudy mě stíhaly. Podlehl jsem pletichám domněnek.

Do hry vstoupily mé vlastní pochyby o sobě, pro které byla celá věc palivem. Po několika dnech, kdy se mi takto stáčely myšlenky do žumpy negace, jsem konečně přistoupil k antické stoické technice „premeditatio mallorum“ neboli „negativní vizualizace“, při které si představím a přijmu nejhorší možnou variantu. Promyslel jsem si to a položil otázky: „Pokud nastane tento scénář, jak mě to ovlivní? Bude to opravdu tak špatné? A jak k tomu mohu přistoupit, abych z toho vytěžil?“ V okamžiku, kdy jsem si na tyto tři otázky našel upřímné odpovědi a připravil se na to, že mohou nastat, emoce utichly. Pustil jsem celé to téma stejně rychle, jako mě o pár týdnů dřív popadlo.

Až později jsem se při jednom telefonickém hovoru zeptal důležitého „insidera“ v celé záležitosti na to, proč jsem byl vyřazen z onoho realizačního týmu. Odpověď mě překvapila. Nikdo do něj nebyl přizván. Bylo rozhodnuto, že se změní celý formát oné události a realizační tým tudíž nebyl potřeba. Promarnil jsem za poslední týdny několik hodin svého života děláním si domněnek, z nichž dokonce ani jedna nebyla trefa do černého. Skutečné důvody pro moji neúčast mě ani nenapadly.

K něčemu to ale celé přece jen bylo. Celou situaci si totiž nyní mohu přehrát a vzít si cennou lekci. Při sledování své mysli jsem pochopil, že hlavním důvodem, proč se vrhla do domněnek, bylo to, že nemá ráda neznámo. Chce znát odpovědi, udělat závěry, najít řešení, rozlousknout oříšek. Je to můj pračlověčí pud přežití – poznat terén, vědět, kde jsem, na čem jsem, co se děje, co hrozí a být připraven nejlépe, jak mohu, na vše, co může nastat. Pokud ale mysl nemá dostatečná data pro vypracování racionálního soudu, spustí simulaci právě v podobě domněnek.

Největší slabinou domněnek je, že obvykle operují pouze v krabici našeho aktuálního smýšlení a našich zkušeností. Domněnky jsou zabarveny našimi subjektivními názory, soudy a přesvědčeními. Dokonce je to tak, že naše vlastní domněnky více vypovídají o nás samotných, než o oněch událostech, ke kterým se vážou.

Představte si, že jste za jednoho krásného letního dne s přáteli v parku na pikniku. Každý přinesl něco dobrého. Povídáte si, když v tom najednou jeden přítel vesele zvolá: „Jééééé!!“ a dívá se přitom za vás. Všichni se otočíte směrem, kterým kouká, a v hlavě se vám spustí „domněnkový simulátor“, který se snaží rychle identifikovat příčinu jeho radostného zvolání. Za vámi se toho ale děje mnoho. Na pódium v altánu přichází kapela, stánek se zmrzlinou právě doplnil nové příchutě a nad stromy na pozadí pomalu vystupuje horkovzdušný balón.

Váš závěr o tom, proč váš přítel zvolal ono radostné „Jééééé!!“, bude vycházet z toho, co vás samotné zaujme nebo překvapí nejvíc. O pár vteřin později se dozvíte, že u stánku s trdelníky zahlédl stát svoji dobrou kamarádku z mládí, na kterou si několikrát za poslední týdny vzpomněl. A vy si uvědomíte, že jste si udělali domněnku. Pochopitelně, že v tomto příkladu jste si tím své štěstí nijak nepošlapali.

Každý ale máme nějaké téma, které se nám jako bájný Fénix jednou za čas vynoří z popela, v domněnkách zazáří, a pak se opět promění v troud. Je to znamení a ukazatel toho, že v nás někde v hloubce něco hnije a potřebuje to vyčistit. Jsou to různé strachy, obavy a negativní přesvědčení.

Pokud se například muž usměje na ženu a ona si to vyloží tak, že má asi rozmazanou řasenku, více to vypovídá o ní než o o něm. Muž se jí právě chystal říct, že jí to sluší. Její mylná domněnka ale stavěla na přesvědčení, že není dostatečně hezká.

„To, co si myslím, že si druzí lidé myslí o mně, jsou moje úvahy, nikoliv jejich.“

OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
Jaké jsem si udělal/a domněnky za poslední týden?
Jakého společného jmenovatele mají moje domněnky?
Jaké přesvědčení mám v sobě uložené, že z něj vznikají tyto domněnky?

ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Pozorujte druhé, když si dělají domněnky, a zamýšlejte se nad tím, co za jejich domněnkami stojí. Proč je asi mají? Pamatujte však, že vaše odpověď může být také domněnka, na které se opět můžete dozvědět něco o sobě.

MOUDROST SOBĚLÍDRA:
Naše domněnky jsou zrcadlem našeho nitra. Ať už jsou vaše domněnky pozitivní či negativní, vždy zrcadlí to, co se právě ve vás odehrává.

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry.
S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde.

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“