Jednoduchý princip spokojeného života

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém podcastu jsem si povídal s Jitkou Zoderovou. Jitka před lety se svým partnerem a mým kolegou z živého vysílání Byznys ráno, Davidem Kolářem, vybudovala komunitu obchodníků Business Animals. Dnes si užívá podnikatelský život na volné noze. Pokud jste rozhovor neslyšeli, určitě vám ho doporučuji k poslechu. Pro mě to bylo velice příjemné povídání, ze kterého jsem si sám odnesl inspiraci a…

Překvapení

Čím mě nejvíce Jitka překvapila, bylo její nastavení mysli a možná i transformace osobnosti, kterou si Jitka po prodání společnosti prošla. Osobně jsem Jitku předtím neznal, tudíž mohu soudit jen těžko. Pořád se jí ovšem podařilo vybudovat komunitu obchodníků, kteří mají růst na prvním místě. A v rozhovoru i sama Jitka přiznala, že pro ni kdysi byl růst, úspěch a výkon hlavní životní prioritou. Sama se tak zcela dobrovolně vystavovala tlaku, aby uspěla a vybudovala firmu. Dnes už chápe, že až příliš vysoký tlak může náš život zničit. Ovšem na druhé straně by bez něj pravděpodobně firmu nevybudovala, takže musíme brát v úvahu i druhou, odvrácenou stranu mince. Té se ovšem plánuji věnovat zase v dalším podcastu.

Ikigai

Dnes bych se chtěl věnovat tématu, které se také pro Jitku Zoderovou stalo životní vášní a naplněním. Mám na mysli koncept Ikigai. Dlouhodobí a pravidelní posluchači podcastu Myšlením na vrchol s jistotou neslyší toto japonské slovíčko poprvé. O Ikigai jsem se již zmiňoval v některé ze starších epizod a pravdou zůstává, že si tento termín nachází své místo v západní civilizaci čím dál častěji. Ne každý ovšem chápe skutečnou podstatu tohoto slova a opět tak hledá smysl života tam, kde je najde jen velmi těžko.  

I Jitka v rozhovoru říkala, že někteří lidé vnímají Ikigai jako něco, za co by nám mělo být zaplaceno. A já naprosto souhlasím s Jitkou, že tak to samozřejmě vůbec není. Peníze lze přece vnímat jen jako jednu z energií, díky které můžeme v dnešním světě žít. Pokud se pro někoho smyslem života stává činnost, za kterou není ochoten trh zaplatit, znamená to snad, že se musí takové činnosti vzdát? Samozřejmě že ne. 

Lidé, kteří se již potkali se známým Ikigai diagramem a tímto konceptem, chápou toto slovo jako jednu věc. Vnímají ho jako jedno velké a hlavní životní naplnění, díky kterému budou žít šťastný život. Já si ovšem myslím, a Jitka mi to svými myšlenkami v rozhovoru potvrdila, že pokud se naučím chápat Ikigai jako jedinou životní prioritu a jediný smysl života, tak tím sami sebe jednak vystavujeme pod zbytečný tlak a také hrajeme v životě dost vabank, protože vlastně sázíme vše na jednu kartu.

  • Co když ale o tuto kartu přijdeme?
  • Co když nebudeme schopni danou činnost dělat?
    • Pro někoho může být velkým smyslem života péče o vlastní děti, život s milujícím partnerem, ale samozřejmě také sport, podnikání v nějakém oboru a podobně.
  • Co ale až naše děti vyrostou?
  • Co když náš partner zemře? Nebo budete mít nehodu a nebudeme schopni podnikat ani sportovat?
  • Znamená to snad, že tím končí náš život, protože jsme přišli o jeho smysl?
  • Máme snad začít přemýšlet, kde hledat nový smysl života – nové Ikigai?

Pravdou je a Jitka to v rozhovoru potvrdila, že Ikigai je pro Japonce stejně běžné slovo jako pro nás slovo smysl. Ikigai nevypovídá o tom, že máme vytyčený jeden velký životní cíl, ke kterému vzhlížíme. Je to celé spektrum věcí, které děláme každý den a které naši osobnost naplňují pozitivní a správnou energií. Je to energie, díky které máme chuť žít, energie, díky které se večer těšíme na další ráno. Žijeme v přítomném okamžiku, ne ve strachu z budoucnosti.

Ostrov „stařešinů“

Když jsem si poprvé četl o konceptu Ikigai, sám jsem se zajímal o život těch, kteří v jeho duchu skutečně žijí. Ostrov Okinawa je známý nejvyšším počtem stoletých lidí na světě. Spousta vědců přisluhovala tento jev stravě, kterou tito lidí jedí, vzduchu, který dýchají, nebo vodě, již pijí. Vědci hledali odpověď na dlouhověkost v prostředí stoletých lidí, které má bezesporu na jejich dlouhověkost značný vliv. Skutečnost je ovšem taková, že „na vině“ je kombinace všeho. Propletení jejich životního prostředí i životního stylu. Když se začnete trochu víc zajímat o životní styl Okinawanů, tak zjistíte, že tito lidé žijí velmi jednoduchý a často i prostý život. Jsou to lidé, kteří:

  • Nikam se neženou
  • Pracují na zahrádkách
  • Scházejí se v komunitách
  • Umí žít v přítomném a okamžiku a vědí, proč chtějí ráno vstát z postele

Mají svoje Ikigai – smysl života. A do tohoto smyslu zapadá vše, co dělají během dne. Jejich rozhodování je naprosto jednoduché. Když daná věc nedává tamním lidem smysl, tak ji prostě nedělají. Jednoduchý život je o jednoduchých rozhodnutích, a když víte, co vás v životě baví a naplňuje, potom i znáte své Ikigai. Kolik z nás je ale schopno žit takto jednoduchý život? Přemýšleli jste někdy nad tím, zda vše, co ve svém životě děláte, každá činnost, do které investujete svou energii, dává vašemu životu smysl? Každá činnost, kterou v životě děláme, s sebou nese roli, do které vstupuje. Do kolika těchto rolí jsme ale vstoupili zcela přirozeně a dobrovolně, a do kterých jsme byli dotlačeni naším okolím? V životě každého z nás jsou role, na které se těšíme, a role, ze kterých se stresujeme. Jsou tu role, které nás dostávají pod tlak, díky kterému není možné růst a žít šťastný život. Stejně jsou tu ale role, které na naši osobnost vyvíjejí tlak, jenž našemu růstu naopak pomáhá. Jak si takovou roli zvolit a uvědomovat si, zda je v souladu s naším Ikigai a pomáhá nám růst, nebo zda je tomu naopak? Na tuto otázku se budu snažit odpovědět zase v dalším díle Myšlením na vrchol.

Jestli vás téma Ikigai zaujalo a patříte mezi každodenní posluchače mého podcastu, určitě vřele doporučuji, abyste tak učinili i zítra. A když vás přepadne chuť se se mnou podělit o svou zkušenost, názor nebo i způsob, který vám pomáhá žít život, co je odrazem vašeho Ikigai, budu moc vděčný, když mi napíšete zprávu do mého e-mailu  [email protected].

Velice mile mě potěšíte, když doporučíte podcast Myšlením na vrchol lidem ze svého okolí, u kterých se domníváte, že by jim mé myšlenky mohly pomáhat k lepšímu v životu. Třeba jim alespoň udělají, jako vám, úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder